Z AI mánie vzešla nejrychleji rostoucí firma světa. V Česku ji zatím málokdo zná

Nejsledovanější byznys současnosti kvete v San Francisku. Už zase. A nejspíš tam nějakou dobu ještě kvést bude, pokud se naplní aspoň část bombastických očekávání spojených s nástupem umělé inteligence. Protipandemické uzávěry a ceny nemovitostí nejprve vyhnaly z technologické líhně Kalifornie mladé talenty, aby je v centru San Franciska příznačně nahradili uživatelé fentanylu a dalších nových smrtících drog.

Sílící rozruch kolem zkratky AI ale zlepšuje situaci i v někdejším městě volné lásky. Z vlastní zkušenosti to vědí také Češi, kteří se rádi nechali strhnout mánií spojenou s AI. Z toho, co popisuje například startupista František Dalecký, ale nakonec nevyznívá hořkosladce ani tak současnost a budoucnost problematické technologické Mekky, jako spíš kontinentu, odkud Dalecký pochází.

„Město mi přijde výrazně živější, čistší a bezpečnější než dřív, byť pořád jsou místa, kudy nechcete jít ani přes den. Třeba v oblasti Tenderloinu, kousek od radnice v centru města, pořád probíhá otevřený prodej i užívání tvrdých drog,“ líčí Dalecký, který si v San Francisku na základě rozhovorů s tamními experty i uživateli (nikoliv drog) ověřuje, jestli jeho podnikatelské záměry v oboru umělé inteligence míří správným směrem.

„Je to tržní výzkum, ne prodej. Tady v Kalifornii se dokážu za měsíc dozvědět neskutečné množství věcí. San Francisco navíc tlačí člověka k tomu, aby měl vyšší ambice a přicházel s něčím novým. Aby prostě jen nevytvářel analogii něčeho, co již úspěšně funguje jinde. Jsem tady už potřetí za poslední rok a pokaždé s jiným produktovým konceptem v hlavě,“ dodává podnikatel, který už nechtěl svět AI jen analyzovat, ale přímo se na něm podílet.

Pracuje s nápadem, jak by se dal počítač s umělou inteligencí přirozeněji ovládat prostřednictvím lidského hlasu namísto klávesnice nebo dotykového displeje. Na prozrazení podrobností o jeho projektu je prý ještě brzy, Daleckého postřehy nicméně značí, jak moc bývalý analytický spolupracovník investiční skupiny Miton a spoluzakladatel vzdělávacího portálu Seduo hltá novinky kolem nejžhavějšího byznysového trendu současnosti. A jaké všechny informace musí vstřebat člověk, který se dnes rozhodne uspět s technologickým start-upem.

Work-work balance

V první řadě by se měl smířit s tím, že život v San Francisku připomíná pobyt v pomyslné bublině workoholiků. „Životní styl většiny startupistů je tady specifický. Pracujete od rána do večera, někdy i šest dní v týdnu, a večer pak už nejdete nikam za zábavou jako třeba v New Yorku. Raději jdete brzy spát, aby vám chytrá matrace naměřila dobrou kvalitu spánku. Protože kromě produktivity optimalizujete i své zdraví. Rozhodně ale není pravda, že se tady člověk nemůže v noci bavit. Jen to není kulturní standard,“ všímá si Dalecký. „Většina lidí žije v podstatě vším kolem AI, baví se o technologiích, start-upech a k tomu je tu plno samořiditelných taxíků Waymo a billboardů, které vám neustále připomínají, že jste v hlavním městě AI.“

Právě opětovná koncentrace investorů a talentů do oblasti Silicon Valley přispěla k tomu, že se San Francisku aspoň částečně vrací nedávný lesk, a to navzdory rostoucí atraktivitě Miami nebo Austinu mezi americkými byznysmeny včetně Elona Muska. Dalecký spolu se všemi, kdo se v AI bublině pohybují, je přesvědčen, že dopad firem jako OpenAI, Anthropic či Google na společnost bude ještě dramaticky vyšší.

„Jsem na straně lidí, kteří potenciál AI rozhodně nepodceňují a nedovolili by si tvrdit jako třeba analytik Benedict Evans, že jde o technologickou změnu srovnatelnou s nástupem chytrých telefonů. Je to něco mnohem většího. Někteří přirovnávají rozmach umělé inteligence k průmyslové revoluci nebo nové elektřině,“ míní Dalecký. „Že na grafech růstu HDP nebo efektivity práce rozvoj AI zatím není příliš vidět, ještě moc neznamená. Spoluzakladatel LinkedInu Reid Hof­fman nedávno připomněl, že ani nástup internetu se zpočátku nijak zna­telně neprojevoval na posunu HDP. Přesto přinesl významnou společenskou a ekonomickou změnu.“

I ti největší zastánci aplikací typu ChatGPT či Claude ovšem neskrývají, že jejich používání není vždy zcela hladké. A to zejména kvůli tendenci vymýšlet si nebo na stejnou otázku nabízet pokaždé jinou odpověď. „Velkým problémem kolem generativní AI je mylné očekávání přesnosti. Lidé si totiž neuvědomují, že na výstupy třeba od ChatGPT se nedá pohlížet stylem pravda–nepravda. To, co současné modely nabízejí, je stále blíže ‚možná‘. Záleží na spoustě věcí. Co a po jakém modelu chcete, k jakým nástrojům a zdrojům má přístup, jak se ptáte… Přitom s prací s lidmi je to stejné. Lidé se také pletou nebo pracují s kolísavou mírou spolehlivosti. Tam to ale všichni čekáme a počítáme s tím, u modelů se to teprve učíme,“ vysvětluje Dalecký.

Co si dnes lidé představují jako takzvanou umělou inteligenci, jsou obvykle právě generativní jazykové modely typu ChatGPT či Gemini. Jejich výstup je zásadně ovlivněn pravděpodobností a statistikou. Na otázky uživatele dávají takovou odpověď, která se chatbotovi jeví jako nejpravděpodobnější v rámci informací, na nichž byl natrénován. S rozvojem technologií ale toho postupně umějí mnohem víc, například samostatně vykonávat úkony v prostředí internetu typu nakupování v e-shopech. „Měl jsem možnost spolupracovat s několika českými a evropskými firmami, které rozhodně nebyly nějak zpátečnické. I tam jsem viděl, jak používání AI drhne, jak moc vyžaduje změnu lidských preferencí, hodnot a kultury. Lidé se dneska pořád spíš učí, jak napsat prompt, než že by budovali komplexní agenty, které úplně změní jejich pracovní postupy,“ upozorňuje Dalecký.

Nové hvězdy Silicon Valley

Je to přitom proměna trhu práce, kde nyní Silicon Valley a investoři do AI větří obří příležitosti. Část z nich nepřemýšlí nad tím, jak by mohli využívat umělou inteligenci lidé, ale jak by AI mohla využívat lidi. Ne jako náhradu baterií v matrixovské dystopii, ale jako zdroj klíčových znalostí pro vlastní fungování. Nejen Daleckého ohromil příběh start-upu Mercor, jenž se specializuje na hledání expertů pro trénování umělé inteligence. Mercor ze svých zakladatelů udělal historicky nejmladší americké miliardáře, kteří se vypracovali od píky.

Dvaadvacátníci Adarsh Hiremath, Surya Midha a Brendan Foody založili svou firmu přede dvěma lety a pomohly jim i peníze známého technologického kapitalisty Petera Thiela, jednoho z raných investorů do Facebooku. Nynější hlasitý podporovatel Donalda Trumpa spustil vlastní systém grantů pro univerzitní studenty, kteří se rozhodnou odejít ze školy a dát se na podnikání. Toho Hiremath, Midha a Foody využili.

Nyní se jejich Mercor chlubí tím, že je v USA nejrychleji rostoucí firmou všech dob. Nedávno po dalším investičním kole hodnota mladé firmy narostla na deset miliard dolarů. A poroste dál, dokud bude zkratka AI přitahovat pozornost, a hlavně peníze. Mercor spolupracuje mimo jiné s tvůrci ChatGPT, nejpopulárnějšího ztělesnění fenoménu AI, a navazuje kooperaci s experty z oboru medicíny nebo práva, kteří by byli ochotni učit model umělé inteligence uvažovat profesně jako oni. To znamená, že by chatbota zasvětili ještě více do svých oborů a učili jej všem správným postupům a informacím, aby nemusel tak často přistupovat k halucinování.

„Nejzajímavější na Mercoru není jeho extrémní růst, ale to, že naznačuje, jak může vypadat budoucnost práce. Původně začínali jako firma na efektivnější nábor technického talentu,“ připomíná Dalecký. Většina spolupracovníků Mercoru však pracuje na vedlejší úvazek a své hlavní zaměstnání si ponechávají. „Nyní mají v Mercoru tezi, že se významná část znalostní ekonomiky stane jedním velkým strojem na učení AI. Aby mohla umělá inteligence zvládat čím dál více činností, je nutné zásobovat její modely doménovými znalostmi a zpětnou vazbou přímo od lidí. Mercor je třeba schopný právníkům nabízet i 500 dolarů na hodinu za to, že učí umělou inteligenci revidovat smlouvy.“

Problematika trénování AI je však širší a týká se silně i robotiky a autonomní dopravy. „Například autonomní lodě se potřebují učit na základě dat a situací z vodního terénu. Těch je ale málo. Tvůrci autonomních lodí si proto najímají firmy jako bifrost.ai, které snoubí technickou expertizu Silicon Valley s tou kreativní z Hollywoodu, aby jim pomohly vytvořit umělá prostředí a syntetická data, na jejichž základě se můžou plavidla učit,“ líčí vystudovaný odborník na informační vědu. Význam lidské práce však podle něho jen tak nevymizí. Dalecký očekává, že ve většině znalostních oblastí se role lidí změní, ne že by vůbec nebyli potřeba. „Stanou se z nás manažeři, spolupracovníci a učitelé AI v jednom. Budeme jí práci zadávat a společně s ní ji dělat. Zároveň ji budeme aktivně učit, dodávat jí své znalosti a její výstupy kontrolovat, editovat a hodnotit, aby se neustále zlepšovala.“

Zatímco lidé si svoji důležitou roli v technooptimistické vizi udrží, oslabená a nepříliš perspektivní pozice v ní zatím zůstává Evropě. Podle současného rozložení tržních sil v oblasti AI, jíž dominují americké společnosti a ty čínské neskrývají ambice se jim vyrovnat, by zisky z provozování světově nejpoužívanějších modelů umělé inteligence odtékaly hlavně do USA. Ve světě, kde práce nebude mít mimo jiné vlivem rozmachu AI tak velkou hodnotu oproti volnému času, nakonec Evropa může získat na lákavosti aspoň jako místo, kam se jezdí na dovolenou a na důchod. Otázka ale je, na jak dlouho.

„Evropský blahobyt a životní úroveň, na které jsme zvyklí, nevznikají samy od sebe,“ varuje Dalecký. „Jejich udržení bude záviset na schopnosti vytvářet špičkovou technologickou hodnotu, ne jen vytěžovat tu historickou.“