Veslaři se bojí o Jordán

Táborští veslaři žijí v nejistotě. Plánuje se čištění Jordánu a s tím i jeho vypuštění. To by možná znamenalo přerušení činnosti.

Letos na jaře oslavil veslařský klub Jordán Tábor sto let od svého založení. V době zvýšeného zájmu o veslování bude oddíl bojovat o svou existenci. Všechno závisí na tom, jestli dojde k plánovanému čištění táborské nádrže Jordán.
„Kdyby práce začaly, v tu chvíli by to pro nás byl veliký problém. Nemáme kde trénovat,“ strachuje se šéftrenér klubu Petr Suchý a pokračuje: „Asi jediné vhodné místo je na řece Lužnici. Museli bychom ale spolupracovat s kanoisty, protože bychom využívali jejich prostory a loděnici.“
Jelikož se mluví o přehrazení Jordánu, dala by se k trénování využít jeho druhá část. Problém by ovšem nastal s uskladněním lodí. „Lodní park je natolik drahý, že by stačilo najít vhodné místo na Sokolské nebo vojenské plovárně. Aby byl dostatečně zabezpečený,“ tvrdí Suchý.
Další tréninkovou možností jsou tři veslařské trenažéry, které oddíl využívá v zimním čase, od listopadu do března. „Trenažéry dokonale stimulují a přizpůsobí pohyb. Veslař se zdokonalí v síle, rychlosti, výbušnosti a dynamičnosti. Samotný trenažér ale nestačí. Chybí přírodní podmínky, zvláště vítr a vlny,“ vysvětluje Suchý.
V posledních letech členská základna táborského klubu stagnovala, spíše slábla. Ze stovky členů zůstala aktivní zhruba dvacítka veslařů. Díky rekonstrukci loděnice se ale k veslování vrátila starší generace. V současné době by veslaři rádi rozšířili své řady o nové členy. Každý den bývají v loděnici pod táborským gymnáziem od pěti odpoledne tréninky. Než se závodník poprvé postaví na start, trvá zhruba rok. Musí si zvyknout na zvýšenou zátěž a správně zažít techniku. Po několika měsících se zlepší jeho fyzický fond i objem plic. „Veslování je ideálním a zdravým sportem pro mladé lidi. Je zapojené celé tělo, nehrozí jednostranné zatížení ani žádné úrazy a zlomeniny. Člověk stráví celý trénink v přírodě a na čerstvém vzduchu. Přibíráme zájemce až od dvanácti let. To je dolní hranice, kdy nehrozí nebezpečí.“ uvádí Suchý.