Vytahaný nos a Čardášová princezna | E15.cz

Vytahaný nos a Čardášová princezna

Pavel Loněk

Krasobruslařka Zuzana Wojtovičová a plavkyně Lenka Lukášová seděly proti sobě. Pily minerálku bez bublinek a testovaly se, zda by jedna zvládla i sport té druhé.

V dalším dílu seriálu týdeníku Sedmička se v „jiných rolích“ mluvilo hlavně o vodě ať už v tekutém nebo pevném skupenství.

Zuzana: Umíš bruslit?
Lenka: Moc ne. Ani na kolečkových. Já jsem takový nemehlo. Umím jen plavat! A ty umíš plavat?
Zuzana: To jo, ale třeba v moři se potřebuju dotýkat dna. Neplavala bych nikam daleko. Bojím se.

Sedmička: Říká se, že na horách se děti rodí s lyžemi na nohou. A jak to bylo s vašimi sporty?
Lenka: Uměla jsem plavat už ve školce. První můj styl byl asi kraul. Takový to plácání.
Zuzana: V necelých pěti jsem začala vážně bruslit, chodit pravidelně na tréninky.

Sedmička: Co vstávání na tréninky? Asi nenávidíte budík.
Zuzana: Když jsem dělala krasobruslení vrcholově a v pražské Hase bruslila třeba i s Tomášem Vernerem, tak jsem vstávat nemusela. Teď vstávám před pátou.
Lenka: Já vstávám třikrát týdně v pět hodin a jednou v sobotu v šest.

Sedmička: Tenhle sport za vás asi vybrali rodiče… Zuzana: Prý jsem byla šikovná. Těšila jsem se na led. Ale když jsme vzali na rybník do Velkých Přílep bráchu, tak vůbec nechtěl jezdit. Nechaly jsme ho s mámou uprostřed rybníka, že aspoň bude muset dojet sám ke kraji. A on si kleknul a dolezl po čtyřech…
Lenka: Táta plaval a potom se dal na basket, ale řekl, že se musím naučit plavat. Pamatuji se, že jsme měli v přípravce takovou zlou trenérku a ta mě tahala za nos. Já se jí vždycky strašně bála a říkala, že nechci plavat, že se jí bojím.

Sedmička: Dá se říci, že existuje ideální postava pro váš sport?
Lenka: Nejlepší je, když jsi velkej, hubenej a máš široký ramena. Abys měl větší sílu.
Zuzana: Malá, hubená holka, to je prý ideální postava, ale třeba mistryně Evropy Carolina Costnerová je velká.
Lenka: To si ale taky někdy můžeš na ledě pěkně namlátit pusu, ne?
Zuzana: Jednou jsme s trenérkou řešily, že gymnastky mají hrozný pády na kladině a někdo prohodil, že z toho umí padat.
Lenka: Ale to není pravda. Já mám spolužačku, která taky dělá gymnastiku. Pořád chodí se zafačovanýma nohama, všechno ji bolí.
Zuzana: Krasobruslařky samozřejmě mají pády, občas jsou celé od modřin, ale umí spadnout.
Zuzana: To tobě se vlastně nemůže stát nic…
Lenka: Hm, můžu se utopit… Když se napiju, tak to odkašlu a plavu dál. Můžu ale i vytuhnout, dojdou mi síly. Blbý je, že u vás výsledky asi hodně ovlivní rozhodčí, ne? To my máme časomíru a medaili mi nikdo nevezme. Zuzana: Kolikrát jsem byla smutná z toho, že mi ubrali. A máma říkala: Hele, až se bude moct krasobruslení změřit, tak si můžeš stěžovat.
Lenka: Tak si máš vzít velkej výstřih.
Zuzana: Když jsem závodně bruslila, tak jsem žádný prsa neměla… (směje se) Lenka: Roli asi hraje i muzika. Na co jsi jezdila?
Zuzana: Naposledy jsem měla hudbu z Hledání Země Nezemě, jezdila jsem i na Čardášovou princeznu a skladby z muzikálů na West Side Story.
Lenka: Tak to my naštěstí fakt neřešíme.
Zuzana: Jedině kdybys byla akvabela.
Lenka: Tak to ne, já nemám vlohy udržet se nad hladinou a zvedat nohy.

Sedmička: Není ten váš sport až moc velký dril?
Lenka: Žere to strašně času.
Zuzana: Jenže ve spěchu se zas naučíš, jak hospodařit s časem. Já jsem nikdy neměla problém s tím, že bych nestíhala ve škole. Byla jsem zvyklá vy- užít každou volnou chviličku.

Autor: Pavel Loněk
 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!