Zvířatům prospívá, koupajícím se neublíží. Kvalita vody v táborské Lužnici není žádný zázrak, ale kompromis ovlivněný charakterem řeky a potřebami těch, kteří si ji chtějí užít. Potvrzují to informace, které Sedmička zjistila od Povodí Vltavy. Vyplývá z nich, že voda Lužnice patří do třetí jakostní třídy, což je znečištěná voda. „Z laického pohledu je možné třetí třídu chápat jako předěl. To znamená, že voda může být ještě vhodná pro mnoho živočichů, dá se v ní koupat bez zdravotních následků a lze ji ještě upravovat běžnými technologiemi na vodu pitnou,“ říká Milena Langhansová z Povodí Vltavy.
Bydlení v okolí Lužnice si většina lidí pochvaluje. „Já bych řekl, že Lužnice je teď čistá řeka. Dřív to byl hnůj, ale teď se v ní koupeme přímo pod jezem,“ líčí Miroslav Miko, který žije v její těsné blízkosti.
Tvrdí, že řeka dostává nejvíce zabrat, když hrozí povodně. „To v ní plave ledacos, ale jinak je to voda dobrá. Nesmrdí a v pohodě se v ní dají chytat i ryby,“ dodává Miko.
Stejný názor má i Erik Kováč, který na Lužnici chytá už osmým rokem ryby. „Stane se, že třeba v cejnovi najdu i použitý prezervativ, ale to je spíš náhoda. Z dravých ryb tu chytneme prakticky všechny, i štiky, ale jsou tu také sumci, a kapři, ti tu plavou úplně normálně,“ vysvětluje Kováč.
Spíš než na vodu si Miko a Kováč stěžují na to, že město stále neudělalo slibovanou parkovou úpravu břehu řeky v oblasti Lužnické ulice. „Postavili tady sice hřiště, ale udělali ho tak blbě, že je o strach na něj pouštět děti. Stačí, aby jim spadl míč do silnice, a je problém,“ říká Miko.
Kováče zase štvou občasné potíže v soužití chudších lidí z Fišlovky s bohatšími z vil, které s ní sousedí. A nejen s nimi. „Tuhle tady jel na kole totálně opilý chlápek, mával nožem v ruce naší holce před nosem a pak hajloval. Zavolali jsme policii, ale tu to moc nezajímalo,“ stěžuje si.
Lužnice protéká zemědělsky využívanou krajinou s poměrně hustým osídlením a je ovlivněná četnými rybníky Třeboňské pánve. V úseku od hranic s Rakouskem až nad Tábor má malý podélný spád. Jakost vody v horním úseku Lužnice až nad ústí do rybníka Rožmberk je ale podle Langhansové dobrá. Výrazně se prý zlepšila po vzniku čistírny odpadních vod v rakouském Gmündu a napojení nových kanalizací na čistírnu v Českých Velenicích a Suchdolu nad Lužnicí.
Ne všude je ale čisto. Na velký propad v kvalitě vody Langhansová upozorňuje pod rybníkem Rožmberk. V těchto místech Lužnici zařazuje do páté jakostní třídy, tedy velmi silně znečištěné vody.
„Dochází tam ke zhoršení v ukazatelích organického znečištění a živin. Především fosfor je hlavním znečišťovatelem,“ říká Langhansová. Podle ní je potíž v tom, že v úseku od soutoku s Nežárkou až nad Tábor je samočisticí schopnost řeky nízká kvůli pomalému toku, dlouhým jezům a nízkému prokysličování vody.
Karel Smažík s manželkou navštěvuje každý víkend svoji matku, která má domek přímo u Lužnice, v ulici Lužnická. „Na řeku si nemůžeme stěžovat. Já se v ní tedy moc nekoupu, ale soused do ní leze bez problémů,“ říká Smažík. Rád si prý pochutná i na rybách z řeky. „Manželka je rybářka a chytá dobře. Co chytne, to sníme, ryby z Lužnice jsou chutné a nesmrdí,“ podotýká.
Zatímco Lužnici Smažík chválí, stejně jako Miroslav Miko a Erik Kováč má mnoho výhrad k uspořádání lužnického břehu v centru Tábora, v okolí ulice Lužnická. Podle něj se tu potýkají hned s několika problémy, které nikdo neřeší. „Předně bych sem dal čtyřicítku, protože tady lidi jezdí jako blbci. Tuhle mi někdo zboural auto. Další problém je také v tom, že jsou tu tak úzké chodníky, že ženské s dětmi v kočárcích sotva projedou,“ říká Smažík.
Rychlost v ulici není jedinou věcí, která Smažíkovi kazí náladu. Domu jeho matky praskají zdi. Důvodem je masivní provoz nákladních aut po Lužnické. „Vozí tady šutry z kamenolomů a podle mého tady s tím, v centru města, nemají co dělat,“ tvrdí.
Zvykli si u vody pořádat svatby a oslavy
Živnost Josefa Šupky je s Lužnicí spjata víc, než se může na první pohled zdát. Přímo na jejím břehu už deset provozuje restauraci Na Brusírně. I když mu vrásky přidělávají občasné povodně, na řeku nedá dopustit. „Lidé Lužnici využívají. Zcela určitě ji vnímají jako místo odpočinku a naše hospoda je i častou zastávkou cyklistů, kteří tu jezdí,“ vysvětluje.
Podle něj by bylo samozřejmě skvělé, pokud by byla Lužnice čistší, než je teď, ale na druhou stranu její současný stav vnímá pozitivně. „Dá se v ní v pohodě koupat, i když je pak nutné se osprchovat, ale řeka je to čistá a dobrá. Má své kouzlo,“ vysvětluje.
Svá slova dokládá i trendem posledních let, kdy si lidé zvykli u Lužnice pořádat svatby a oslavy. „Davy se k Lužnici nehrnou, ale těch, co sem chodí, je čím dál víc,“ dodává Šupka.
I když si místní stěžují na zcela jiné věci než na čistotu Lužnice, podle Mileny Langhansové je stále co zlepšovat i v případě jakosti vody v řece. A to i přesto, že řeka v posledních letech zaznamenala velký pokrok. „Ještě v roce 2007 Lužnice patřila do páté třídy znečištění, byla velmi silně znečištěná, ale v současnosti je už ve třídě třetí, je jen znečištěná,“ vysvětluje Langhansová.
Podle ní tomuto prudkému zlepšení napomohla výstavba nových a rekonstrukce stávajících čistíren odpadních vod a napojení volných výustí kanalizací obcí na čistírny. „Jakost vody v Lužnici se zlepšila po rekonstrukci čistírny Klokoty. K dalšímu zlepšení dojde po rekonstrukci areálové čistírny v Sezimově Ústí, která by měla být hotová do konce příštího roku,“ říká Langhansová. Osobně je ale přesvědčená, že táborská řeka je, co se týká čistoty, na svém maximu. „Můj názor je, že do budoucna bude stále kvést. Zůstane tedy ve třetí jakostní třídě. Příčinou budou i nadále vysoké koncentrace fosforu a línější tok řeky,“ uzavírá.
