Výkřiky do tmy

Městské divadlo Brno uvede premiéru psychologického thrilleru o sexu, lžích a tajnostech Výkřiky do tmy.

Stanislav Moša, ředitel Městského divadla Brno, má jedno výsostné právo. A sice vybrat si jako první divadelní hru, kterou bude režírovat. Letos ho uchvátil psychologický thriller z pera Andrewa Bovella Výkřiky do tmy. Na prknech činoherní scény se poprvé objeví 21. října. „Hra mě fascinovala od prvního čtení, kvůli neobvyklé struktuře vyprávění totiž vyžaduje velmi kvalitní herectví. Přemýšlel jsem o režisérovi, který by hru mohl zpracovat, ale nakonec jsem právo zrežírovat Výkřiky do tmy ponechal sobě,“ říká Moša o inscenaci, v níž na rozdíl od jiných nejsou vedlejší role. V hlavních se objeví Petr Štěpán, Pavla Vitázková, Markéta Sedláčková nebo Viktor Skála.
Důvtipná forma napínavé, psychologicky laděné tragikomedie těží z konfrontace rozličných úhlů pohledu v několika souběžných liniích. „Příběh skládá portréty ze života devíti postav. Dvou manželských párů, muže obviněného ze zločinu, neurotické psycholožky, jejího manžela, její pacientky, jakož i jednoho osamělého muže, jenž byl kdysi pacientčiným snoubencem,“ líčí dramaturg Jiří Záviš.

Výzva i pro herce

Diváky čeká mozaika překvapivých zvratů, drama mužů i žen lapených do sítě vášní, tajností, lží, sexu a smrti. Příběh je sice podle tvůrců zamotaný, ale postupně se rozmotává. „Je to jako ve skutečnosti. Když zabočíte do jiné ulice, můžete si změnit celý život,“ tvrdí Moša o hře australského dramatika Bovella.
Nastudování Výkřiků do tmy nebylo jednoduché ani pro herce. Už kvůli tomu, že na jevišti nemluví v dialozích, ale v duetech či kvartetech. Divák tedy poslouchá dva shodné rozhovory z úst dvou či více herců. Ti musí doufat, že jim paměť přinese na jazyk správné věty, protože ve scénách mluví unisono. „Něco jsem se učil doma, ale to nepomohlo. Důležité byly zkoušky. S kolegy jsme si museli text stále říkat dokola,“ říká herec Viktor Skála o náročném představení.
Andrew Bovell, jeden z nejúspěšnějších australských dramatiků současnosti, o své hře řekl, že vypovídá o jisté člověčí nedokonalosti, mravní vadě či morální slabosti.
„Zajímá mě podstata lidských vztahů a také problémy, které vztahy přinášejí, protože si dvě individuality nikdy nebudou beze zbytku rozumět. Jsou chvíle, kdy můžeme toho druhého zahlédnout, ale většinou jsme si vzdáleni jako dva ostrovy,“ už dříve přiblížil Bovell svůj thriller s kriminální zápletkou.