Vyprávějte nám něco, teťuško Fanko!

Jestli se někdo zasloužil o zachování lašského jazyka a tradic, tak je to Františka Pituchová, která lidi rozesmívá svou poezií.

Když jako malá přišla ze školy a řekla něco ve spisovné češtině, všichni se jí smáli, že chytá panské móresy. Tak vzpomíná na dětství známá básnířka, vypravěčka a sběratelka lidových tradic Františka
Pituchová, která před pár dny oslavila dvaaosmdesát let.
Vyrostla ve Starých Hamrech, kde její rodina měla chalupu a pole. „Zažila jsem si opravdu tvrdou práci, ale byly to nejkrásnější roky mého života. Každý tam mluvil v nářečí,“ říká Pituchová.

Lidová vypravěčka zmapovala Staré Hamry

Do rodné řeči se lidová vypravěčka zamilovala a začala pracovat pro Národopisnou společnost. Napsala stovky básní v nářečí. „Píši hlavně o životě, pro obyčejné lidi, pro všechny robečky a chlopy. Největší úspěch měla sbírka Hlupoty. Celou jsem psala ‚ponašimu‘. Ta řeč je poklad, na který nesmíme
zapomenout,“ přibližuje básnířka Pituchová mluvu „svých horalů“.
Bývalá předsedkyně Národopisné společnosti Jiřina Veselská na ni vzpomíná jako na mimořádnou ženu. „Zmapovala celé Staré Hamry, lidi v nich, jejich život a mluvu,“ říká Veselská.
Podle Evy Jandové z Ostravské univerzity mluvili lidé ve Starých Hamrech měkkým jazykem, který je podskupinou lašského nářečí. „Ve starohamerštině třeba neexistují dlouhá písmena, přízvuk je na předposlední slabice,“ vyjmenovává vedoucí katedry českého jazyka Jandová.

Těžko radiť

• Pytala se stara koza
susedove kravy,
či poslucho v televizi
zemědělske zpravy.

Krava čelo zkrabatila
a ocasem šastla,
pry na tryhu něprodala
ani hrudku masla.

Všadě same margaryny,
maslem navoňane,
jeji maslo mezy nimi
zbylo něprodane.

Vyzyvali, aby lude
chtěli naše zboží,
ať se nom ta hospodarka
hned tak nepoloží.

Možna, že by postačilo,
dyby měla enem,
napisanu cuzu firmu
nad svojim vemenem.

Také je to včilkaj s nami,
Každy se mo inač,
některemu kvitnu lany,
inemu květinač.

Zakony

Něskajši zakony
těžko je pochopiť,

ten, gdo chce zehnať byt.

Něraz idě s bekem
z Bytovych odboru,
to, co tam uslyši
stoji za potvoru.

Uřednice švarne,
šumne maju haby,
jak maju rozhodnuť,
něvěda si rady.

Jeden zakon heta,
druhy zakon čihy
a uředni šimel
Potem děla divy.

Gdo něma trapeni
s meškanim na světě,
tuž, to leda slimák
s chalupku na hřbetě.

Velke štěsti

• Potkali se dva po ranu,
jak to byva při setkaňu,
chtěl pusynku, en tak,
letmu.
Ona měla cygaretlu,
jak mu čtyry pusy dala,
fusata brada se vzňala.
Něvim, co do chlopa
vlezlo,
hned vam to s nim o zem
řezlo.
Ona tak rychtovna byla,
aby oheň uhasila,
sukňami ho přičapila,
lebo rygle něnosila.
Tuž to velke štěsti bylo,
chlopku bradu zachranilo.

Něbojacna tetka

• V novinach pisaju,
zme v popředni řadě,
jak se v našim kraju
morduje a kradě.
Tětuško, slyšitě?
Stě v chalupě sami,
jak se ubranitě,
baj pře zlodějami?
Dyby enem přišli,
Pěkně ich přivicu,
Na, něch mi ukradu
rokuv polovicu.
Dyť už ich mam vela,
s chuti bych ich dala,
byla bych gryfnějši,
mladši vypadala.
Dyby mi ukradli
revma, co mě trapi,
řekla bych zlodějum,
že su dobři chlapi.

Stěklina

• Co ja vam včil povim
je čerstva novina,
že na Ostravici
vypukla stěklina.
Lude se tam boja
vylizať z chalupy,
pry už je tam stěkle
i co něma chlupy.
Šly dvě baby z fary
okolo potoka,
po cestě potkaly
stekleho slimoka.
Pry za nimi uhnal,
vystrkaval rožky,
moc něchybovalo,
byly z nich něbožky.
Tuž, dějtě sebě pozor
v Beskydach turisti,
bertě sebu kryku
aj rozum do hrysti.