Vánoce jsou svátky klidu a pohody, připomíná psycholožka | E15.cz

Vánoce jsou svátky klidu a pohody, připomíná psycholožka

Ivana Ašenbrenerová

Sdílet na Facebook Messenger Sdílet na LinkedIn
Psycholožka Jitka Nesnídalová vysvětluje, co pro lidi znamenají Vánoce. Zároveň radí, jak si je nejlépe užít.

Vánoce jsou čas, kdy lidé odpočívají, rodiny jsou pohromadě a navštěvují se příbuzní. Kromě toho je to ale také doba, kdy ožívají tradice sahající do české historie.

Někde na Štědrý den rozkrajují jablko a dávají kapří šupinu pod ubrus, jinde také lijí olovo a pouštějí lodičky ze skořápek od vlašských ořechů. Na Štědrý den by se také nikdy nemělo prát, šít a plést, prý to přináší smůlu.

V poslední době tradice podle českých obchodníků ožívají a naopak ubývá amerických Santa Clausů, kteří začali české Vánoce okupovat po roce 1989.

Santa z Česka mizí proto, že provokuje ty, kteří nemají moc peněz. Dříve byl totiž symbolem prosperity, bohatství a pohodlí, dnes je spíše symbolem hospodářských problémů. To tvrdí obchodníci, reklamní odborníci a také ekonomové. V době globální recese není vhodné lidem podsouvat symboly globalizace -a tím pro mnohé Santa Claus je.

Návrat k tradicím

Ať je to, jak chce, je fajn, že lidé se začínají vracet k poctivým českým tradicím. Nebo je namístě staré tradice trochu inovovat a zakomponovat do nich modernější prvky? Podle psycholožky Jitky Nesnídalové mají české vánoční obyčeje jedinečné kouzlo, které jen tak něco nezničí.

„Věřím, že si je český národ rád uchovává a uchová. Podle mého názoru nejde ani tak o to, že chceme přebírat zvyky jiných národů, ale spíše o to, že si necháváme vnutit vánoční produkty jiných zemí za lákavé ceny v supermarketech. To s sebou nese i určité přizpůsobení našich zvyků tradicím jiných národů - zvláště pak v souvislosti s Ježíškem či Santou Clausem. Ježíšek má však v naší tradici tak silné postavení, že sebevětší tlak z komerčního prostředí ho nemá sílu vymýtit,“ tvrdí Nesnídalová.

Podobný názor má i na ostatní vánoční tradice. „V naší společnosti jsou zakořeněné a lidé si je užívají - chodí na vánoční koncerty českých koled, kupují si stromečky a zdobí je milými ozdobami. Dnes se velké popularitě těší návrat slaměných ozdob, což jen dokazuje věrnost českým tradicím. Pečeme stále české cukroví, připravujeme českého kapra a pijeme tradiční domácí „vaječňák“. Češi zkrátka Vánoce a své národní vánoční tradice milují a věřím, že časem povolí i ta stinnější stránka Vánoc - stresující nakupování dárků v přeplněných supermarketech, kde se vlastně necítíme vůbec dobře a stěžujeme si na to,“ říká Nesnídalová.

Jak se zdá, nejsou na tom Češi tak špatně, co se tradic týče. Jen čas od času někdo přidá k těm starým českým tradicím nějaký jiný vánoční motiv, třeba velkého soba s červeným nosem.

Vánoce v minulosti

Vánoce jsou samozřejmě prvotně náboženské svátky -a tato stránka Vánoc byla pro naše dávné předky největším přínosem. „Pro většinu dnešních Čechů tato spiritualita již není klíčová a k Vánocům přistupují jako k výjimečnému svátku lásky, klidu, pohody a setkávání s rodinou. Postupem času se pod vlivem konzumního způsobu života staly Vánoce také spíše svátky konzumu, což s sebou přináší stres z nákupů a složitých příprav,“ upozorňuje psycholožka.

Ani z dnešních Vánoc ale podle ní i přes jejich zkomercializování nevyprchává stěžejní příchuť krásné doby setkávání s rodinou a sdílení jedinečné atmosféry jednou v roce, provázené tradicemi od pečení cukroví, zdobení vánočního stromečku, štědrovečerní večeře po rozdávání dárků.

Dnes už málokdo sní při večeři lžíci hrachu pro hojnou úrodu nebo vaří polévku s dlouhými nudlemi, aby mělo jejich žito dlouhé klasy, či ovazuje trnož stolu řetězem, aby rodina byla ochráněná před zlými duchy. To ale ani trochu nevadí, zůstává touha po rodinné atmosféře plné lásky.

Pravda o Ježíškovi

Pokud právě řešíte, zda dítěti sdělit pravdu o Ježíškovi, nebo ho nechat v domnění, že dárky skutečně nosí tahle neviditelná bytost, pak jste v nezáviděníhodné situaci.

„Jistě si všichni dospělí vybaví atmosféru Vánoc ještě v době, kdy sami věřili, že dárky nosí Ježíšek. Je to nádherná tradice, která je blízká dětskému srdci. Když děti dosáhnou věku, kdy už nevěří na Ježíška, pak se nejedná o žádnou tragédii. Starší děti vždy pochopily a pochopí smysl „lhaní“ o Ježíškovi a rády v něm v budoucnosti pokračují při předávání této tradice další generaci,“ domnívá se psycholožka Jitka Nesnídalová.

Pokud se rodičů tedy dítě zeptá, zda Ježíšek je, nebo není, protože to říkal Honzík ve školce, pak je asi vhodnější po pravdě říct, jak se věci mají. Podle některých psychologů je možné, že i nejmilovanější rodič se stane najednou v očích dítěte lhářem. Pak je nutné dítěti vysvětlit, že jste mu chtěli udělat radost a že jste ho chtěli překvapit.

A když se dítě zeptá, zda někdo takový jako Ježíšek existuje, pak si s dětmi sedněte a vysvětlete jim existenci Ježíše Krista jako biblické osoby, která se právě na Vánoce narodila, a tudíž oslavujeme její narozeniny, a protože je to slavnostní doba, dáváme si dárky.

Kde je tedy ta hranice, kdy už dítěti nemusíme „předstírat“, že dárky nosí Ježíšek? Podle psycholožky Ilony Špaňhelové to je individuální a záleží to na tom, nakolik je myšlení dítěte vyspělé. Ve chvílích, kdy procházíte nákupními centry, kterým vévodí stromečky a zabalené dárkové krabice, je možné, že se dítě začne vyptávat. A tehdy byste neměli zazmatkovat a měli byste být připraveni adekvátně odpovědět.

Štědrovečerní dárky

Dávat si dárky je zvyk stejně starý jako lidstvo samo. Je to projev přátelství, lásky a úcty. Vánoce jsou samozřejmě nejvhodnější příležitostí. Nejvíc se na dárky těší především děti - rozbalování pro ně bývá velmi často velmi vzrušující. Nezřídka ale bývá vánoční nadílka přehlídkou velmi drahých darů.

Dříve přitom děti dostávaly dárky velmi symbolické - ořechy, jablka, drobnou hračku, velmi výjimečně něco na sebe. Někde dostávaly děti zlatou nebo stříbrnou minci, kterou ovšem vzápětí rodiče uschovali jako budoucí věno.

Pokud tedy rozmýšlíte a neustále si kladete otázku, co jim máte vlastně koupit, protože přece už všechno mají, pak zkuste zapomenout na frustraci z toho, že nevíte, co koupit, a kupte cokoli.

„Vánoce jsou příjemné svátky protkané zvláštní atmosférou a jedním z důležitých vláken, které je důležité posilovat, je právě vděčnost. Vděčnost za rodinu, vděčnost, že nejsme na světě sami, ale máme svoje blízké, milované a milující, kteří náš život obohacují. Kdy jindy si uvědomit do morku kostí, co všechno vlastně máme a jak blahobytně si naše společnost žije než právě o Vánocích?“ říká Nesnídalová.

Pocit vděčnosti je důležité podle ní udržet i při rozbalování dárků a nebrat věci jako samozřejmost, ale jako milé zpestření našich životů. Pěstovat v sobě pocit vděčnosti, že někdo pro nás dárek vybíral, uvažoval nad ním, zda se nám bude líbit a jakou z něho budeme mít radost. „Už jen kvůli pocitu vděčnosti je také fajn darovat cokoli na charitu nebo někomu, kdo potřebuje něco, co my už nepotřebujeme,“ říká psycholožka Nesnídalová.

O Vánocích bychom měli podle psycholožky zapomenout na kritiku sebe i druhých, měli bychom pochválit sami sebe i druhé za to, co všechno jsme tenhle rok zvládli, a místo záležitostí, které v nás vzbuzují obavy, strach či smutek, se věnovat tomu, co nás baví, rozesmává a z čeho máme radost.

Z titulů MF: Moje Psychologie

Autor: Ivana Ašenbrenerová

S předplatným můžete mít i tento exkluzivní obsah

Hlavní zprávy

Nejčtenější

Video

Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!

Tato stránka využívá služeb Google reCAPTCHA, na kterou se vztahují Smluvní podmínky a Zásady ochrany osobních údajů společnosti Google.