Venkovské tancovačky: dechovku tam nečekejte, spíše mladé opilce

Pečená husa, zabijačkové speciality, hudba, tanec i ohlášená návštěva lašského krále Zdeni Viluše I. Do krmášové zábavy v restauraci U Čendy v Hodoňovicích u Bašky sice zbývá čtvrt roku, ale upoutávku
na ni najdete na internetu už nyní. Pro místní je to jedna z nejvýznamnějších společenských událostí roku, na které se sejde několik stovek lidí. Mezi hosty bývají i rodáci, kteří sem přijeli z veliké dálky.
Taneční zábavy se v obcích na Frýdecko-Místecku konají poměrně často. Jednou v režii hasičů, jindy pod taktovkou sportovců nebo part nadšenců. Třeba v restauraci Sokolka ve Fryčovicích ale pořádají jedinou tancovačku za celou sezonu. Důvody? Patří k nim mladí lidé holdující alkoholu. Vedoucí provozovny Pavla Konvičková má špatné zkušenosti s mladými, kteří tam přicházejí z okolních vesnic a spoléhají na to, že je nikdo nezná.
„Občas i čtrnáctiletí si přinesou v batohu alkohol a tajně popíjejí. Cestou domů ničí dopravní značky.
Mně už rozbili několik stolů. Když je člověk napomene, ještě mu sprostě vynadají,“ stěžuje si hostinská. „Ke všemu jsme malá vesnice. Lidé odsud míří za zábavou spíše do města,“ tvrdí Konvičková.
Vít Lanča, majitel restaurace U Zastávky v Hukvaldech-Dolním Sklenově říká, že k uspořádání dobré taneční zábavy je zapotřebí parta zapálených lidí. „A ti se dnes hledají velmi těžko. Další podmínkou je velký sál. Bez něj to nemá cenu. Moje hospoda je pro takovou akci malá,“ lituje Lanča.

Občas padne i facka
K folkloru patří, že poklidný průběh tancovaček občas naruší rvačka. Důvody bývají malicherné. V jedné obci se podle pamětníků do bitky zapojila téměř celá hospoda. Monokly a vyražené zuby způsobila sporně nařízená penalta ve fotbalovém zápase domácích s rivaly ze sousední
vesnice.
„Doby, kdy se chlapi prali, jsou dávno pryč,“ mává rukou předseda tělovýchovné jednoty ve Fryčovicích Ivan Bedrunka. Občas se ale nějaký incident stane. „Nikdy to není rvačka, ke které bychom
museli volat policii,“ dodává předseda Bedrunka.
„Zábav na venkově neubývá, pouze se ubírají jiným směrem,“ tvrdí etnografka Muzea Beskyd ve Frýdku-Místku Pavla Platošová. Na zábavách nezní dechovka, spíše střední proud, případně obojí. „Lidové kroje, ty se naposledy nosily před válkou. I když například v Kozlovicích, kde je silná tradice, se s nimi při zvláštních příležitostech lze setkat i dnes,“ vysvětluje Platošová.
Taneční veselice podle etnografky zůstávají významným prvkem života obce. „Lidé se
tam mohou setkávat i seznamovat,“ připomíná Platošová.

Zpívá celá rodina
Pamětníci v Hodoňovicích u Bašky dodnes rádi vzpomínají na zábavy, které pořádal Lašský smíšený pěvecký sbor. První zábavu měli před čtyřiceti lety. „Do přípravy se zapojili všichni členové,“ vzpomíná
dlouholetá členka sboru Zdeňka Pavloková. Během roku pořádali nejvýše jeden taneční večer. Jejich lašský bál, šibřinky na smetanovské téma Proč bychom se netěšili nebo pěvecký ples ve stylu televizní
soutěže Zpívá celá rodina zaplnily sál sokolovny do posledního místa.
Když sboristé obcházeli vesnici s pozvánkami, téměř v každém domě dostali peníze. Jimi platili muzikantům. Sami chystali program, starali se o výzdobu i kuchyni, vyráběli drobné suvenýry, uklízeli sál.
„Z domu jsme nosili ceny do tomboly. Kvůli pořadatelským povinnostem jsme si často ani nezatančili,“ vypráví Pavloková.
S pořádáním zábav skončili v polovině devadesátých let. „Neměli jsme už tolik času ani energie, a snížit laťku jsme také nechtěli,“ říká Pavloková. Na počátku milénia začali pořádat diskotéky, ale po roce toho nechali. „Přitom příprava byla mnohem jednodušší. Stačilo otevřít bar, zařídit hudbu a pořadatelskou službu a vydělali jsme více než při tancovačkách. Ale obsluhovat mnohdy opilou
mládež, to nebylo nic pro nás,“ vysvětluje Pavloková.