Věřící v Brně vede nadšený cestovatel i bývalý slévač a tankista

Žid, pravoslavný, muslim a katolík. Jací jsou a jak žijí duchovní vůdci brněnských věřících?

Albert Einstein jednou řekl, že Bůh existuje pro toho, kdo v něj věří. V Brně v něj věří desetitisíce lidí. Všichni ale nechodí do jednoho kostela. Někteří se k tomu svému modlí v mešitě, další v synagoze a jiní třeba v pravoslavném chrámu. Sedmička se vydala za čtyřmi duchovními vůdci, kteří mají stejně silnou víru, ale vyznávají různé náboženství.

Rabín Kučera

Nový brněnský rabín, šestatřicetiletý Radomír Kučera, má vzhledem ke svému postu jednu zvláštnost: nenarodil se v židovské rodině. K judaismu se dostal teprve před dvaceti lety poté, co se dle svých slov duchovně probudil.

„Zajímal jsem se o křesťanství, islám i buddhismus. Ale v židovském učení je mnohem víc,“ tvrdí rabín, který se ujal funkce začátkem července. Po třech letech bez duchovního vůdce tak Židé v Brně mají všechny čtyři pilíře víry: synagogu, židovský hřbitov, obřadní lázeň a konečně i rabína.

V Izraeli, kde Kučera na rabína tři roky studoval, poznal i svou manželku, s níž má půlročního syna. „Jsme mladé manželství a někdy je těžké skloubit rodinný život a práci rabína. Je časově náročná a jen těžko lze zaškatulkovat do norem zákoníku práce,“ říká rabín.

Jeho den začíná už po šesté ráno, v židovské košer kuchyni. „Kontroluji suroviny a postupy při vaření tak, aby bylo jídlo košer. Potom se věnuji všemu, co je zapotřebí. V úředních hodinách chodí na obec Židé popovídat si a řešit problémy, pak se věnuji výuce a připravuji se na bohoslužby v synagoze,“ přibližuje svůj program muž, který duchovně vede kolem tří set členů brněnské židovské obce a stovky dalších lidí, kteří se hlásí k judaismu.

Otec Fejsak

Už šestadvacet let vede brněnské pravoslavné věřící otec Jozef Fejsak ze slovenské vesničky Stakčín nedaleko ukrajinsko-polské hranice. „K východnímu pravoslavnému učení, které je založené na osobnostech, se tady hlásí tisíce lidí,“ tvrdí Fejsak.

Mše slouží v chrámu sv. Václava v brněnské Gorazdově ulici jak v češtině, tak ve staroslovanštině. Většina věřících pochází z východní části Evropy. „Také já jsem vyrostl v pravoslovanské rodině. Ve vedlejší vsi jsem si pak našel manželku, s níž mám dvě dospělé dcery. Ani naše víra totiž nepředepisuje celibát,“ vysvětluje Fejsak.

Svůj čas tráví nejen modlitbami a přípravou bohoslužeb. K jeho úkolům patří i objíždění jiných farností na jihu Moravy. Tím si z části kompenzuje nedostatek času na svůj nejoblíbenější koníček, kterým je cestování. „Jezdím po poutích a jednou ročně pořádám zájezd do Svaté země – Izraele,“ říká Fejsak.

Muslim Alrawi

Téměř jako slepý k houslím přišel k vedení brněnských muslimů Muneeb Hassan Alrawi. Narodil se v Iráku, ale v Brně studoval od roku 1985 elektrotechniku. Když se začátkem devadesátých let minulého století zkomplikovaly vztahy Československa s Irákem, odjel domů. Zpátky se vrátil jen proto, aby dokončil školu. Žije tu ale dodnes.

Kromě šedesáti brněnských muslimů vede jako předseda českého Ústředí muslimských náboženských obcí další více než tři stovky muslimů v celé zemi. „Jednoduše řečeno, mojí povinností je sloužit všem místním muslimům,“ říká Alrawi, který v Brně vychovává s manželkou tři syny.

K městu má velice vřelý vztah. „Jsem rád, že si místní zvykli na naši mešitu,“ oceňuje tolerantnost Brňanů Alrawi, který se podle koránu musí modlit pětkrát denně.

Biskup Cikrle

Nejvíce věřících v Brně spadá pod brněnského biskupa Vojtěcha Cikrleho. Jeho cesta do vysoké církevní funkce rozhodně nebyla jednoduchá. V mládí se vyučil slévačem a pracoval jako dělník ve Šmeralových závodech. Nevyhnul se dokonce ani vojně. Je zřejmě také jediným duchovním, který se může pochlubit tím, že umí řídit tank. „Teprve po základní vojenské službě jsem šel studovat Cyrilometodějskou bohosloveckou fakultu do Litoměřic. V roce 1976 mě vysvětili na kněze,“ vzpomíná Cikrle.

Také jeho denní program je pořádně nabitý. „Patří k němu setkávání s lidmi, naslouchání jejich bolestem a řešení problémů,“ říká brněnský biskup, k jehož dalším povinnostem patří účast na nejrůznějších kulturních a společenských akcích. A když má chvilku volna, sleduje v televizi sportovní přenosy. Sport je totiž jeho velký koníček.

„V mládí mě bavil především motocyklový a automobilový sport, chtěl jsem se stát dokonce závodníkem. Jsem ale jen pasivní divák,“ říká s úsměvem biskup.