Vyměnil biatlon za pojídání knedlíků
Kdo by čekal, že knedlíkový rekordman je pořádný kus chlapa, tak by se mýlil. Šestapadesátiletý Miroslav Helebrand z Otína je spíš střízlík. Na soutěže jedlíků jezdí většinou na kole a o své kuriózní zábavě povídá rád i bez pobízení.
Prý se věnujete i pití syrových vajec. To nezní moc lákavě. Je to moje specialita. Mám na kontě jak český rekord, což je šedesát vajec za 4,13 minut, ale i světový. Ten je z roku 2005, kdy jsem vypil sto syrových vajec za 9,42 minut. To asi jen tak někdo nepřekoná, možná i kvůli odporu.
Pokud jde o jelita, tak také držíte světový rekord. Jíte je i běžně? V tu chvíli jsem jich přejedený, za hodinu jsem jich zvládl tři kila. Ale zrovna na téhle soutěži mi zbytek zabalili domů. Klidně jsem si je dal druhý den k obědu.
Je nějaký rekord, který chcete pokořit? Už mi zbývá jen sníst padesát vařených vajec. Myslím, že bych mohl udělat nějaký slušný čas. Zatím jsem na festivalu v Pelhřimově soutěžil jen s třiceti vejci. Baví mě to a myslím, že jsem už něco dokázal.
Připravujete se nějak před soutěží? Dřív jsem měl takovou taktiku, že jsem pil hodně vody. Klidně i sedm litrů. Ale nebylo to k ničemu. Asi dva roky jím před soutěží tak dva litry horké polévky. S tím mám dobrou zkušenost. Taky pokud nemusím, tak při soutěži nezapíjím. Pak bych toho do sebe tolik nedostal. Vařená vejce ale zapíjet musím.
Máte tady doma spoustu pohárů. To je všechno ze soutěží pro jedlíky? To vůbec ne. Já jsem dřív dělal biatlon a po operaci kolena jsem pak už jen střílel. Takže některé ty poháry jsou za sport. K jídlu jsem se dostal až o dost později a vlastně docela náhodou.
Pokud se nepletu, uspěl jste ale hned v první soutěži, kam jste se přihlásil. Před dvanácti lety byl v Jindřiši první ročník soutěže v pojídání špekových knedlíků. Řekl jsem si, proč to nezkusit. Bez jakékoliv přípravy jsem snědl devatenáct desetidekových knedlíků a skončil jsem třetí. Další roky jsem třikrát po sobě vyhrál.
Jak vám chutnají sladké knedlíky? Jahodové knedlíky mi také nedělají problém. Letos jsem jich za třicet minut snědl dvaatřicet. Trochu horší je to na Borůvkobraní v Borovanech. Tam jsou totiž knedlíky neplněné a polévají se žahourem. Tím pádem je toho k jídlu vlastně víc. I tak se musím pochlubit, že jsem vyhrál čtyřikrát po sobě. Vloni jsme jich snědl třicet. Letos mě také pozvali, ale už jen jako čestného hosta. Bude to těžké jen přihlížet, ale chápu, že musí dát příležitost i ostatním.
A ty švestkové? Na ty jezdím do Vizovic na Trnkobraní, ale to mi moc nejde. Do té stovky to ještě dám, ale pak už je to horší. Začnu koukat na hodinky, aby už byl konec. Soutěží se totiž celou hodinu. Navíc tam mám velkého soupeře Kamila Hamerského. Ale moje dost silná zbraň jsou masné výrobky. Sekané jsem snědl 2,32 kilo za hodinu. A v pojídání jelit jsem Hamerského porazil.
Chodíte dávat krev. Není soutěžení v jídle v rozporu se zdravým životním stylem? Když mám dávat krev, tak se nesmí jíst tři dny předtím nic tučného. To dodržuji a navíc jezdím hodně na kole, takže si myslím, že se o sebe starám. Když se podíváte i na ostatní jedlíky, tak jsou spíš hudení a drobní. Takoví ti velcí chlapi, většinou už nesoutěží. To bylo dřív.
