Vodu sledují, ale pryč od břehu se stěhovat nechtějí | E15.cz

Vodu sledují, ale pryč od břehu se stěhovat nechtějí

Bydlení nebo podnikání u vody? Krásná vyhlídka. Ovšem potok nesmí při deštích zazlobit.

Bydlení u vody. Dříve romantika, dnes spíš obavy. Spousta lidí má špatné zkušenosti z léta 2002, kdy se rozvodněné toky postaraly o jejich zahrady a domy. I přes možné riziko ale v takových místech lidé zůstali a rozhodně by neměnili. Příkladem je třeba Drnový potok v Klatovech. I když je na první pohled docela klidný, při vytrvalejších deštích jeho hladina stoupá a na některých místech hrozí vylitím.

Bahno vyváží sám

Jiří Hummel má penzion přímo na břehu Úhlavy. Provozuje tady i squash a bowling. Nebojí se velké vody, která ho už jednou postihla? „Je pravda, že vodu se snažím pravidelně sledovat. Když se Úhlava vylila před osmi lety, zachraňoval jsem, co se dalo,“ vzpomíná. Ani dnes tady ovšem není úplně klidný, i když takovou spoušť, jakou voda způsobila při tehdejších záplavách, už nezažil. „Občas se stane, že se voda dostane nad koryto. Na pozemku za domem směrem k tajanovskému mostu jsou pak nánosy bahna. Štěstí bylo, že jsem před lety koupil i tuhle část, takže bahno si mohu sám vyvézt. Za normálních okolností bych se musel spoléhat, že ho někdo zlikviduje. A to bývá kolikrát běh na dlouhou trať,“ říká majitel.

Město nyní chystá vytvoření protipovodňového valu, který by měl v případě povodní chránit Tajanov. Ovšem se stavbou valu je spojena i dlouho diskutovaná stavba obchvatu. Jak ale říká Jiří Hummel, val mu rozhodně neposlouží. „Ochrání to sice Tajanov, ale mě a okolní pozemky už ne. Mám spoustu fotek z roku 2002, byl jsem kvůli tomu několikrát na radnici, ale jediné, co mohu dělat, je sledovat vodu,“ dodává. I když na zdi penzionu manželů Hummelových visí nápis Na prodej, nechtějí odtud odejít kvůli vodě. „Je tu hezké prostředí, i když ta voda trochu zlobí, ale hlavní důvod je ten, že je nám už přes šedesát a rádi bychom si už užili trochu klidu,“ uzavírá Hummel.

Naopak restaurace U Strnada poblíž klatovského kulturního domu je vesměs romantickým prostředím u vody, kde vylití z břehů rozhodně nehrozí. „S touto skutečností jsem se sem i nastěhovala. Původní majitelé tvrdili, že v roce 2002 se tady nic nestalo a musím potvrdit, že za ta léta, co tady mám restauraci, Drnový potok nezlobí,“ směje se Jitka Jiroušková. Ani sami hosté si nepamatují, že by tu někdy byl nějaký problém s vodou při vydatnějších deštích. „Chodím sem docela pravidelně už spoustu let. A nikdy tady nebylo zavřeno kvůli tomu, že by se zvedla hladina potoka. Zkrátka restaurace stojí na šikovném místě,“ říká Michal Aubrecht.

Ani pracovníci kulturního střediska nepamatují, že by v těchto místech Drnový potok zaplavil domy. Dostatečná rezerva koryta Drnového potoka je v celé Aretinově ulici, kde je kromě domků i sídlo klatovských profesionálních hasičů a na druhé straně břehu jsou zase kasárna. „Tady je to koryto dost hluboké. Bydlím tady už spoustu let a nepamatuji si, že bychom tu měli nějaký problém s vodou. Trochu bych se obávala břehů poblíž bývalého Kozaku. Tam je to přece jen mělčí. Když stoupne voda, hned je na mostech plno lidí, fotí si zvednutou hladinu a diskutují, jestli to bude dobré nebo ne,“ konstatuje Martina Frouzová.

Bez valu by se topili

Pomocná ruka kraje. O tom neustále mluví ředitel Domu dětí a mládeže v Klatovech Tomáš Kovanda. Domky poblíž klatovského parku už dnes nenesou stopy povodní. Ovšem kdyby na břehu nevznikl ochranný val, měly by děti vodu v klubovnách téměř pravidelně. „Samozřejmě, že vodu sleduji. Když víc prší, zvedne se hladina zhruba o metr. Kdyby tady nebyl val, měli bychom hladinu zároveň s klubovnou, a to znamená mít vodu v místnostech,“ tvrdí ředitel domu dětí. „Dost nám pomáhají i speciální klapky v kanalizačním systému. Když prší a kanály už nestačí brát vodu, klapky jednoduše uzavřeme,“ dodává ředitel s tím, že při poslední hrozbě záplav měl dům dětí jen větší louži před vraty.

„Nebylo to nic hrozného, voda se nikam nedostala,“ říká. Před osmi lety se museli klatovští školáci spoléhat pouze na dřevěné klubovny. Tehdy byla voda až po kliky u dveří. „Byli jsme zrovna na táboře. Museli jsme hned přijet a zachraňovat věci z kluboven. Měli jsme tady nové antukové hřiště, a to nám prakticky hned po dokončení voda spláchla,“ vzpomíná Kovanda. Dům dětí a mládeže tehdy dostal nový dům hned vedle areálu, který ještě před osmi lety patřil armádě.

„Bez toho bychom se neobešli,“ dodává ředitel. Dnes jsou oba areály průchozí a prakticky celý rok se zde dveře netrhnou. „Máme tady zázemí pro spoustu kroužků i venkovních her. I když zkušenost před osmi lety nebyla nijak příjemná, rozhodně bychom neměnili. Voda nás už prakticky neohrožuje a pro nás je to ideální místo. Kromě toho se dnes všude šetří, takže těžko bychom pro děti hledali něco lepšího,“ uzavírá ředitel.

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!