Vánoční výhra
Sníh hnusnej. Zaslechla jsem nedávno hlas na ulici. Zhruba patnáctiletí frajeři oblečení podle poslední módy si povídali, jak by chtěli léto.
Při pohledu na jejich trendy, ale zcela promáčené kecky, jsem to chápala. O den dřív jsem viděla reportáž, kde mladé slečny žehraly na závěje. Ať si jsou na horách, ale v ulicích? Nedá se v tom chodit a vůbec, nesnášejí sníh. Překvapilo mě to. Zvlášť v jejich věku. Že si zanadávají řidiči při zametání auta nebo babča s holí a nákupem v rukou, chápu. Ale jen pro nic za nic? S Vánoci je to podobné. Ženské nemají koupené dárky, nestíhají péct, natož uklízet. Zase vše špatně. Takovým lidem říkám věční stěžovatelé. Je to asi národní sport. Všichni v něm avizují prohru. Nebylo by lepší ve vítězství třeba jen doufat? Takže mé přání k Vánocům zní: Nejmíň jednu výhru všem. Nebo aspoň umístění na bedně. I ta se počítá.
