Výstava Aléna Diviše se uzavře | E15.cz

Výstava Aléna Diviše se uzavře

Těm, kdo chtějí poznat výtvarníka temných nálad,zbývají k návštěvně galerie poslední dny.

Komu se líbí ponurá atmosféra Erbenovy balady Svatební košile nebo povídek E. A. Poea, neměl by vynechat výstavu Aléna Diviše v Oblastní galerii Vysočiny. V galerijní budově na spodním konci Masarykova náměstí bude otevřená už jen do neděle 14. února. Zmíněná literární díla, ale také vlastní úzkostné sny, zážitky z vězení nebo apokalyptické vize sloužily jako zdroj inspiraci umělci, jehož život byl stejně zvláštní jako tvorba.

„Diviš opustil roku 1926 zajištěnou existenci a úřednické místo v Praze, neboť se cítil být svázaný konzervativním prostředím. Odešel do Paříže, Mekky výtvarného umění. Tam se snad živil i jako čistič kanalizace, i když to není zcela prokázané,“ uvedl Tomáš Indra z Oblastní galerie, který má výstavu kurátora Jaromíra Zeminy v Jihlavě na starosti.

Pozoruhodný život neobyčejného umělce

Divišovi rodiče žili na statku Blato u Pátku nedaleko Poděbrad. Budoucí výtvarník se narodil roku 1900. Pokřtili ho jménem Karel. Rodina se přestěhovala do Prahy. Na maturitním vysvědčení z reálky, v galerii také vystaveném, se už objevuje též tajemné umělcovo jméno Alén.

„Raná Divišova tvorba se dá zařadit do surrealismu a kubismu. Později se ale našel vlastní neobyčejný směr, který spíše připomíná Art Brut,“ doplnil Indra. Tento směr má myšlenkově blízko k existencionalismu, odmítá zobrazování vnější skutečnosti a soustředí se na vnitřní svět výtvarníka a bezprostřední prožitek emocí.

V Paříži se Diviš začal stýkat s francouzskými levicovými intelektuály a po okupaci republiky německou armádou také s exulanty. „Ve Francii ale panovala nedůvěra k těmto lidem, kteří byli často komunisté. Francouzi Diviše obvinili ze špionáže pro Sovětský svaz a uvěznili,“ uvedl Indra. Pobyt ve vězení a internačních táborech Diviše silně poznamenal. Zde je počátek jeho obrazů imitujících plesnivějící zdi počmárané morbidními obrázky vězňů.

Po sérii internací se Diviš dostal do Ameriky. V roce 1948 se vrátil do Československa, ale režim avantgardnímu umělci nepřál. Konec života prožil v chudobě a zapomnění, zlomený zdravotními problémy. „V posledních letech už z nedostatku peněz na barvy jenom kreslil,“ uvádí kurátor výstavy Jaromír Zemina. Do katalogu výstavy zařadil kromě komentáře a ukázek výtvarných děl i své vlastní zápisky ze sedmdesátých let – na obrazotvornost útočící záznamy z návštěv umělcova rodiště.

Díla na výstavě pocházejí ze soukromých sbírek, z Vojenského historického ústavu v Praze, zastoupena je Národní galerie, sbírka Technické univerzity Liberec či Galerie Zlatá husa.

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!