Malebné městečko Železný Brod žije odpoledne obvykle čilým ruchem. Lidé spěchají do obchodů lákajících zákazníky především sníženými cenami. „Od uzavření fabriky je to tady špatné. Mnoho lidí nemá práci. Krize rozvrátila celé rodiny a někteří se dokonce upili,“ popisuje život ve městě Marta Dreslerová. Dříve pracovala jako vedoucí recepce tříhvězdičkového hotelu Krystal. „Před patnácti lety ho koupilo Železnobrodské sklo. Býval to nejluxusnější hotel ve městě,“ říká žena.
Vietnamci v hotelu
Po krachu skláren získal hotel zahraniční majitel. Dnes ho využívají jako tržnici vietnamští podnikatelé. Dreslerová poté, co skončila na recepci, hledala nové místo několik měsíců. „Zaměstnala mne až úklidová firma v Jablonci, ale dlouho jsem pro ni nepracovala. Nakonec nás všechny propustili a nechali si jen Ukrajinky,“ popisuje. Nyní pracuje v restauraci.
Celosvětová finanční krize si nevzala jen místní velkou továrnu s padesátiletou tradicí, ale i drobné soukromé podniky. „Hrozí nám, že přijdeme o střechu nad hlavou,“ zoufá si Zdena Poláková.
Její manžel začal podnikat se společníkem. Jejich sklářská firma se postupně rozrostla na osmadvacet zaměstnanců. Když výroba začala upadat, společník přivedl amerického investora. Ten po vstupu do podniku začal tlačit ceny dolů. „Firma nestačila splácet úvěr na nákup nového stroje, za který jsme ručili my a náš spolupodnikatel svými majetky. Pomalu se blížil konec. Američan z toho vyklouzl a prodal svůj podíl nějaké australské firmě. Ani náš původní společník se nezachoval fér. Svého majetku se včas zbavil, ještě než začaly exekuce,“ popisuje Poláková.
Na sedmimilionový dluh zůstali s manželem sami. Příští rok očekává s obavami, jejich rodinný dům má jít do dražby. „Nevím, kam půjdeme my a ani náš syn se svou rodinou,“ dodává Poláková.
Hana Marková pracovala v době, kdy sklárnu koupil Jablonex, jako vedoucí velkoobchodní prodejny. Tenkrát se ve městě říkalo, že lidé dostávají z fabriky výpověď i za drobné přestupky, aby firma ušetřila na odstupném. Zbylí zaměstnanci se tak báli o práci a dřeli do úmoru. „Byli jsme pod tlakem. Pracovali jsme dvanáct hodin denně, aby se všechno stihlo. Výjimkou nebyla ani sobota nebo neděle,“ popisuje Marková.
Za přesčasy nedostali lidé zaplaceno. „V Železnobrodském sklu jsem pracoval pětatřicet let. Začínal jsem jako zámečník a postupem času jsem se stal mistrem údržby. Posléze vedoucím nástrojárny,“ vzpomíná Bohumil Pastorek. Podle něj měli lidé v době, kdy bylo co vyrábět, mnohem lepší finanční podmínky, včetně sociálního zázemí. Existovaly odbory, zaměstnanci dostávali různé příspěvky. V nejlepších dobách podniku, v polovině devadesátých let, zaměstnávala firma až dvanáct set lidí.
Železnobrodské sklo mělo dostatek zakázek, nejvíce pracovalo pro Preciosu. Výrobky odebírali zákazníci i v zahraničí. „Pak se začalo propouštět ve velkém. Lidé, kteří pracovali jako brusiči nebo mačkáři skla, už svůj obor nenašli. Hutní průmysl úplně zanikl. Mnozí z nich pracují u pásové výroby nebo jako údržbáři, uklízečky a vykonávají jiné podřadné profese,“ popisuje Pastorek.
Vzali podřadnější práci
Podle něj jen málo šťastlivců našlo práci ve městě u menších firem a ve svém oboru. „S platem šli všichni dolů. Dříve bývalo méně práce za více peněz, dnes je to naopak. Pracovat se musí víc a peníze jsou jen tak tak dostačující. Podmínky u soukromníků jsou tvrdé, ale jsme rádi, že alespoň nějaká práce je. Někteří lidé jsou dodnes nezaměstnaní,“ popisuje Pastorek.
A jak vypadá areál bývalé továrny Železnobrodského skla? Objekt je prázdný a depresivní. „Včera jsem tam byl. Je tam zima a nikde ani živáčka,“ povzdechl si Pastorek.
Většina lidí, kteří ztratili práci, našla uplatnění v automobilovém průmyslu. „Hodně Broďáků mezi půl pátou a šestou odjíždí do továren na Turnovsko a Mladoboleslavsko,“ potvrzuje Jan Berka, prodavač v místní trafice.
Vyhlášená sklářská hospoda je v průchodu hotelu Krystal. V přízemí je tržnice. Dva mladíci, pokuřujícími venku, si dělají z kolemjdoucích legraci. „Máte průkazku? Ukažte ji. Jak máme vědět, že nejste špion čínské konkurence. Posledně tady byla Česká televize a filmovala výrobu. Pak jsem viděl, jak nějaká indická návrhářka vyrábí šperky. Byly udělány ze stejných korálků jako naše vzory, co jsme tady vyráběli,“ tvrdí jeden z mužů a naráží tak na domněnku bývalých zaměstnanců skláren. Údajně po uzavření továrny prodal někdo technologie a stroje na východ, do Indie nebo Sýrie.
V hospodě je zakouřeno. „Dříve tu bývala stylová výzdoba, například tady visela sklářská píšťala,“ ukazuje číšnice Jitka Makulová nad výčep. Podle ní je krize znát na menších tržbách. „Nyní mám i o tři tisíce méně na útratách,“ posteskla si.
Když lidé přišli o práci, odrazilo se to nejen na koupěschopnosti, ale i na stavební výrobě. „Před krizí jsem pracoval jako zedník hlavně tady v Brodu, teď musím dojíždět na stavby mimo město,“ popisuje Robert Plíva.
Když před dvěma lety v srpnu končil podnik Železnobrodského skla, vládla ve městě nejistota a smutek. Mnoho lidí prý začalo pít. „Ke zhoršování situace docházelo postupně, protože továrna se neuzavírala ze dne na den. Časem si lidé nacházeli práci jinde. Pomalu se začíná všechno zlepšovat,“ hodnotí Miroslav Louma, místostarosta Železného Brodu. Zároveň dodává, že nemá pocit, že by místní obyvatelé více pili. „Asi před deseti lety jsme počítali hospody ve městě a v okolí. Vyšlo nám jich šestadvacet. Dneska bych řekl, že jich je méně,“ míní Louma.
Hlavní budova chátrá
Pro Železnobrodské je smutný pohled na jejich někdejší továrnu. Hlavní budova závodů zatím chátrá a čeká na prodej. Na místech, kde bývala Corola, jsou jen trosky. Menší budovy jsou rozprodány a používají se jako sběrný dvůr. V jedné části je firma Suchánek a Borovička, kde leptají sklo. V další je Detesk, zabývající se výrobou dekorativního a technického skla. Své sídlo tam má také autodoprava Novotný.
Přes skeptickou atmosféru se našel ve městě člověk, který doufá, že tohle není definitivní konec. „Tady máme sklo prostě v krvi po celé generace. Věřím svým bývalým studentům, že nikdo na světě nepřekoná jejich talent a řemeslo,“ doufá František Pekárek, bývalý ředitel Středního odborného učiliště Bižuterie. Podle něj jde o přirozený vývoj a o koloběh dějin, které se mohou opakovat. „Myslím, že se to všechno zase vrátí na začátek, kdy místní skláři vyráběli ve svých drobných dílnách. A právě v malých firmách a rodinných podnicích vidím budoucnost našich skleněných výrobků a bižuterie,“ uzavřel Pekárek.
Nezaměstnanost
V Železném Brodu žije zhruba šest a půl tisíce lidí, z toho jsou čtyři tisíce v produktivním věku. V současnosti eviduje místní úřad práce 599 nezaměstnaných. Nabídnout jim může jen čtyři volná místa. Ani jedno z nich není přímo ve městě. Případní zájemci se musejí smířit s dojížděním do Jablonce, Tanvaldu nebo Smržovky.
