Karlovarský festival je místem intenzivních pracovních setkání, na nichž nabývají konkrétní podoby nové filmové projekty. Přestože ve Varech nefunguje standardní filmový trh, stal se festival zvláště v posledních letech ideálním prostorem pro zahraniční producenty a distributory zkoumající nové trendy, vyhledávající nové talenty a projekty a formující nové způsoby spolupráce.
Na festivalu se nejviditejněji prezentují subjekty poskytující hlavní zdroje financí pro domácí kinematografii: Státní fond kinematografie, který podporuje především artové projekty, Česká televize a soukromé televizní společnosti (které se soustředí na komerční sféru). Perspektivním, relativně novým hráčem na domácím poli je mezinárodní společnost HBO, která finančně přispěla třeba i na český soutěžní snímek Domácí péče.
Ve festivalovém zákulisí i během oficiálních setkání v diskuzních panelech se rodí budoucnost českého filmu, zviditelňují se ovšem i jeho nejpalčivější problémy. Uváděné české snímky jsou sice většinou zajímavé, odborníci se však shodují na tom, že by mohly být lepší, kdyby se jejich vývoji věnovala větší péče. Oblíbené tvrzení, že v Čechách chybějí dobré scénáře, je dost zjednodušené. Podle odborné studie, kterou zveřejnil Státní fond kinematografie, jsou hlavní příčinou rozporuplné kvality a malé konkurenceschopnosti českého filmu nedostatky ve fázích vývoje projektu a scenáristické přípravy. Ty jsou jednak chronicky podfinancované, zároveň nesoustředěné.
Živit se pouze scenáristickou prací je u nás prakticky nemožné, a i ti nejúspěšnější autoři – Petr Jarchovský či Marek Epstein – jsou pod permanentním tlakem. Epstein si letos z Varů díky scénáři o lidovém léčiteli uštvaném komunisty – Šarlatán – odvezl jednu z Cen Filmové nadace za nejlepší scénáře. Pro oceněný text ovšem ještě nemá režiséra. Každý scénář, který není realizován, však autora existenčně ohrožuje, takže není divu, že se bojí experimentovat a sází na jistotu. Východiskem se zdá být autorská tvorba: další držitelé zmíněného ocenění provázeného finanční odměnou – Petr Zelenka (Modelář), Tomáš Vorel (Instaletér z Tuchlovic) a Adam Sedlák (Domestik) si své filmy budou i režírovat.
Právě u takových autorských projektů ale často hrozí ztráta širší perspektivy. Tu může udržet další klíčová postava vývoje filmového díla – dramaturg. I tato profese, jež v zahraničí často spývá s funkcí producenta, je u nás podhodnocená. Malí, nezávislí producenti, o které se opírá domácí kinematografie, navíc nejsou schopni vyvíjet víc projektů současně a do fáze realizace posunout jen ty nejlepší. Nejenže nemohou dlouhodobě finančně podporovat scenáristy a dramaturgy, ale postrádají i dlouhodobé koncepty a strategie.
I to se patrně odrazilo ve skutečnosti, že v rámci akce Works in Progress nezvítězil český, ale řecký projekt. Autoři fimu Park si z Varů odvezou deset tisíc eur ve službách Studia Barrandov. Mezi patnácti tvůrci představujícími odborné porotě dokončované snímky přitom nechyběli ani český režisérský veterán Jan Němec a autor bizarní komedie Mars Ben Tuček.
