Vtípky na severu Čech. Měření chůze, šejk na Střekově i vylodění na Labi | E15.cz

Vtípky na severu Čech. Měření chůze, šejk na Střekově i vylodění na Labi

Sdílet na Facebook Messenger Sdílet na LinkedIn
Vtipy a mystifikace nemusí souviset jen s aprílem. Recesisté na Ústecku oslavují svátek legrace celoročně.

Průlom v dějinách dopravy! Tepličí strážníci budou měřit rychlost chodců na přechodu. Nakazuje to nejnovější městská vyhláška s platností od 1. dubna. Kdo ji nedodrží, čeká ho trest.
„Předepsaná rychlost chůze na přechodech je dvanáct vteřin. Pokud tuto rychlost lidé nedodrží, mohou přijít až o dva body z průkazu pro chodce,“ uvedl teplický primátor Jaroslav Kubera. Vyhlášku připravila radnice před týdnem a platí od 1. dubna. Na dobu čtyřiadvacet hodin. Je totiž apríl.
Sám primátor Teplic ale přiznává, že i on se párkrát stal na apríla obětí žertů a legrácek.

Noviny jako raketa

„Měl jsem domluvený tenisový zápas a těšil se, jak porazím soupeře. Když jsem přišel na kurty a chtěl vyndat rakety, místo nich jsem v tašce objevil asi šestery noviny,“ vzpomíná Kubera. Výměnu raket, kterou mu nachystala jeho manželka, ale oplatil. „Měla k nám přijít návštěva a manželka se rozhodla, že bude péct. Tak jsem tajně uvařil všechna vejce natvrdo a vrátil je do přihrádky v ledničce, aby si myslela, že jsou čerstvá. Pro jistotu jsem ještě zamrazil mléko,“ podotkl Kubera.
Podle něj je ale největším uměním udělat si srandu ze sebe. „Legrace musí být. Problém je, že kolegové v politice někdy neví, kdy to myslím vážně a kdy si z nich jen utahuji,“ dodává primátor Teplic.

Arabský šejk na Střekově

Kastelán Jiří Himmel z hradu Střekov v Ústí nad Labem se rozesměje vždy, když si vzpomene na příjezd arabského šejka. „Sice to nebylo na apríla, ale parta mých kamarádů na mě tu boudu sehrála dokonale,“ prohlásil Himmel.
Jedním z hlavních aktérů „exotické“ návštěvy byl ústecký výtvarník a grafik Karel Honsa v roli šejka. „Nevím, kdo už s tím nápadem přišel, ale na mě zbyla nejtěžší úloha hrát arabského prince,“ vzpomíná na historku Honsa.
V parném létě si musel vzít na sebe dlouhou plátěnou košili po kotníky, připomínající tradiční arabský oděv dišdašu, a přes hlavu šátek jako gutru, což je arabská pokrývka hlavy. K dokonalosti šejka se ještě maskoval černými slunečními brýlemi. „I když se s kastelánem známe dlouho, v tom převleku mě nemohl poznat. Proto asi také vydržel dvacet minut hovořit o Wágnerovi, který kdysi Střekov navštívil,“ míní Honsa. Skupina recesistů promyslela návštěvu do detailů. Dokonce si opatřili mercedes s arabskou poznávací značkou. „Ve skutečnosti jsme netušili, jaké značky mají Arabové. Tak jsme si našli na internetu arabské noviny a použili na značku titulky z novin. Jen kamarádovi, který o tom nic nevěděl a narychlo přišel tlumočit do arabštiny, připadalo divné, že má šejk ve značce nápis Klenotníci skupují zlato. Ale měl dost práce s tlumočením, takže na to nic neřekl,“ doplnil Honsa.
Šejk byl s návštěvou Střekova spokojený. Ještě ten den přijel na hrad znovu. Sice už v civilních šatech, ale s arabským šátkem na hlavě. „Půl roku s námi pak Jiří nemluvil. Jako dárek jsme mu ale věnovali několik triček s fotkou šejka a s nápisem Potkal jsem na hradě arabského prince,“ dodal Honsa.

Na poslední chvíli

Legrace a humor odbourávají stres například v kabinách teplického fotbalového klubu. A to celoročně. Eda Poustka se jako masér stará nejen o namožené svaly fotbalistů, ale také i o jejich psychickou pohodu.
„Humor ve fotbale je hrozně důležitý. Někdy zápas nedopadne podle představ a kluci jsou z toho pak pěkně zkroušení,“ sdělil Poustka. Podle něj na kluky zaručeně zabírá vtip s autobusem. Nesmí se ale opakovat příliš často.
„Když hrajeme mimo Teplice, tak volám jednotlivým hráčům už dvě hodiny před srazem. Kde sakra jsi? Autobus už odjíždí. Hráči jsou před stadionem do pěti minut, ať už jsou odkudkoliv. Jejich překvapené výrazy, když dorazí mezi prvními, bych vám přál vidět,“ směje se Poustka.
K aprílu se naopak vztahuje historka, kterou zažil ústecký malíř Pavel Berger. Mezi jeho kamarády je známá jako ústecké vylodění v Normandii.

Ústecké vylodění

„S partou kluků jsem se vydal na první jarní čundr. Došli jsme do Března, kde byl přívoz, a potřebovali jsme se dostat na druhou stranu Labe,“ vzpomíná Berger.
Začali tedy pátrat po převozníkovi. Našli ho brzy, v blízké hospodě, ale už nebyl schopný se postavit na vlastní nohy.
„Říkali jsme si, že obsluhovat přívoz nemůže být tak složité. Naskákali jsme do lodě a vyrazili na druhou stranu sami,“ líčí svůj zážitek malíř.
Přívoz plul pomocí kormidel, která se musela natáčet podle proudu řeky. Mezitím už někdo nahlásil policii krádež přívozu.
„Z břehu od hostince na nás pokřikoval příslušník bezpečnosti, ať se jménem zákona okamžitě vrátíme. Bylo to legrační. Kormidla se totiž zasekla, takže jsme nemohli na druhou stranu, ani zpátky,“ vysvětlil Berger.
Skupinka mladíků musela naskákat do vody a zbytek cesty se ke břehu přebrodit. „Někdo měl kytaru, jiný banjo, a s nástroji nad hlavou jsme vypadali jako britské jednotky při vylodění v severní Francii,“ dodal s úsměvem malíř.

S předplatným můžete mít i tento exkluzivní obsah

Hlavní zprávy

Nejčtenější

Video