Výchova zlobivých dětí podle plánu? Lepší, než „pasťák“ | E15.cz

Výchova zlobivých dětí podle plánu? Lepší, než „pasťák“

Kam šlápnou, tam mají problém. Doma i ve škole. Stovka přerovských dětí už zakusila, jaké to je, když jejich výchovu vede odborník.

Přerov l Působí jako drzí, nevychovaní frackové. Až psychologové mnohdy zjistí, že se za jejich drsnou slupkou skrývá ustrašená tvář dítěte. V přerovském Středisku výchovné péče Resocia za první rok existence pomohli odhalením této slupky stovce dětí. V řadě případů pod ní našli dobré jádro.
„Působíme jako jakási záchrana dětí před výchovným ústavem. Pomáháme těm, které mají problémy se záškoláctvím, propadly drogám, toulají se, nebo jsou agresivní. V České republice jsou jen dvě taková zařízení,“ říká psychoterapeut a ředitel Resocie Petr Spurný.

Provokuje učitele

Jsou čtyři hodiny odpoledne a do Resocie přicházejí první děti. Některé na individuální pohovor, jiné čeká skupinová terapie nebo sezení s rodiči. I když jména dětí Sedmička zná, záměrně je neuvádí. Nechce jim způsobovat potíže a uvádět je do rozpaků.

Každé dítě má za sebou nějaký nepříjemný problém, kterého se potřebuje zbavit. Tak třeba devítiletá Kamila se přiznává, že krade. Soňa má zase potíže s tím, že ignoruje učitele. Trochu složitějším případem je pro odborníky Šimon.

I když sedí v místnosti, na hlavě má zimní čepici. V uších sluchátka, poslouchá rap, přežvykuje. Zdá se, že je pobaven tím, jak leze lidem na nervy a jaké dělá problémy. Vypráví o nich s lehkostí, ochotně ukazuje odřeniny, které utrpěl při poslední bitce. Přiznává, že pěsti používá často a jako vyhlášený bitkař se dostává do sporu s dospělými. A nejen kvůli tomu.

Taky ho nebaví škola, rodiče poslouchat odmítá, učitelům lže a je agresivní. Nic z toho nepopírá. „Chodil jsem za školu a sám jsem si psal omluvenky. Vždycky jsem si pod ně hodil otcův podpis. Pak to prasklo a doma bylo zle. Za školu jsem ale chodil dál, protože mě tam nic nebavilo,“ tvrdí Šimon. Když už mezi spolužáky přece jenom dorazil, většinou se celé třídě postaral o zábavu, zatímco učitelům zvyšoval tlak svou drzostí.

„Jednou jsem třeba chtěl jít na záchod, ale učitelka mě nechtěla pustit. Tak jsem jí řekl, že když nemůžu chcát, tak nebudu psát. Docela se mi to rýmovalo, že?“ směje se své prostořekosti.

Nechce se svěřovat Letos v pololetí dostal trojku z chování. Zdaleka to nebylo jenom kvůli záškoláctví a drzému chování. „Šikanoval jsem jednoho šprta. Provokovalo mě, jak všechno ví a jak je snaživý,“ popisuje školák, který patří k nejhorším a na pololetním vysvědčení měl jednu pětku. Přesto se po několika terapiích jeho chování zlepšuje.

„Dětem stanovíme pravidla, která jim umožňují cítit se bezpečně a řešit své problémy. Pokud jsou ochotny spolupracovat a docházejí k nám pravidelně, je to polovina úspěchu,“ tvrdí speciální pedagožka z Resocie Libuše Pavlová.

Na rozdíl od sdílného Šimona nechce devítiletý Michal mluvit. Prý neví, proč by měl někomu cizímu vyprávět o svých trablech. Sedí u stolu a kreslí si plán: Jak zabít Jarka. Nakonec se rozpovídá.
„Jarek je můj nepřítel. Pořád se bijeme, taky kvůli němu mám fůru problémů. Ale ten plán, to je jen tak, nic vážného,“ dušuje se Michal. Pak se zaměří na propisku s logem městské police, kterou právě čmárá na papír lebky.

„Jó, městští strážníci mě taky jednou vezli autem,“ pochlubí se a pak už otevřeně mluví o problémech, do nichž zabředl. „Bál jsem se jedné učitelky, a proto jsem přestal chodit do školy. Našel jsem si úkryt, ale svoji skrýš nikomu neprozradím, je tajná,“ říká čtvrťák Michal.

I když byl přesvědčený, že jeho bunkr nikdo nenajde, mýlil se. „Vyhmátl mě tam jeden chlap a řekl mi, ať jdu domů. Jenže já nechtěl ani do školy, ani za mámou a tátou. Takže jsem musel do dětského domova. Žil jsem tam dva měsíce, pak jsem se vrátil k rodičům,“ popisuje chlapec.

Kvůli sporům se spolužákem a drzému chování měl i ředitelskou důtku. „Vím, že když budu mít víc průšvihů, tak půjdu do pasťáku. Abych tam neskončil, tak zkoušíme s mámou chodit sem,“ říká Michal.

Sestaví s rodiči dohodu

Podle psycholožky Marie Hlouškové platí na každé dítě jiný výchovný postup. „Některým pomáhá dohoda, kterou s rodiči sestavíme. Záleží pak na dětech, jestli i ony mají snahu se podle ní řídit,“podotýká Hloušková.

Zhruba deset procent klientů odpadne. Buď kvůli nezájmu dítěte, nebo i laxnosti rodičů. Na tu si nemůže stěžovat třeba šestnáctiletá Linda, kterou do střediska přivedla její matka. „Žijeme spolu jen samy dvě a máme mezi sebou vleklé problémy. Hádáme se, nebo naopak spolu nemluvíme vůbec. Je to vysilující. Taky ve škole mám potíže a viním z toho mámu. Chtěla, abych chodila na průmyslovku, stejně jako kdysi ona. Jenže mě technické věci nebaví. Mohla jsem jít na gymnázium a věnovat se jazykům, ale máma mi to zatrhla. Mám jí to za zlé,“ vypráví Linda.

Problémy v dospívání

Právě odborníci z Resocie jim mohou pomoci. „Chodím sem sama a oceňuji, že se tu mohu ze svých trablů vypovídat. Jednou za tři týdny mám společné sezení s mámou. Psychoterapeutka nás učí, jak si nevjíždět do vlasů a vycházet si vstříc,“ říká jedináček Linda.

Ředitel Spurný k tomuto případu připojuje i jednu osobní zkušenost. „V poslední době máme mnoho případů, kdy matka zůstává s dcerou sama a v období dospívání spolu bojují. Mnohdy se k sobě chovají opravdu nepřátelsky,“ podotýká psychoterapeut.

Spolupráce s rodiči je podle něj základem úspěchu. Tam, kde selže podpora matky nebo otce, většinou nic nezmůžou ani odborníci.

 

S předplatným můžete mít i tento exkluzivní obsah

Hlavní zprávy

Nejčtenější

Video

Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!