Se zbraní v ruce, ale i fotoaparátem se pohyboval v Afghánistánu podpraporčík České armády Daniel Hlaváč. Jeho snímky byly několikrát oceněné na profesionálních přehlídkách a nyní jsou vystavené v Domě kultury.
Proč fotíte při vašich misích?
Od své třetí mise v roce 2003 jsem začal fotit a dokumentovat život mých kamarádu a kolegů nejen při misích, ale i u útvaru. Chtěl jsem zachytit výjimečné situace, které jsme zažívali. Zároveň jsem chtěl lépe přiblížit tyto situace a vojenský život lidem v České republice. Dobrý obrázek vypoví více, než stovky slov. Samozřejmě nesmím zapomínat, že v první řadě jsem voják, a ne fotograf. To znamená, že přicházím o mnoho zajímavých fotek.
Fotíte na digitál nebo klasicky?
Převážně na kinofilmové zrcadlovky Nikon FM2 a FM 3 a na černobílé filmy, které si sám zpracovávám. Poslední misi v Afghánistánu jsem ale převážně dokumentoval na digitální fotoaparát. Chtěl jsem se s touto technikou focení lépe seznámil. Což myslím, že se mi podařilo. Výsledkem je pro mne umístění v prestižní novinářské soutěži Czech Press Photo.
Vy jste bodoval v soutěži Czech Press Photo už po několikáté. Poprvé to byla třetí cena v roce 2007 v kategorii Každodenní život za snímek nazvaný Tváře afghánských školáků. Minulý rok jsem získal druhé místo v kategorii Reportáž se sérií deseti fotografií s názvem Aeromobilní operace. Aeromobilní znamená, že jsme byli nasazování vrtulníky a pak jsme chodili pěšky. Ocenění si velmi cením, protože jsem se dostal mezi profesionální fotografy, kteří se fotografováním živí a mají také mnohem více příležitostí než já. Ceny v Czech Press Photu jsou tak pro mne top.
Kolik jste při posledním pobytu v Afghánistánu v loňském roce vyfotil snímků?
Asi pět tisíc digitálních fotek a přes třicet černobílých filmů.
Vaše snímky jsou spíše momentky, nebo o záběrech přemýšlíte dopředu?
Většinou se jedná o momentky, ale jedna z mých nejoblíbenějších fotek vznikla jako plánovaná momentka.
Která?
Bylo to při první patrole do Azry. Byli jsme přepravováni velkými vrtulníky CH 47 Chinook. Pořád jsem měl v hlavě fotografii, že po vysazení z vrtulníku budeme klečet v rozvířeném prachu a v dálce budou vidět odlétající vrtulníky. Vyběhli jsme, jen co vrtulník sedl na zem. Zaklekl jsem vedle vrtulníku a batoh a celá výstroj a výzbroj mě uzemnila jako kotva. S velkou námahou jsem se mohl vytočit na kamaráda, který klečel vedle. V tu chvíli jsem věděl, že vysněnou fotku nejsem schopen udělat. Pořídil jsem tedy s velkou námahou několik snímků, jak kluci klečí vedle mě. Sledují zasněžené vrcholky hor vypínající se všude kolem nás a sto metrů za námi sedí druhý vrtulník.
Myslím, jak to vyprávíte, že se vám to nakonec podařilo.
Následovali další patroly do Azry, ale výsadek a vyzvednutí se uskutečnilo vždy v noci. Jednoho dne jsme měli střídat americké vojáky na malé základně Alamo v oblasti Khosh. Měli jsme hodně materiálu navíc, a tak část kluků nás zajišťovala a druhá vykládala materiál z vrtulníku. Já jsem pobíhal kolem a hledal jsem si nejlepší kompoziční stanoviště. A pak to přišlo. Vrtulník se začal zvedat a já viděl proti mně se blížící oblak prachu. Rychle jsem zaklekl a sklopil hlavu. Objektiv jsem otočil k tělu a rukou jsem překryl hledáček a LCD displej. Tisíce jehliček mě bodalo do rukou a já pomyslel na rukavice, které zůstaly v kapse. Bodání začalo ustávat, ale pořád jsem ho cítil na rukou a tvářích. Zvedl jsem fotoaparát a třikrát zmáčkl spoušť. Cítil jsem, že vysněný snímek mám na kartě.
Má voják strach? To má asi každý. Při misi se ale nebojím o sebe, ale o své blízké doma. Oni se zase bojí o mne. Většina lidí si ve spojení s Afghánistánem představí válku. Fotím i proto, abych vyvrátil, že to žádná válka v pravém slova smyslu není. Chráníme různé experty, kteří například pomáhají stavět školy. Jsme členy českého Provinčně rekonstrukčního týmu v rámci mezinárodní mise ISAF.
Vy jste armádní fotograf nebo máte jinou funkci?
Zastávám funkci střelce AGS-17, to je automatický granátový systém ruské výroby. Je to nejtěžší zbraň čety, váží devatenáct kilogramů. Fotím až po splnění svých povinností. Někdy mne pověří nějakým focením přímo velitel. Takže vzniknou třeba panoramatické snímky, které jsou zároveň pracovní.
Jaký je Afghánistán?
Afghánistán je překrásná země plná kontrastů, kde se střídají pouště, hory se zasněženými vrcholky a zelenými údolími.
Daniel Hlaváč zástupce velitele čety druhé roty 43. výsadkového mechanizovaného praporu v Chrudimi má hodnost podpraporčík k mateřskému praporu nastoupil před jedenácti lety účastnil se už šesti zahraničních misí, čtyři byly na Balkáně a dvě v Afgánistánu z poslední mise se vrátil loni v polovině září po šesti měsících kromě vojenského profesionála je kvalitní fotograf v soutěži Czech Press Photo 2007 třetí v kategorii Každodenní život, ve stejné soutěži loni druhý v kategorii Reportáž. Jeho fotografie z Kosova získaly 1. místo na 26. ročníku Národní soutěže amatérské fotografie v roce 2006 je ženatý, má šestiletou dceru mezi jeho záliby patří vedle fotografování zejména rodina jeho výstava padesáti velkoformátových snímků je nyní v Domě kultury v Mladé Boleslavi
