Vyřezával i starými břitvami na holení

Je čtvrtek, krátce po poledni, a já čekám před děkanským kostelem na schůzku s píseckým řezbářem. Jsem docela zvědavý, kdo dorazí. Někoho, kdo vyřezává zvířata a sošky svatých, si představuji jako postaršího vousatého podivína. Proto se mi dost uleví, když z parkoviště vidím přicházet usměvavého muže v džínách a se šátkem na hlavě.
Šestačtyřicetilý Daniel Schuh si vyřezávání zamiloval už v mládí. Začalo to dřevěnými fajfkami a indiánskými totemy a znaky. „Jednou za mnou přišel známý s dřevěným ptáčkem, který měl ulomený ocásek, a ptal se, jestli bych to nespravil. Tak jsem to udělal a on pak přišel znova, jestli bych nedokázal vyřezat celou takovou figurku,“ vypráví řezbář o počátcích své záliby. Kvůli ní později dokonce nechal svého zaměstnání.
Když předvádí ukázky své práce, snad stovky malovaných ptáčků, člověka napadne, že vyřezávání musí jít přeci strašně pomalu. Tomu se ale řezbář zasměje a vyloví z batohu nahrubo ořezané polínko. K tomu dostávám ještě dláto a informaci, že on jednoho ptáčka vyřeže za pár desítek minut. Já se nesoustředím ani tak na rychlost jako spíš na to, abych si neublížil. Několikrát mi ostrý nástroj ujede. Po čtvrthodině lopocení a nadávek je z kusu dřeva hromádka hoblin a cosi, co ptáka rozhodně nepřipomíná. „To se dá ještě opravit,“ tvrdí řezbář, bere do ruky násadu s ostřím a začíná opravovat, co já pokazil.
Za patnáct let Schuh vyřezal a namaloval desítky tisíc podobných ptáků. Do každého musel dloubnout dlátem více než tisíckrát. „Už umím vyřezávat dokonce i za chůze, krátí mi to čas,“ říká umělec. Jeho prozatím největším dílem je velký kříž s metrovým Kristem, který je v současné době vystaven při vstupu na věž děkanského kostela v Písku. Vytvořil také slona pro písecký betlém nebo velkého čápa pro zámek v Jindřichově Hradci.
Když si vzpomenu na své neobratné ruce, zajímá mě, jestli se řezbář někdy pořezal. „Krev tekla častokrát, prsty mám ale naštěstí zatím všechny,“ směje se. Mezi jeho nejpoužívanější nástroje patří sada pěti dlátek. Vyřezával i starými břitvami na holení, které sháněl po svých známých. „Spotřeboval jsem jich tehdy asi dvacet,“ uzavírá.