Vše ztichlo a rozjely se kamery. Filmaři točili davovou scénu

Komparzisté se na louce přesouvali z místa na místo. Vytvářeli základ davové scény filmu Lidice. Na sto šedesát tisíc lidí je namnoží technika.

Pomozte nám natočit jednu z největších davových scén v české filmografii. Tak vyzývali tvůrci snímku Lidice. A minulý týden byli spokojení. Na rekonstrukci první tryzny za vypálenou obec dorazily více než čtyři stovky dobrovolníků, včetně mě.

Od brzkého rána se do fasád lidických domků opíralo slunce. A neschovalo se, ani když se před devátou hodinou dopoledne začali na místo původní obce trousit první lidé. Všichni černobíle, mnohdy svátečně oblečení, jak si filmaři přáli.

Kočárky mimo záběr

„Prosím, naši dobově oblečení komparzisté dopředu,“ organizoval monotónně šumící dav první asistent režiséra David Strangmuller.

To se mě netýkalo. Oblékla jsem si bílé kalhoty a černé tričko, ale s oblečením z doby po 2. světové válce můj oděv neměl nic společného.

Tryzny se v červnu 1945 zúčastnilo sto šedesát tisíc lidí. Proto si musejí filmaři pomoci počítačovou technikou. „V několika záběrech vás budeme posouvat po louce. A pak vás pomocí efektů namnožíme. Ale pozor, je to rok 1945, takže moderní dětské kočárky mimo záběr,“ pokřikoval na komparzisty Strangmuller.

Pak vše ztichlo a rozjely se kamery.
Podívala jsem se na hodinky. Bylo tři čtvrtě na deset. Všichni sledovali mávajícího člena štábu, kterého ve filmu nahradí představitel československého prezidenta Edvarda Beneše. Když byl režisér Petr Nikolaev se záběrem spokojený, kamery vypnuly. Podobná situace se opakovala ještě několikrát.

Přežil jako jediný

Po třetím přesunu se z davu začalo ozývat nespokojené mrmlání. „Už je to dost zdlouhavé, začínám se nudit,“ podotkl postarší komparzista.

Poslední davové záběry se točily v prostoru, kde býval lidický kostel, dnes tam je kříž.
Poté dorazil hlavní hrdina, herec Karel Roden. „Natočíme okamžik, kdy se Roden coby František Šíma vrací jako jediný muž, který přežil. A to ve chvíli, kdy desetitisíce lidí vítají lidické ženy přicházející z koncentračního tábora,“ vysvětloval Nikolaev, když s vysílačkou v ruce obíhal improvizované pódium.
Scéna, které filmaři věnovali téměř celý den, bude jednou ze závěrečných. „Je největší davovou scénou, kterou jsem točil. Ale byl jsem spíš v roli diváka. Vše měli v rukou hlavně odborníci na efekty,“ řekl Nikolaev.

Komparzisté budou muset být ale při sledování filmu pozorní. Na plátně „jejich“ scéna potrvá asi deset sekund.