Na soutoku řeky Oslavy a potoka Balinky je město Velké Meziříčí. Lidé mu někdy říkají také Medříč. Dnes je známé hlavně díky „svému“ dálničnímu mostu - nejvyššímu a druhému nejdelšímu na dálnici D1.
Most je na 144. kilometru dálnice a klene se nad údolím řeky. Jeho zajímavostí je, že ve skutečnosti jde hned o dva souběžné mosty.
Jsou dlouhé 425 metrů a jsou na betonových sloupech vysokých šestasedmdesát metrů. Konstrukce mostu váží pět a půl tisíce tun, jeho stavba patřila k nejnáročnějším na celé délce první české dálnice. Most začali stavět v roce 1972, dokončili ho o šest let později.
Stavba dala popud k tomu, aby byla v roce 1980 část muzea ve zdejším zámku přeměněna na Muzeum silnic a dálnic. V roce 1995 vrátili zámek šlechtickému rodu Podstatzky-Lichtenstein, ale muzeum v něm zůstalo. Expozice věnovaná silničnímu stavitelství a historii silniční dopravy je i dnes jeho součástí.
Císařská silnice
Meziříčí však není jenom město na soutoku, či město pod nejvyšším mostem. Jeho historie je velmi bohatá a sahá až do dob před naším letopočtem. Alespoň to tvrdí autoři legend o jeho vzniku.
Fantazírující spisovatelé se v případě Meziříčí skutečně činili. Legendy podle odborníků vznikly po roce 1500, kdy zde působil farář Jan Thurso z Bethlenfalvy. Podle jedné z bájí byl velkomeziříčský hrad založen před naším letopočtem, doklady o tom však chybějí. Stejně tak se nedochoval údajný spis Jana Amose Komenského De antiquis Moraviae regibus, kde prý učitel národů psal o Meziříčí jako o místu, kde stojí jeden z nejstarších hradů na českém a moravském území. Jisté je, že první dochovaná zmínka o Velkém Meziříčí se vyskytuje na listině z roku 1281. Podle archeologů by měly sahat počátky zdejšího hradu do roku 1236.
Význam města stoupl poté, co tudy byla za Josefa II. vybudována nová takzvaná císařská silnice mezi Jihlavou a Brnem.
Z Meziříčí, přesněji z majetku tehdejšího majitele zdejšího zámku Františka Arnošta hraběte Harracha, pocházel automobil, v němž jel vstříc sarajevskému atentátu následník rakousko-uherského trůnu Ferdinand de Este. Pak začala válka.
Hrad a zámek
Na konci druhé světové války postihla město tragédie známá jako velkomeziříčský masakr. Dva dny před osvobozením města Rudou armádou tady 6. května 1945 po nešťastném sledu událostí těsně před svým ústupem nacisté zavraždili osmapadesát lidí.
Meziříčí ale nežije minulostí. K městu se nyní váže nejen znovuvzkříšené pivovarnictví, ale také díky místní hotelové škole například i kulinářství. V hotelu Jelínkova vila například bude dnes podepisovat své knihy autor populárních „rybích“ kuchařek Miloš Štěpnička.
Nad městem se hrdě vypíná hrad a zámek, jehož areál je zvenčí přístupný celoročně. Známé jsou také dvě meziříčské synagogy, z nichž tu starší začali letos opravovat. Novější stále slouží jako tržnice.
Méně známou místní památkou je nejen grafity vyzdobený dům Obecník na náměstí, ale i historická část radnice. Návštěvníci do ní většinou vstupují bočním vchodem, ale místní radí: nenechejte si ujít hlavní vstup. „V hale radnice jsou krásné freskové výzdoby. Můžeme také udělat malou přednášku o radnici a ukázat návštěvníkům v zasedací síni například dřevěný strop z 15. století,“ řekla Lenka Pešková z městského informačního centra.
JAK TAM A POTOM KUDY KAM
* Do města lze dojet i vlakem, Meziříčí leží na trati Studenec-Křižanov.
* Za pozornost kromě jiného stojí budova dnešního Jupiter clubu na náměstí. Někdejší hostinec u Černého orla byl v 18. století sídlem krajského úřadu, pak tam byla sokolovna.
* Pozoruhodný je i Špitálek, původně gotický kostelík u dolní brány, či renesanční budova luteránského gymnázia z roku 1578 od stavitele, který ve stejné době přebudoval místní zámek.
