Název výstavy Viktor Munk – Skrytá tvář má nejméně dva významy. Je to skrytá tvář samotného autora, který je prakticky neznámý, přestože tvořil téměř do své smrti. A je to skrytý autorův osud, odrážející se v malbách a kresbách.
„Viktor Munk, který na Karlovarsku prožil posledních sedmadvacet let života, byl poučeným autodidaktem. Nejčastěji zpodobňoval lidskou tvář ženských a mužských bytostí s výraznýma očima. Sugestivnost jejich pohledu však byla vždy provázena jistou emocionální a myšlenkovou uzavřeností. Podporovala ji totiž oproštěnost tvarového pojednání figur až naivizujícího rázu. A přesto sdílíme s Munkovými současníky nebývalý duchovní přesah každodenní lidské existence do sfér hluboké odpovědnosti za život člověka od okamžiku zrození až po jeho konec,” říká autorka výstavy Božena Vachudová z karlovarské Galerie umění.
Z rozsáhlé Munkovy tvorby představuje výstava osmdesát děl ze soukromých sbírek. Poslední dílo je z dubna 1997, půl roku před smrtí.
O výstavu neusiloval
Viktor Munk se narodil v Praze v česko-židovské rodině v roce 1928. Jako patnáctiletý byl s celou svojí rodinou odvezen do terezínského ghetta. V září 1944 byl se svým otcem deportován do koncentračního tábora Březinka u Osvětimi.
„Prošel dvakrát selekcí. Nakonec se dostal až do koncentračního tábora Kaufering v Bavorsku, kde velmi těžce pracoval. Vážně onemocněl a pohyboval se na hranici smrti. Přežil však, a z terezínské pevnosti se naštěstí v roce 1945 do Prahy vrátila jeho matka, sestra a bratr. Otec zahynul v Osvětimi.
„Munk vždy tíhl k výtvarnému umění, maloval a kreslil, chodil na výstavy, zabýval se teoretickými statěmi o umění. Mnoho četl a studoval i filozofické spisy, měl rád film a divadlo,“ přibližuje Vachudová.
Do Karlových Varů se Munk přistěhoval v roce 1970, od roku 1974 se svou rodinou pobýval v Růžovém údolí u Rotavy a v roce 1989 se přestěhoval do Chodova. Přesto jeho tvorba zůstávala skrytá i v rámci zdejšího regionu. „Autor totiž za svého života nikdy neusiloval o výstavu, kreslil a maloval pro svou radost, pro svou vnitřní potřebu a seberealizaci a také pro své blízké. Vedla ho k tomu jeho neobyčejná skromnost a také hluboce introvertní povaha,“ objasňuje Vachudová.
Munkovo dílo poprvé zveřejnilo Židovské muzeum v Praze, ve Španělské synagoze v roce 1999 a ve stejném roce i Památník Terezín. Mezi exponáty v Letohrádku je i česky psaný dopis režiséra Stevena Spielberga Viktoru Munkovi.
Spielberg založil v roce 1994 nadaci, která se zabývá digitálním zaznamenáváním svědectví o utrpení židovských obyvatel během druhé světové války. Dosud nadace zdokumentovala vzpomínky na holokaust více než padesáti tisíc lidí ve dvaatřiceti. jazycích.
