Jak je to v Přerově
Vietnamským obchodníkům se v Přerově dobře vede. V centru města zaujímají jejich obchody největší prodejní plochy, mohou si dovolit drahé nájmy a neohrozí je ani konkurence.
Před čtyřmi lety se začalo nad jejich prodejnami smrákat. Ale krize, nezaměstnanost a s tím spojená menší kupní síla jejich byznys opět posílila.
Rozhoduje cena
Typickým příkladem tohoto trendu je vietnamský obchodník Ha Nguyen, kterému prodavačky říkají Honza. Do Přerova přišel před patnácti lety s manželkou a dvěma malými dětmi. Začínal s venkovním stánkem, pak si pronajal obchod v tržnici u Prioru a před měsícem se dostal blíž k centru města. Do domu v Kratochvílově ulici, kde byla po desetiletí úspěšná Knihtiskárna Strojil.
„Náš obchod má necelých pět set metrů čtverečních a nabízíme hlavně oblečení. Dostali jsme se na hlavní trasu a na nezájem zákazníků si stěžovat nemůžeme. Lidé dnes chtějí levné zboží,“ řekl Ha Nguyen.
V jeho obchodě se dveře netrhnou, stejně jako u jeho vietnamských kolegů. Ti mají ve městě prodejny s lákavými poutači Levný textil, Výprodej či Likvidace skladu. Slova, na která zákazníci slyší.
Že krize nahrává levnějšímu zboží, potvrzují i prodavači ze značkových obchodů. „Pociťujeme to čím dál víc. Lidé zvažují, jestli si koupí dražší a kvalitnější oblečení, nebo půjdou k Vietnamcům. Doba je zlá a zákazníci, zdá se, raději volí tu druhou variantu,“ konstatovala vedoucí obchodu ve Wilsonově ulici Monika Novotná.
Podobnou zkušenost má i Marcela Oherová, která stojí za pultem v obchodě s dětským oblečením v Blahoslavově ulici. „Kolikrát přijde zákazník a řekne, že to samé zboží mají Vietnamci o třetinu levnější. Stejné ty věci sice nejsou, ale pro lidi je důležitější cena,“ podotkla prodavačka.
Potíže s reklamací
Zákazníci, kteří nakupují ve vietnamských obchodech, musí počítat s tím, že za levnější zboží zaplatí daň v podobě potíží při reklamacích.
„Asijští obchodníci mají problémy s vydáváním dokladů. Buď paragon nedají vůbec, nebo nemá náležitosti, které by měl mít. Zaznamenali jsme i problémy s uznáváním reklamací. Poškozené zboží nechtějí reklamovat, nebo tvrdí, že je z jiného obchodu,“ uvedl František Indra z České obchodní inspekce. Zákazník má jedinou možnost: soudit se. „Nakupuji u Vietnamců, mají dobré ceny. Paragony po nich nechci, nemá cenu se s nimi při reklamaci handrkovat. Před časem mě ale jeden z nich pobavil. Kupovala jsem botasky, chtěla jsem paragon a on tvrdil, že na boty za tři stovky doklad nemusí dávat, a snažil se mně namluvit, že je u nich záruka jen půl roku,“ řekla s úsměvem Martina Hrušková.
Někteří lidé poukazují také na to, že je v centru Přerova sice hodně asijských obchodů, ale chybí ty specializované. „Není třeba kde koupit kvalitní sklo a porcelán. A taky se mi zdá, že tu schází obyčejné prodejny potravin,“ vyjádřila se Romana Otevřelová.
Jak je to v Hranicích?
Zatímco v devadesátých letech vietnamští obchodníci prodávali v Hranicích na tržnicích, teď jsou v kamenných obchodech. Oblečení a boty zaplnily prostory někdejší galerie, knihkupectví, cukrárny, potravin, drogerie, ale i obchodů s konfekcí. Vietnamci reagovali na potřeby místních a otevřeli restauraci, obchod s domácími potřebami a večerku.
„S přechodem vietnamských obchodníků do kamenných obchodů se počítalo se zkulturněním prodeje. Ale nic se nezměnilo. Jen přešli do tepla, styl prodeje je stejný. Dostat od nich účtenku je problém. Na druhou stranu, v období krize jsou tyto obchody pro mnohé nutností,“ konstatoval hranický zastupitel Miroslav Raindl.
Na Masarykově náměstí a v přilehlých ulicích je patnáct vietnamských obchodů. „V centru je hodně Vietnamců. Sotva člověk vejde, pořád se ptají, co si přejete a chodí za vámi po obchodě. Všude mají stejné zboží, samé hadry, ale člověk nekupuje jen oblečení. Není tady třeba obchod s potřebami pro domácnost,“ řekla Drahomíra Bušková.
Obchody se značkovým zbožím konkurenci vietnamských obchodníků nepociťují. „Máme svou klientelu,“ vysvětlila vedoucí značkového obchodu s obuví a koženou galanterií na náměstí.
Místo sošek trpaslíci
Dlouhé roky byla na Masarykově náměstí Galerie a knihkupectví Sklep. Na historickém měšťanském domě je teď nápis Domácí potřeby. Výloha, kterou zaplňovala umělecká díla, není vidět. Jsou přes ni navěšené umělé kytice na dušičky. Regály s knihami a obrazy po stěnách nahradili trpaslíci, odpadkové koše, povlečení. Úzké uličky, využité každé místečko.
Veselejší a voňavé čerstvou zeleninou je to ve vedlejší vietnamské večerce. V prodejně v Olympii v Radniční ulici si u věšáků s oblečením a v koších s halenkami vybírá třináct zákaznic. „Tady nakupuju nejraději. Je to tady nejlevnější a velký výběr, ale jméno tam nepište, nechci, aby někdo věděl, že nakupuju u Vietnamců,“ řekla padesátiletá Hraničanka.
Rozsáhlý areál chodeb a sálů plných oblečení je v jednom z mnoha vietnamských obchodů v Zámecké ulici. Prodavačka oslovuje zákazníky hned u vstupu. „Máte nějaké konkrétní přání?“ Dámské kalhotky za pětadvacet korun, rifle za čtyři stovky, boty kolem tří set korun. Móda pro celou rodinu, super cena. Tvrdí to nápisy.
