Věštkyně z Mostecka. Stačí jim dlaň, čtou v ní minulost i budoucnost
Čarodějky pod Krušnými horami nevymřely. Na Petrovy kameny ale s košťaty nelétají. Smýčí jimi domácnosti.
Mostecko, Chomutovsko / Živnostenský list na čarodějnictví musí mít Judita Naďalová z Chomutova. Vykládá karty a čte lidem osud z dlaně. Profesionálně. „Když vás to chytne, není cesta zpátky,“ hodnotí svůj stav Judita Naďalová. Bájemi opředené koště ke své práci nepotřebuje.
Mariášové karty viděla poprvé u babičky. „Byla velká tajnůstkářka. Karty měla schované pod matrací a nikomu o nich nevypravovala. Za komunistů se o magii mluvit nesmělo,“ vzpomíná kartářka a dodává, že babička nosila od lidí vejce, slepice a tak usoudila, že byla určitě lidem prospěšná.
Ptají se na lásku
Věštírnou Judity Naďalové prošly tisíce lidí. A mnozí se vracejí. „Nejčastěji se mě lidé ptají na práci, na peníze a hlavně na lásku, mezilidské vztahy. Napřed se podívám do jejich dlaní. Pak jim podám balíček tarotových karet, aby ho zamíchali a rozprostřeli na stůl. Vyberou sedm karet a výklad začíná,“ sděluje tajuplně žena s šátkem kolem čela. Na otázku, jak se k čarodějnému řemeslu dostala, odpovídá, že chtěla poznat sebe. „Nechodila jsem do esoterických škol, neprošla zasvěcením zaručených kartářek nebo šamanů. Jdu svojí cestou,“ tvrdí kartářka.
Zastává názor, že když člověk něco skutečně chce, má v sobě neuvěřitelnou sílu. V hovoru je bezprostřední. Často se hlasitě zasměje. Mluví otevřeně o všem. Přiznává, že miluje svobodu. Je dvakrát rozvedená a sama vychovala tři děti.
Vyrostla v křesťanské rodině. „Tohle stigma zůstává na celý život. Mám ho v sobě,“ dává nahlédnout do svého nitra. Nikdy neplánovala, že se stane profesionální věštkyní. Jako Cikánka to má ale v krvi.
Jasnozřivost
Autonehoda změnila život Andree Holubové z Mostu. Probudily se v ní nadpřirozené schopnosti. Teplický léčitel Jaroslav Pešek ji identifikoval jako jasnozřivou. „Byl to takový impuls,“ přiznává Andrea Holubová. Zanechala svoji práci a stala se z ní kartářka se živnostenským listem. „Nezajímá mě jméno, postavení toho, kdo za mnou přichází. Pro mě je člověk jako almara se spoustou šuplíčků, do kterých nahlížím,“ rozkládá před sebe karty.
Šuplíky neotvírá všechny. Říká, že člověk si vždycky přijde pro jednu jedinou odpověď. „Výklad je velká zodpovědnost. Pokaždé doporučuji, aby lidé brali mé vize jen jako rady, ne dogmata,“ dodává jasnozřivá žena.
Exekuce žen i mužů
Ve středověku by obě kartářky skončily na hranici. I když na Mostecku a Chomutovsku nebyly tak tvrdé exekuce jako na Šumpersku, odkud pramení kultovní román Kladivo na čarodějnice. „Za hranicemi, které byly blízko, žili sasští protestanti. Komu se nelíbil nátlak katolíků, mohl uniknout. Mohl přeskočit potok a byl v jiném světě,“ konstatuje ředitelka Oblastního muzea v Mostě Libuše Pokorná. Poznamenala, že na tvrdé pronásledování pohanů na Mostecku nenarazila. I když se tu a tam vyskytl případ nátlaku. A nejenom na ženách. „Flájský rychtář seděl ve vězení v Duchcově. Tam ho přesvědčovali, aby přestoupil na katolickou víru a následně pak tlačil do katolické církve i své spoluobčany,“ vzpomíná Pokorná.
Pohanské kolo času
I přes nátlak kněží pohanské tradice úplně nevymizely. Často se shodují v kalendáři s oslavami křesťanskými, nikoliv ve významu. Poslední dubnová noc, známá pálením čarodějnic, je v pohanském kole času beltainem. Nejposvátnějším z obřadů dávných Keltů. Té noci se ženy neupalovaly. Naopak. Milovaly se v posvátných hájích i na polích s muži a veselily se až do rána. Oslavovaly lásku.
Známá chomutovská čarodějnice Marcela Košanová, která napsala knihu Čarodějnický slabikář, o beltainu ví své. „Noc mezi těmito dvěma dny je oslavou života. Je zaseto. Všechno kvete a zelená se. Přichází čas radostného života plného plodnosti. Na volném prostranství planou dva ohně. Jeden mužský, černý, a jeden ženský, bílý. Mezi nimi uprostřed stojí bříza ozdobená stuhami v barvách života a lásky. Muži a ženy spalují u svých ohňů staré a přijímají nové. Potom se proplétají navzájem okolo májky a tančí do rána. Slavnost začíná jako obřadní rituál a končí jako veselice se sexuálním podtextem,“ říká Košanová. Z jejích slov je patrné, že mýty o upalování čarodějnic jsou poměrně novodobé. „Každá čarodějnice musí sledovat přírodu a vesmírnou oblohu. Pokud chce pochopit její sílu, musí se stát několikrát do roka pohankou,“ míní Košanová.
Tajemství přírody
Stejný názor o moudrosti žen nezastává mostecký katolický farář Josef Hurt. Podle něj se jakékoliv duchovní nauky včetně astrologie neslučují s biblí. „Bůh je žárlivý na toho, kdo jde jinou cestou,“ říká kněz. Ve jménu této víry skončily tisíce žen na hranici.
„Odnepaměti znaly moudré ženy, čarodějnice tajemství přírody. Byly svobodomyslné. A právě tahle vlastnost mnohdy urážela anebo vzbuzovala strach,“ obhajuje podstatu ženství Marcela Košanová.
Čarodějnictví je v naší společnosti považované za škodlivé. Čáry máry nejsou hmatatelně doložené. „Žijeme v atomové době. Jsme schopní pochopit nejsložitější technické pomůcky a létáme ke hvězdám. Přesto stojíme před čarodějnicí v rozpacích. Kdo to vlastně je? Podivínka nebo blázen? Čarodějnictví časově přechází všechna patriarchální náboženství o miliony let. Není na nich závislé. Má vlastní vývoj,“ tvrdí otevřeně Košanová.
V souladu se sebou
Čarodějnictví stojí na pohanských tradicích a úzce souvisí s přirozenými zákonitostmi světa. Vědmy využívají cyklů ročních období a pohybu Slunce a Měsíce pro určování dalších dnů. „Ten, kdo se chce dostat do souladu s přírodou, musí být v souladu sám se sebou. Být vyrovnaným člověkem je přáním mnohých z nás,“ nahlíží do lidských vlastností čarodějnice Košanová. Je přesvědčená, že vyrovnaným člověkem se nestane ten, kdo potlačuje svou přirozenost. „Potlačovat cokoliv je k ničemu. Protože potlačované se chová jako pružina. Nejenže se neztrácí, ale naopak nabírá na síle,“ míní Košanová.
Odnepaměti se k čarodějnicím chodilo potají. „Tajemství lidských duší má zůstat zahalené. Lidská pokolení nejvíc zajímá láska,“ říká.
Marcela Košanová prozradila recept, jak probudit lásku vysněného. „Vezměte hlínu z otisku boty muže, kterého milujete. Dejte ji do květináče a promíchejte se zeminou. Zasaďte do ní slunečnicové semínko. Pečujte o rostlinku, hýčkejte ji. Když vykvete, vykvete i láska muže vašeho srdce,“ čaruje vědma.