Kormoráni, vydry, volavky a pytláci. Ti všichni se chtějí podělit s rybáři o úlovek. Útočí na řekách a rybnících, pytláci si po podzimních výlovech troufnou rovnou do sádek.
„Chodíme je hlídat, máme tam osvětlení na čidla, ale to asi zlodějům nevadí. Tak jsme koupili ještě kamery, abychom pohyb kolem sádek měli na záznamu kvůli policii,“ uvedl předseda strakonického rybářského svazu Milan Jungvirt. Stopy po nočních vetřelcích bývají k nalezení na dně sádek – kovové trojháčky, kterými se snažili ryby podseknout.
Za devět měsíců letošního roku řešili policisté na jihu Čech dvacet případů. Nejvíc na Písecku a Strakonicku se škodou přes třicet tisíc korun.
Málokdo asi ví, že vyrazit si s „pytlačenkou“ na ryby může vydat až na pětiletý trest.
Pytláci nebo vandalové řádili i na kalenickém rybníce. „Třikrát za sebou ho vypustili a poškodili stavidla a nadělali škodu za několik desítek tisíc korun. Kdo to byl, nikdo neví. Nic nevyprátrala ani policie,“ poznamenává Jungvirt.
Škody po zákonem chráněných predátorech – vydrách, volavkách a kormoránech, pokud je rybáři prokáží, proplácí odbor životního prostředí kraje.
Rybáři jsou na tom podobně jako myslivci. Vše si musí uměle odchovat. Strakoničtí mají v pronájmu
nebo ve vlastnictví jedenáct rybníků, na kterých trvale hospodaří. Buď nakupují, nebo odchovávají několikacentimetrový plůdek, nebo nasazují větší ryby – kapry, štiky, candáty, líny, sumce, mníky.
Po podzimních výlovech nechávají část ryb pro vánoční trh v sádkách, část vypouštějí do řeky Otavy a Volyňky.
Strakonický revír, který takto uměle zarybňují, sahá na Otavě od Horního Poříčí po Sudoměř, na Volyňce od Němětického mostu k soutoku ve Strakonicích a patří k němu i novosedelský potok Kolčava.
Počet rybářů klesá
Bez umělého vysazování by byly řeky prázdné. „Dochází totiž k velkým zásahům do přírody. Kolem řek už dnes neexistují tůně, ve kterých se ryby vytíraly, koryta jsou srovnaná a po zkušenostech ze záplav jsou snahy, aby voda rychle odtékala z krajiny,“ poznamenává Jungvirt. Rybáři naopak stojí o to, aby se v řekách voda držela.
V přirozené migraci proti proudu řeky zabraňují rybám i vodní elektrárny, kterých je na Otavě a na Volyňce několik.
Počty těch, kteří posedávají na březích řek a rybníků, začínají ubývat. O rybařinu přestávají mít zájem děti. Předseda rybářského svazu má dokonce obavy, že členskou základnu poznamená i ekonomická krize. „Roční příspěvek je čtyři sta a povolenka jedenáct set korun. Je jisté, že starší členové už tolik platit nebudou a odstoupí,“ dodává.
