Vančův vzor je spoluhráč Tomáš Heinz
Jednadvacetiletý házenkář Baníku Karviná Marek Vančo hraje letos v nejvyšší soutěži třetím rokem. V prvních dvou sbíral teprve zkušenosti, ale letos svůj talent ukázal naplno. Vančo je po Vojtěchu Petrovském druhý nejlepší střelec týmu a kouč Jozef Hanták si jen těžko bez jeho přítomnosti dokáže představit základní sestavu. „S průběhem sezony musím být spokojený. Týmu se první polovina soutěže povedla. Vyhráli jsme Český pohár a v lize jsme hráli o čelo,“ říká Vančo.
Pokaždé slavil mistrovský titul
Po zimní přestávce dostala Karviná tvrdou ránu. Hned v prvním kole prohrála v Lovosicích a přišla o vedení v extralize. Další zápas proti Kopřivnici pak Karvinští museli odložit kvůli chřipkové epidemii, která karvinské mužstvo postihla. „Už v Lovosicích někteří kluci nebyli v pořádku. Porážku na to ale nechci shazovat. Lovosice hrály dobře a nám tehdy chyběly spojky. Nastoupili mladí kluci, a to podle mě rozhodlo,“ myslí si Vančo.
Vančo, který nastupuje v karvinském dresu na křídle, zatím pokaždé na konci sezony mohl zvednout pohár pro vítěze ligy. „V tom prvním roce, kdy jsem naskočil do áčka, jsme vybojovali titul pod trenérem Hudečkem. V té době jsem ale ještě nedostával moc příležitostí. Ty jsem začal dostávat až s příchodem pana Hantáka, pod kterým jsme taky vybojovali titul. Letos věřím, že to bude stejné,“ dodáváodhodlaně Vančo.
Odchovanec karvinské házené má na svém kontě kromě dvou mistrovských titulů, také velký úspěch z mezinárodní akce. Na akademickém mistrovství světa v roce 2010, kde startoval, si v dresu českého týmu vybojoval stříbrnou medaili. „Na Maďarsko, kde se akce konala, vzpomínám rád. Pro mě je ale největší úspěch druhý titul s Karvinou, u kterého jsem byl. Emočně je to zatím můj top,“ přiznává Vančo. Ve svých jednadvaceti letech má házenkářskou kariéru rozjetou velice slušně. Po dobrých výkonech v lize si vysloužil i nominaci do reprezentace. Zatím ale jen do B-týmu. „I za to jsem rád. Vím, že k nominaci do áčka mi ještě kousek chybí. Když ale budu podávat stejné výkony jako doposud, snad nebudu bez šance,“ věří Vančo.
A má k tomu důvody. V lednu, kdy odehrál přípravný zápas proti Portugalsku, nastřílel pět branek a patřil k nejlepším hráčům na hřišti. „Po utkání mě všichni, včetně trenéra Hegara, chválili. Že to bylo dobré a ať neusnu na vavřínech,“ těší Vanča. V další pozvánce na reprezentační sraz stálo ale jen to, že má být připravený jako náhradník. „Moc tomu nerozumím. Nejdříve všichni chválí a pak tohle. Navíc si myslím, že Martin Lehocký, který je tam místo mě, nemá až takovou formu,“ říká trochu zklamaně Vančo. Ten, jako mnohý vrcholový sportovec, má ambice prosadit se v zahraničí. „Láká mě to. Ale i kdyby přišla po sezoně konkrétní nabídka, rok bych v Česku chtěl ještě zůstat. Chci se pořádně otrkat a být na zahraničí připravený,“ má jasno Vančo.
Nejdříve ho sledoval z tribuny, teď s ním hraje
Student Ostravské univerzity se má zatím od koho učit. Jeho vzorem je spoluhráč Tomáš Heinz (na snímku vlevo).
„Je to neuvěřitelné. Na Tomáše jsem se chodil dívat jako kluk a teď s ním hraju. Jsme sice konkurenti, hrajeme na jednom postu, ale žádný problém mezi námi není. Heinzík mi imponuje tím, kolik toho odehrál. Byl i v reprezentaci a těch titulů, kolik má s Karvinou. Jen těžko ho bude někdo dohánět,“ míní Vančo.
Ve svém volnu se pak věnuje přítelkyni a rád vyráží do přírody na túry. „Bohužel na nějaké koníčky nezbývá moc času. Škola a házená mi zabírá většinu času a tak, když mám jen trošku volno, jsem s přítelkyní. Kolikrát to bylo tak, že jsem šel ráno na trénink, potom do školy a ze školy jsem utíkal na druhý trénink. Domů jsem pak přišel unavený a šel rovnou do postele,“ směje se Vančo.
