Veteráni. Mazlíčci v obývacích pokojích

Kdo vstoupí do obývacího pokoje Tomáše Michálka ze Slezské Ostravy, znejistí. Hned vedle klasicky pohodlné pohovky stojí červený motocykl značky Jawa. Vznikl v roce 1938. Tomáš Michálek, třiatřicetiletý seřizovač ve Vítkovicích, je současně i starostou Českého klubu historických motocyklů v Ostravě. Klub vznikl v roce 1997 a sdružuje na šest desítek členů. Je největším v republice. Proč, nad tím krčí starosta klubu rameny. Muže a také ženy na Ostravsku takové věci prostě baví.
Motorka v obýváku není podle členů klub nic zvláštního. „No občas když se mění tlak je ten benzin trochu cítit,“ přizná Michálek, že veterán u pohovky může přece jenom mít i své zápory.
Jawa i Ural
„Kdybych měl spočítat všechny mé motorky včetně těch v krabicích, tak jich mám něco přes dvacet,“ počítá Tomáš Michálek. Se svým kolegou s klubu Petrem Hruškou odhadují, že každých z členů bude mít v průměru tak pět. To znamená, že ostravští obdivovatelé veteránů se starají o tři stovky starých strojů. Ovšem jen velmi hrubým odhadem.
Nejstarší motorky na Ostravsku jsou z dvacátých let, nejčastěji jsou však opatrovány stroje válečné a těsně poválečné. Někdo se zaměřuje výhradně na českou produkci, jiná na německou, existují i sběratelé sovětských Dněprů a Uralů.
Vzhůru na Sicílii
„Já sám jsem si koupil první babetu už ve dvanácti letech, říká o začátcích svého fandovství Michálek. To Petr Hruška z Krásného Pole začal s historickými motorkami v roce 1972. „Jezdil jsem i s auty, po devadesátém roce jsem přestal. Byla to hektická doba, která veteránům nepřála,“ líčí Hruška. Pak ale je jeden známý vyklízel v Porubě garáž, ve které stála předválečná Jawa. „Bylo mi smutno. Od roku 2000 tak zase jezdím, říká Hruška. K Jawě mu přibyla ještě ČZ z roku 1936. „Jedni lidé potřebovali peníze na rekonstrukci koupelny,“ usmívá se.
Oba muži se shodují, že předkové jezdících na takových strojích nemohli být žádné zjemnělé typy. „Jak jezdili jen po těch dlažbách a ujeté hlíně, cestování muselo být velkým dobrodružstvím,“ představuje si Hruška. Sám na svých letitých strojích jezdí i do Polska nebo na Jesenicko. V klubu se najdou i takoví, kteří po své ose dojedou do Slovinska. „Kolikrát se vrátím domů úplně zmoklý a dušuje se, že už nepojedu nikdy, příště už vždycky autem,“ směje se Michálek. V příštím roce čeká členy ostravského klubu velký výlet – byli pozváni se předvést se svými stroji až na Sicílii. Své motorky tak naloží do kamiónu a pojedou se předvést daleko na jih.
Ceny takovýchto strojů se velmi různí. Předválečná česká renomovaná motorka přijde na sto tisíc korun, dá se pořídit i za šedesát, ala ta třeba nemá chromovaná kolo. A jenom to chromování stojí třicet tisíc,“ vypočítává Michálek. Za podobnou lze prý koupit motorku zrezlou a rozloženou v krabicích. „Manželka když mne vidí s těmi hromadami šrotu, co nosím domů, tak se jen hlasitě diví, za co jsem to mohl dát dvacet tisíc. Ale když to všechno poskládám a vyleštím, tak se chlubí, jak máme krásný stroj,“ popisuje Michálek, jaká úskalí s sebou obliba starých motorek přináší.