Je to současné nejdiskutovanější táborské téma. Bagrování Jordánu. Pokud k němu dojde, poznamená výrazně život ve městě. Obyvatelé se obávají zápachu z bahna, problémů v dopravě, pochybují o skutečném efektu investice. Ale jak to vidí ti, kterých se akce přímo dotkne?
Klub potápěčů
Téměř unisono zněly k odbahňování rozpačité poznámky potápěčů, kteří byli zrovna ve své klubovně na břehu Jordánu. Logicky si budou muset potápění v domácí lokalitě na čas odepřít. Doufají aspoň, že předpokládaný zápach z bahna v letních měsících jim neznemožní scházet se v zázemí klubovny.
„Bagrování mi přijde zbytečné. Hodně vnímáme, jak se ekosystém v Jordánu dává od revoluce dohromady. Zvyšuje se jeho biodiverzita, objevují se rostliny, které tady dříve nerostly, na břehu jsou škeble jako ukázka toho, že čistota vody se zvyšuje,“ uvažuje Jan Marhula.
Cítí se s Jordánem spjatý. Zmiňuje i svého dědečka. Před druhou světovou válkou patřil ke skupině studentů, kteří pomáhali profesorovi táborské reálky Rafaelu Maria Bouškovi ve vědeckém zkoumání vodního díla. Veslovali mu na loďce a asistovali při výzkumu.
„Mám doma ještě původní mapky a děkovné dopisy, které dědeček od profesora dostal,“ říká Marhula. Nadsazené vidí i obavy z výskytu nebezpečné munice. Stejný názor má jeho kamarád Jan Lexa.
„Na dně je akorát velké železářství. Odhozená kola, různé kýble nebo třeba trubky, plechy a izolace, které tam zahodili dělníci po stavbě parovodu, protože se jim je nechtělo odvážet. K tomu asi spousta dalšího harampádí nahromaděného po staletí,“ dodává Lexa.
Podle obou potápěčů je pouze potřebné udělat výpust pro případ nebezpečných povodní. „Bahno samozřejmě ovlivňuje vodu nad ním, ale žádné nebezpečné látky se z něho neuvolňují. Co je pod bahnem, to je uzavřená záležitost. Tak o tom mluvil i student, který o Jordánu dělal bakalářskou práci. Souhlasím s ním,“ uzavírá Marhula.
Botanická zahrada
Daly by se možná uzavřít sázky na to, jestli skrz vůně, které se nesou i kolem zdí botanické zahrady, dokáže prorazit zápach čpějícího bahna. Ale každopádně rostlinám a stromům vážné nebezpečí nehrozí.
„Jordán svojí plochou vytváří příznivě vlhké mikroklima. Má určitě vliv na vegetaci v okolí i v botanické zahradě. Nepředpokládám ale žádné dramatické změny. Většinou se jedná o dřeviny a rostliny, které jsou navyklé našim podmínkám. Období sucha v určité části Jordánu je nemůže ovlivnit,“ vysvětluje vedoucí botanické zahrady Radoslav Kacerovský.
Má už teď vysledované, jak se rozdíly vlhkosti můžou na rostlinách projevovat. Keř bělasu viržinského pěstuje na dvou místech. U zdí blízko Jordánu mu rozkvétá o čtrnáct dní déle než ten v horní části zahrady.
„Bude zajímavé porovnat, jestli se změnou vlhkosti rozdíl mezi nimi zůstane, nebo se zkrátí. Jinak totiž mají stejné podmínky a jsou stejně stíněné korunami stromů,“ říká Kacerovský.
Připouští ještě jednu možnost, jak se může odbahnění Jordánu v zahradě projevit. Jedinou studnu totiž zřejmě napájí i průsaky z nádrže. V parných měsících by tak mohla teoreticky vyschnout, což se jinak v minulých letech nikdy nestalo.
„Nedostatek vody ze studny bychom do určité míry mohli nahradit vodou z řadu. To nebude samozřejmě možné ve vyložených vedrech,“ míní Kacerovský.
Štičí líheň
Závislý je na vodě z Jordánu majitel štičí líhně Oldřich Pecha. Proto měl možnost spolupracovat už na tvorbě projektové dokumentace stavby.
„Od samého začátku bylo naším požadavkem, neřkuli podmínkou, nepřerušení zásobování vodou po celou dobu stavby,“ vysvětluje Pecha.
Díky tomu nebude ohrožen provoz štičí líhně a bude zabezpečeno sádkování ryb před Vánocemi.
Vodu pro sádky má zajistit potrubí vedené od uměle postavené hráze naproti plovárně. „Nezbývá mi než věřit, že to tak bude. V opačném případě by to mohla být pro firmu katastrofa,“ vysvětluje Pecha.
Doufá, že se po odbahnění ještě zlepší čistota vody, což by se pak mělo pozitivně promítnout i v kvalitě chovu ryb na sádkách.
„Vycházím i z toho, že díky vytěžení bahna se zvětší objem vody v Jordánu zhruba o čtvrt milionu kubíků. Věřím odborníkům, kteří avizují zlepšení jejích fyzikálně chemických parametrů. Ale samozřejmě velký vliv na čistotu nádrže má i voda, která sem přitéká z povodí. Jenže to je zase jiná kapitola,“ uvažuje Pecha, který je také oficiálním hrázným Jordánu. Má za úkol při povodňové aktivitě manipulovat se stavidly a regulovat hladinu nádrže.
Loděnice
Kdo se při bagrování Jordánu vytratí z jeho hladiny, jsou veslaři. Minulý týden finišovali s přípravou na vrchol sezony. Jeden ze členů posádky, který bude startovat na mezinárodním mistrovství republiky v kategorii Masters, je Petr Suchý. „Jestli k odbahňování dojde, tak bychom mohli najít zázemí v klubu kanoistů u Lužnice. Domluvené to zatím není, ale doufám, že to bude možné,“ přeje si Suchý.
V takovém případě veslaři přestěhují lodě jen na část roku. Budou dobře zabezpečené, ale pod otevřeným nebem. Do kanoistické loděnice se nemají šanci vejít.
„Přes zimu venku zůstat nemůžou, takže je k přezimování musíme vrátit k Jordánu,“ vysvětluje veslař.
Na Lužnici budou veslaři také trénovat. V tom ale Suchý nevidí problém.
„Podmínky k trénování na řece nebo na Jordáně jsou stejné. Konečně i veslařské závody se pořádají jak na stojaté, tak na tekoucí vodě. Problematičtější to možná bude v jarním období, ale po většinu roku Lužnice neprotéká nějak extrémně rychle,“ říká Suchý.
Jediné, co ho trochu trápí, je, že rodiče budou vozit děti na tréninky k řece.To je určitá ztráta komfortu oproti zázemí veslařské loděnice v centru města.
