Vesnice hledají důvod, proč se přátelit
Osm obcí, každá jiná. To je mikroregion Slezská brána. Na jihu začíná Žabní, pokračuje přes Paskov, Řepiště, Sedliště, Václavovice, Vratimov a na severu ji uzavírá Šenov. Území tvoří na mapě úzkou nudli. Nejjižnější ves s tou nejsevernější nemá společného skoro nic. Udělat ze Slezské brány druhé Valašské království je pro místní starosty těžký úkol.
„Lidi nechodí do kostela ani do hospody. Nepřemluvíte je, nezajímají se jeden o druhého,“ poznamenává hořce Lukáš Golich z Kaňovic.
Starosta Řepišť Rostislav Kožušník to nerad potvrzuje. Slezskou bránu v současné době vede. „Každý se zavře ve svém domě nebo na zahrádce a chce mít klid. Sousedé se málo scházejí, nenavštěvují se.
V tomhle si myslím, že jsme jiní než třeba lidé z Kozlovic a Palkovic,“ domnívá se Kožušník. Starosta Sedlišť Jaromír Krejčok si myslí, že partu trhají dvě větší města, Šenov a Vratimov. „Kdyby byla družba jen mezi malými vesnicemi, uměli bychom se lépe dohodnout. Jenže větší města mají jiné starosti a lidé jsou víc anonymní,“ říká Krejčok.
Proč k sobě mají daleko?
Slezskou bránu zakládal předchůdce Rostislava Kožušníka, někdejší starosta Jan Kožušník. Ten ví, že spojení vesnic je umělé. „Samotní jsme
byli slabí. Abychom dosáhli na peníze z Evropské unie, museli jsme se dát dohromady. Okolo už mikroregiony fungovaly a my jsme chtěli taky,“ vysvětluje bývalý starosta. Připouští, že na sebe obce tak trochu zbyly. Odpověď na otázku, proč k sobě mají lidé z vesnic Slezské brány tak daleko, leží v minulosti. „Například Paskov a Žabeň byly moravské a zbytek slezský. Ve středověku se tu rozprostírala tři panství, frýdecké, paskovské a šenovské. Dnes to máme zase rozbité. Část spadá do ostravského
okresu, část pod Frýdek-Místek. A nedaleko leží Havířov, do kterého jezdí mnozí obyvatelé
nakupovat,“ uvažuje fotograf Miroslav Lysek, který oblast projel na kole a nafotil. Sociolog Jan Keller to vidí také tak. „Je pravděpodobné, že obyvatelé berou Slezsko jen jako historický a místopisný
název a není jim jasné, proč by k němu měli tvořit bránu. Jinak to vypadá, že se jedná spíše o
nápad starostů, tedy shora, zatímco běžný člověk má dneska jiné starosti,“ říká Keller.
Za sousedy na kole
Starostové se přesto rozhodli obce skamarádit. Šanci vidí v cykloturistice. Jak ale
přimět lidi z osmi vesniček, aby se seznamovali a poznávali, co je za humny? „Děláme různé společenské akce, ale zkoušíme lidi nalákat třeba i na přírodní a historické zajímavosti. Smůla je, že nemáme slivovici ani vinné slípky a nejsme tak atraktivní jako Beskydy,“ míní Rostislav Kožušník.
Požádal proto fotografa Miroslava Lyska, aby sedl na kolo, objel celou oblast a pečlivě zaznamenal každou zajímavost. Výsledkem je příručka s mapkou a spoustou fotek.
