Jeho táta byl dobrovolný hasič. A tak i Josefa Šafaříka z Klatov od malička lákala hasičská uniforma a myšlenka, že coby dospělý bude pomáhat lidem. Už po základní škole směřoval Josef Šafařík svá studia k poslání ve Floriánově cechu. Vyučil se opravářem požární techniky, přidal k tomu dvouletou nástavbu s maturitou a pak se z Klatov vydal na opačný konec republiky. V Ostravě studoval Vysokou školu báňskou, fakultu bezpečnostního inženýrství.
Poprvé do terénu
Při hledání práce měl Šafařík štěstí. Jako první šel k profesionálním hasičům do Klatov a tam měli volno. První rok jezdil do terénu k zásahům, teď už má několik let na práci zjišťování příčin požárů. „Jsem na místě s kolegy hasiči, často i s policií a musím určit, co oheň způsobilo. Zjišťuji závady, když jde o trestný čin, pak zpracuji podklady pro policii,“ popisuje svou práci Šafařík. Střídají se ve čtyřech.
On je ale vedoucím. A jako jediný na Klatovsku zpracovává všechny spisy o požárech. Když se ozve pokyn k výjezdu, usedá třiatřicetiletý hasič do služební nivy, kde má všechno potřebné. Zásahový oblek, přilbu, vysoké boty, dýchací přístroj. Ale hlavně foťák, jeden kufr s nářadím a druhý s nejrůznějšími sáčky, zkumavkami a jinými nádobkami na odběr vzorků z místa požáru.
Když hasiči požár uhasí, čeká jejich kolegu Josefa Šafaříka mravenčí práce. „Už jsem toho viděl ve své práci hodně. Slzy, smutek, neštěstí, smrt. Nejhorší je, když při požáru zahynou lidé. Ale je to práce jako každá jiná, má své klady i zápory. Nikdy bych neměnil,“ tvrdí Šafařík.
Vojta bude jako táta
Vypadá to, že hasičina má u Šafaříků rodinnou tradici. K hasičům se totiž dal i třiapůlletý syn Vojta. I když zatím jen k dobrovolným v nedaleké Číhani, možná se z něj jednou stane profesionál, jako z táty. A práci si jednou bude vybírat i zatím jednoroční dcera Terezka.
