Tak nějak mohly vypadat románové Želary. Silnice stoupá z údolí od Vsetínské Bečvy do kopců. Zvedá se jen zvolna a její okraje lemují rodinné domky a chaty. Z počátku jsou mezi zástavbou velké rozestupy. Nejvíc domů se podle očekávání soustředí kolem obecního úřadu, samoobsluhy a hospody. Cesty se pak rozbíhají do okolních svahů, kde jsou další osamocená stavení. Zpevněná silnice v Oznici končí. Dál už je jen šotolina a lesní cesty.
Na mapě cyklotras mikroregionu Valašskomeziříčsko-Kelečsko, která stojí u autobusové zastávky kousek pod obecním úřadem, se píše, že Oznice je jednou z obcí s nejčistším vzduchem. Oznice má ale i jiný primát. Mají tady nejnižší nezaměstnanost z celého Zlínského kraje. Na podpoře je pouze sedm lidí ze sto osmdesáti tří obyvatel v produktivním věku.
Nejméně nezaměstnaných
Celkem žije v Oznici 411 lidí. Za poslední roky jich přibylo asi padesát, jak potvrzuje starosta obce Přemysl Sousedík. V roce 2006, když začínal starostovat, měla víska jen okolo tří set šedesáti obyvatel. Přistěhovalo se pár rodin, přibyly nové domy. „Loni jsme ale byli na nule. Dvě děti se narodily a dva lidé zemřeli, takže přírůstek nebyl žádný,“ říká starosta.
Čemu vděčí obec za nízkou nezaměstnanost? Starosta je přesvědčený, že je za tím hlavně pestrý výběr profesí, kterým se zdejší lidé věnují. Lidé nejsou závislí na jednom druhu obživy, například jen na průmyslové výrobě. „Žijí tady dvě lékařky, které pracují ve Valašském Meziříčí. Část lidí pracuje ve Valašském Meziříčí, část jezdí na Vsetín. Oznice totiž leží na půl cesty mezi těmito městy,“ dodává Přemysl Sousedík.
Oznice má průměrnou míru nezaměstnanosti 3,87 procenta. Přitom před dvanácti lety tam jezdili novináři z naprosto opačného důvodu.
„Měli jsme tady jednu z největších nezaměstnaností. Novináři si tady fotili a natáčeli chlapy, kteří ráno postávali před obchodem s láhví v ruce. Teď tady nikdo nechodí pořádně ani do hospody. Všichni jsou v práci. Ale možná, že je za vším i krize, která na lidi doléhá. Nechodí už tolik ani nakupovat do obchodu a nějaké to pivo si raději vezmou domů, než by zůstávali v hospodě,“ přemýšlí starosta.
Ze své kanceláře má výhled na malou náves s obchodem, hospodou a autobusovou zastávkou. Samotná kancelář je zřízená v budově hasičské zbrojnice, tak jak to bývá na většině malých obcí. Hasiči totiž obstarávají většinu společenského dění. A starostové malých obcí bývají většinou členy sdružení dobrovolných hasičů, kde zastávají nějakou významnou funkci.
Stejné je to i se Sousedíkem, který trénuje mladé hasiče. jejich sbor má okolo stovky členů. Téměř třetina z nich je v žákovském nebo dorosteneckém věku. V požárním sportu patří mezi nejlepší na Vsetínsku a dva mladíci se letos dokonce dostali do republikové reprezentace a pojedou také na mistrovství světa v požárním sportu.
„Družstvo našich žáků dosahuje absolutně nejlepších výsledků v téměř sedmdesátileté historii sboru,“ poznamenává starosta. Důkazem jejich úspěchů je nespočet zlatých pohárů, které má starosta vystavené ve své kanceláři.
Obchod i firma
Oznický obchod je v pondělí dopoledne prázdný a hospoda se otevírá až ve tři hodiny odpoledne. „Je to na uživení, ale nemůžeme si nijak vyskakovat,“ říká provozovatelka obchodu Helena Zetková.
Potraviny v Oznici prodává osmnáct let. Svůj první obchod zřídili s manželem v buňce vedle svého domu. Po pár letech se přestěhovali do prodejny bývalé Jednoty. „Dlouhé roky jsme lidem z Oznice poskytovali nedělní rozvoz pečiva. Loni jsme s tím ale přestali. Brali jsme to jako jakýsi druh reklamy, ale už to pomalu ztrácelo smysl. Máme pořád ty stejné zákazníky,“ popisuje situaci Helena Zetková.
Její muž Josef Zetek pracuje jako řidič autobusu a zajíždí s pravidelnými spoji do Oznice. „Vesnice není průjezdná, leží bokem hlavní trasy, a možná i proto je tady takový poklid. A autobusem jezdí lidí čím dál míň. Každý cestuje do práce i na nákupy autem,“ doplňuje Josef Zetek, který zaparkoval svůj autobus na prostranství mezi obecním úřadem a prodejnou potravin a pomáhá chvíli manželce v obchodě. Jinak je na návsi klid. Jak také jinak, když většina lidí z Oznice je v zaměstnání.
Už pár let v obci nefunguje místní mateřská škola. Na budově sice je stále nápis Mateřská škola v přírodě, ale ze školních tříd a zázemí jsou zřízené obecní domy. „Lidé vozí děti do školek v okolí. Je to hodně individuální. Někdo veze dítě jen kousek do Bystřičky či Mikulůvky. Ti, co pracují ve Valašském Meziříčí, vozí děti tam. Ovšem město má problém s umístěním vlastních dětí, takže někdy je náročné tam dostat dítě z jiné obce,“ poznamenal starosta Přemysl Sousedík.
Jednou z firem, které sídlí přímo v obci, je Oznická keramika. Výrobce dekorativních předmětů z keramiky, které seprodávají převážně na jarmarcích či v menších prodejnách zahrádkářských potřeb, nabírá zaměstnance podle potřeby. „Je to nárazová práce. Když je víc zakázek, je tady i osm lidí. Při normálním provozu jsme čtyři. Z toho je ale pouze jeden místní člověk. Ostatní dojíždí z okolí, měli jsme tu dokonce i jednoho zaměstnance z Rožnova pod Radhoštěm,“ říká provozovatel keramické dílny Vladislav Stoklasa.
Kousek od keramické dílny stojí budova zdejší soukromé farmy, která byla před pár lety přetřásána v médiích. V kravíně tehdy prý čtrnáct dnů ležela uhynulá kráva s teletem a ostatní dobytek obcházel jejich mršiny. Až poté, co na situaci upozornila média, nechal majitel odvézt mrtvá zvířata do kafilerie. Od té doby se další stížnosti na farmáře neobjevily, a jak potvrdil starosta Oznice, příští rok chce hospodářství převzít syn současného majitele, který už nakoupil novou techniku a například v zimě s ní pomáhal odklízet sníh na místních komunikacích.
Dopoledne na vesnici plyne naprosto poklidně. Nákupy v obchodě asi všichni stihli hned brzo ráno a před polednem není na ulicích ani kolem domů nikoho vidět. Děti jsou ve škole, lidé v produktivním věku se rozjeli auty do zaměstnání a důchodců je prý v Oznici okolo stovky.
„Prarodiče většinou bydlí s mladými nebo aspoň blízko nich. A v domovech důchodců se někdo z Oznice ocitá jen výjimečně. Lidé se tady o své staré rodiče starají. A to většinou do poslední chvíle,“ uzavírá starosta.
Partyzánský bunkr
Lesy kolem Oznice bývaly místem, kde se za druhé světové války ukrývali partyzáni. Místní lidé si dodnes pamatují, kde měli partyzáni svůj bunkr. Ten za druhé světové války hlídkující partyzán před příchodem nacistů odpálil a sám při tom zahynul.
„Po válce lidé lesní bunkr obnovili a úřady ho zařadily mezi kulturní památky. Od jeho poslední opravy ale uplynulo přes dvacet let. Přitom sem chodívá dost lidí,“ připomíná starosta Přemysl Sousedík.
Z repliky dřevěného partyzánského úkrytu už téměř nic nezbylo. Obec proto stavbu zase obnovila.
