Dalo by se předpokládat, že si muž v jeho věku pořídí první auto nebo začne šetřit na byt. Dvaadvacetiletý student Jiří Doupal z Přerova si však koupil poničený bunkr a zřídil v něm muzeum civilní ochrany. To poprvé otevřel vloni, na dva víkendy. Letos mohou lidé navštívit soukromé minimuzeum od dubna do října každý první víkend v měsíci, vždy od devíti hodin ráno do pěti hodin odpoledne.
Poničenou pozorovatelnu v poli v Dluhonicích u Přerova koupil Doupal v únoru 2008. „Civilní obrana a civilní ochrana zmizela po roce 1989, i když nesouvisela s komunismem, a tak mladí lidé dnes nic moc neví o civilní ochraně. I proto jsem muzeum vytvořil. Kromě toho bych byl rád, kdyby díky muzeu jezdilo do Přerova více turistů,“ říká Doupal, který se pro své fandovství k pozorovatelnám nazývá bunkrologem.
Jak to vzniklo?
Jiří Doupal své nadšení pro pozorovatelny získal už v dětství. „Jako dítě jsem s rodiči navštívil opevnění z první republiky. Nadchlo mě to a řekl jsem si, že jednou taky takový bunkr opravím a zřídím tam muzeum,“ vzpomíná mladík.
Problémem ale bylo, že Přerov je uprostřed republiky a k opevněním u hranic je to daleko. „Pak mi ale spolužák řekl, že u Dluhonic je bunkr, tak jsem se tam šel podívat. Byl zničený, co nebylo přikované, zmizelo,“ říká Doupal.
Začal zjišťovat, komu pozorovatelna patří. „Psal jsem na ministerstvo vnitra, na chemiky, na civilní obranu. Od roku 2004 jsem si dopisoval s celou republikou,“ vzpomíná Doupal.
Po majiteli bunkru pátral přesně 1221 dní. Pak zjistil, že patří přerovské Precheze. „Když jsem přišel do Prechezy, řekl jsem, že bych chtěl koupit bunkr a udělat tam muzeum. Pán, se kterým jsem jednal, koukl do počítače a řekl, že to mají jako nepotřebný majetek. Po letech hledání majitele to byla zvláštní situace. Všechno šlo rychle, nakonec jsem svůj dětský sen získal za šest tisíc korun,“ uvedl bunkrolog.
S vervou se pustil do oprav. Co šlo, to si dělal sám nebo s kamarády. Vlastníma rukama k bunkru, který stojí v poli třicet metrů od cesty, postupně nanosil paletu cihel, šedesát pytlů betonu a dvacet pytlů omítky. „V rukách jsem tahal kýble s vodou. Zhruba dvě stě litrů. Pět set metrů pro vodu, pět set metrů zpátky. Nejdrsnější to bylo, když na poli rostl kmín až po pás,“ zavzpomínal Doupal.
S těžkými bombami na svařování se museli k bunkru táhnout i dělníci, kteří svařovali vstupní dveře. Koupě a oprava bunkru, ale také pořízení přístrojů přišlo na třicet tisíc korun. „Finančně mi pomohli rodiče, sám bych to neutáhl,“ vysvětlil student.
Krycí název: „Pelech 4“
Každý bunkr má krycí název. Ten dluhonický je „Pelech 4“. Železobetonová stavba má čtyřicet centimetrů široké stěny obložené vrstvou cihel a odolá i zásahu deseti kilové zápalné pumy, která by zničila dům. Bunkr byl postavený v roce 1963, stavba tehdy přišla na dvaadvacet tisíc korun. V roce 1981 pak přibyl v oploceném areálu u pozorovatelny ještě robustní stůl a záchod.
Bunkr byl dělaný pro čtyři lidi a má dvě patra. Horní patro je bojové a pozorovací, vstupuje se do něj plechovými, plynotěsnými dveřmi. V místnosti jsou tři průzory se silným plexisklem. Ve spodním patře je odpočívárna, kde je sklopná postel, stolek a zásobárna vody.
V bunkru jsou přístroje ze šedesátých let na měření chemického a jaderného útoku, na vyhodnocení meteorologické situace, ale také osobní věci, které osádka používala.
„A je tam moje oblíbená a těžce vydobytá věc – vázička s květinkou. Návštěvníci se tomu diví. Ale od členů civilní ochrany vím, že tam bývaly i dámy a ta květinka byla něco lidského, na co bylo možné koukat, když tam člověk byl zavřený,“ objasnil student. Kluci při návštěvě ocení samopaly, které jsou pro bezpečnost úředně znehodnocené.
Speciální prohlídky
Návštěvníky provází Jiří Doupal v uniformě civilní ochrany. „Zkušenosti jsem získal na hradě ve Šternberku, kde provázím,“ vysvětluje student. Přestože vloni informoval o otevření muzea jen na svých webových stránkách, přišlo se na pevnost podívat za čtyři dny kolem 150 lidí. Na letošek připravil na každý víkend jiný program. „Jeden víkend bude zaměřený na přístroje, další na vyhodnocení jaderného napadení, na chemický útok, na radiospojení, které si mohou návštěvníci vyzkoušet,“ dodává s úsměvem Doupal.
Další tři pozorovatelny u Přerova jsou zničené
Kromě pozorovatelny v Dluhonicích jsou u Přerova další tři bunkry. V Čekyni, Želatovicích a na Švédských šancích. Podrobně je prozkoumal a popsal na www.fortifikace.net bunkrolog Jiří Doupal.
„Přerov byl strategickým městem. Bylo tady letiště, důležitý železniční uzel, továrny. Počítalo se, že by v případě války mohla na město spadnout jaderná bomba takové síly jako na Hirošimu. Proto mělo město čtyři pozorovatelny,“ vysvětluje Doupal.
Švédské šance
Nejznámější a nejnavštěvovanější je přerovská pevnost Švédské šance. Rozsáhlou soustavu bunkrů se dvěma podzemními patry postavila armáda v roce 1927 a až do roku 1973 ji postupně upravovala. Pevnost, ze které je výhled na celý Přerov, sloužila jako pozorovací stanoviště. Osádku tvořilo patnáct mužů, dalších třicet mělo za úkol bránit objekt. Zbytky ubikací pro osádku pevnosti, která měla také bránit letiště, jsou ještě viditelné v okolním lese. Dnes je pozorovatelna, která patří armádě, v dezolátním stavu.
Želatovice
Nedaleko kasáren a hvězdárny při cestě u Želatovic stojí od roku 1953 pozorovatelna, která dodnes patří přerovské Meoptě. Právě areál továrny odtud měli sledovat čtyři zaměstnanci Meopty. Pozorovací místnost je vyvýšená nad plochým terénem. Týlová místnost v podzemí měří devět metrů čtverečních.
Čekyně
Na vrcholu Čekyňského kopce postavila armáda v roce 1954 železobetonovou pozorovatelnu, odkud sledovali čtyři vojáci celý Přerov. Zvláštností je asi třímetrový betonový zákop. Stavba má dvě místnosti. Týlovou a pozorovací. Objekt je zdevastovaný a patří městu Přerov.
