Představme si situaci, kdy za každou námi zakoupenou věc dostane dárek někdo na druhé straně zeměkoule. Přesněji řečeno, koupíme si boty a další pár bot – totiž z darovací kolekce celkem pěti párů funkčních bot – dostane někdo, kdo své vlastní možná ještě nemá. Naše radost je i radost někoho dalšího. A přesně takový win-win koncept vymyslel před lety mladý Američan Blake Mycoskie se svou firmou Tom’s, která se dnes zapojuje do charitativní činnosti ve více než 70 státech světa prostřednictvím například darování bot nebo porodních balíčků.
„Firma Tom’s je založena na bezúhonnosti a všechny svoje distributory si pečlivě vybírá,“ říká Maya Kvetny, castingová režisérka a spolumajitelka distribuční firmy Buzz s.r.o., které trvalo dva roky, než sem právě boty značky Tom’s dostala. „Musíte firmě ukázat, že rozumíte jejich konceptu, že souhlasíte s tím, že padesát procent zisku z prodeje bot se věnuje na nákup bot do rozvojových oblastí. Zároveň musíte ukázat, že se aktivně zapojujete v charitativní činnosti. Od roku 2006 přispíváme Nadaci Terezy Maxové, zapojujeme se i do bazarů. Ročně darujeme boty v hodnotě půl milionu korun,“ říká Maya.
Povinně na darovací misi
Poprvé se s ikonickými mokasíny Tom’s setkala před lety doma v Los Angeles. „Tam už je v té době nosila spousta lidí a ten nápad, že jejich koupí zároveň jeden pár darujete, se tam rychle ujal. V momentě, kdy vlastníte tomsky, se tak nějak symbioticky napojíte na dítě někde na druhé straně světa. Není to stejné, jako když si koupíte kafe a pět korun z toho jde někam do Ugandy a vy se kloudné informace dopátráte stěží. Podrobné informace o darovacích misích jsou k dispozici na našem webu.
V USA jsou lidé zvyklí si informace dohledávat, a když někdo něco nedělá tak, jak slibuje, má problém. Lidé se tam rádi angažují do dobročinných projektů. A u Tom’s se angažujete prostě tím, že si koupíte boty.“ „A Češi?“ ptám se. „Jsou skeptičtí, ale naštěstí se to změnilo s mladou generací. Ta se ráda nadchne pro dobrou věc. To poslední léta dokazují všechny ty dobročinné bazary, pop-up akce a charitativní koncerty,“ říká Američanka, která se do Prahy přistěhovala před 23 lety.
Každý, kdo tyhle boty distribuuje, musí povinně v určitých časových periodách jezdit na tzv. darovací misi do rozvojových států nebo různých chudinských čtvrtí. Boty jsou v těchto místech podmínkou pro vzdělání. Bez nich jednoduše děti do školy nepustí. „Tamní rodiny mají často jeden dva páry pro všechny sourozence včetně rodičů. Bývají o hodně čísel větší. Na hru na školních dvorech si je děti sundávají, nemůžou v nich totiž běhat.“ Darovací mise jsou pořádány ve spolupráci s lokálními organizacemi. Tomu předchází dlouhý proces schvalování a monitorování jejich činnosti.
„Často se to dělá tak, že podporujete organizaci starající se o zdraví dětí a boty jsou zahrnuty v balíčku spolu s potřebnou zdravotní kontrolou. Ty děti pak daleko raději přijdou, protože spolu s medikamenty dostanou i ty boty,“ říká Maya, jež absolvovala misi ve slumech v jihoamerické Limě.
„Na každý den bylo naplánovaných pět set žáků, ve skupině dvanácti lidí jsme měli asi dvě minuty na to, změřit nohu a zjistit, zda botu pohodlně obuje. Nejdřív se ty děti bály, některé z nich nikdy neviděly cizince. Bylo to poprvé, kdy se jim někdo snažil dát něco, co jim opravdu sedí. V rodinách, které mívají v průměru jeden dolar denně na celou domácnost, se nikdo neptá, zda mu bota dobře padne. Děti přicházely nejistě a skromně, neboť si šly pro své první boty na míru v životě. Odcházely se vztyčenou hlavou, protože boty dodají i malému člověku sebedůvěru. Když máte chuť a čas, tak si s nimi můžete jít zahrát fotbal na dvůr. Udělala jsem si za tu chvilku spoustu malých kamarádů,“ říká vesele Maya.
V kontrastu se západní společností, jež je obklopena luxusem, a přesto jí neustále něco chybí, žijí tamní lidé přítomností a drobnostmi. „Máte pocit, že snad musí být smutní, když nejsou obklopeni tím vším, co my. Ale opak je pravdou. Máme se toho od nich hodně co učit.“
Musíme si pomáhat
„Dejte dívce ty správné boty, a ona si dokáže podmanit svět!“ řekla kdysi Marilyn Monroe. Boty totiž dokážou pozvednout outfit stejně jako nohy svých nositelek a některé jsou na nich doslova závislé. Kupují si i takové, které jim zaručí pád na suché dlažbě, hned jak vítězoslavně zdolají schody.
Pro západní společnost jsou boty samozřejmostí – několik párů na každou sezonu vlastní téměř každá žena. Ve svém malém facebookovém průzkumu jsem zjistila, že mé kamarádky mají každá v průměru 53 párů bot, přičemž vede Anička, která jich má 250 a o 150 kousků pozadu je Kateřina. Já vlastním, ehm, slabých dvacet.
Tom’s možná nikdy nebude prodávat sto milionů bot ročně, ale třeba bude jednou dobrým vzorem a inspirací. „Každá firma by měla darovat část svého zisku charitě,“ říká majitelka 43 párů bot Maya Kvetny. „Nebolí to. Je to stejné jako s lidmi. Proč si víc nepomáhají? Proč jsou lhostejní? Nejspíše proto, že se bojí. Bojí se zapojit do něčeho, kde by museli něco obětovat, ať už jsou to peníze, emoce nebo cokoli jiného. Přitom stačí tak málo. Třeba to, že dobré boty někde jinde na planetě Zemi udělají někomu ohromnou radost.“
