Unikátní kousek se povedl českým badatelům. Do Česka přivezli hlavu mumifikovaného staroegyptského kněze, kterého objevili v poušti u Káhiry. A to i přesto, že podle tamních zákonů nesmí žádný z objevených předmětů překročit hranice. „Vyrobili jsme si navlas stejnou lebku, ale z plastu. Byla to jediná možnost, jak ji dál zkoumat. Z Egypta totiž nevyvezete ani střep,“ říká geodet Vladimír Brůna z ústecké univerzity, který se vykopávek zúčastnil.
V Abúsíru asi třicet kilometrů jižně od Káhiry na jednom z největších pohřebišť panovníků Staré Říše čekala na české vědce zachovalá hrobka kněze Neferinpua, pohřbeného před čtyřmi a půl tisíci lety. „Byli jsme tam dřív než vykradači hrobů, o to větší jsme měli radost,“ říká Brůna. Archeologové našli ještě několik už poničených mumií.
Zjistit jejich původ a to, jestli patří do rodiny starých Egypťanů, je ale v poušti bez vědecké laboratoře nemožné. Nakonec pomohl ruční sken. Pomocí tří kamer a laseru vědci nasnímali do počítače postupně celou lebku. Na speciální tiskárně pro trojrozměrné objekty pak udělali její věrnou repliku z plastu. Trvalo jim to osmdesát hodin.
„Lebku dále zkoumá antropolog v kriminalistickém ústavu v Praze. Poznatky z výzkumu v Abúsíru v nejbližší době zveřejníme,“ sdělil Miroslav Bárta z Českého egyptologického ústavu.
Když poušť vydává poklady Egypta
První česká výprava egyptologů mapovala počátky civilizace kolem Nilu. Byli u toho i odborníci z ústecké univerzity.
Čtyři týdny na cestách Saharou, bez sprchy, chlazeného pití, všude jen moře písku a kamení a ostré slunce, dřina i obrovská radost z toho, že z písku vydoloval kus dávné historie. I takové vzpomínky má na Egypt geodet ústecké univerzity Vladimír Brůna. Nejel tam jako běžný turista. Byl členem archeologické expedice, která zkoumala v Západní poušti v pohoří Gilf el-Kebír kořeny předků dávných Egypťanů.
Kde jste bádali?
Naším cílem byla Jeskyně plavců u egyptských západních hranic, známá také z filmu Anglický pacient. Je tam několik stovek skalních maleb, které jsou starší než počátky egyptské říše. Sahara byla v té době ještě úrodnou oblastí s vodními zdroji. Západní poušť začala vysychat až koncem šestého tisíciletí před Kristem. Místní kmeny proto postupovaly dál k nilskému údolí a o vodu tenkrát vedly mezi sebou války, jak dokazují barevné reliéfy v jeskyni. Vyobrazené postavy, plavci, jsou vlastně oběti nepřátel.
Co děláte jako geodet při archeologických průzkumech?
Mým hlavním úkolem je dokumentovat odkryté památky. Když s archeology objevíme například hrobku nebo pohřebiště, zaměřím polohu a výsledky zaznamenám do archeologické mapy. Právě podzemní části hrobek jsou často velmi rozsáhlé a ukryté pod povrchem i patnáct metrů. Pod povrchem je šachta s pohřební komorou, ve které najdeme většinou vykradený sarkofág. Vedle geodetických měření používáme i satelitní snímky, na kterých můžeme najít i nová archeologická naleziště. V Egyptě totiž platí zákaz leteckých snímků, mají tam stále výjimečný stav.
Pomáháte archeologům také odkrývat nějaké nálezy?
To je zcela záležitost místních dělníků. Kontrolujeme jen, aby omylem nepoškodili cenné nálezy. I když někdy by se člověk chopil lopaty nebo krumpáče sám, když jdou práce pomalu. Dělníci mají mezi sebou přísnou hierarchii. Vše řídí dva bratři z rodiny el-Keréti, jejichž otec pracoval s českými egyptology v sedmdesátých letech. Začínající dělníci, feláhové, nosí v koších písek, další skupina má na starosti hrubé výkopy a poslední část feláhů má speciální úkoly, jsou schopni v některých činnostech dělat práci archeologa. Dnes lidé kopou stejně jako více než čtyřmi tisíci lety. Potřebují lano, dřevěné trámy a zákony fyziky, to jsou metody, které dokážou pohnout několikatunovými bloky.
Byli jste čtyři týdny na cestách pouští. Kde jste spali?
Přímo pod širým nebem ve spacáku. Rána sice byla trochu chladnější, ale zahřála nás káva nebo čaj připravené našimi průvodci beduíny. Svítání v poušti mělo v sobě dávku romantiky.
Odkud jste brali vodu?
Tu jsme si vezli balenou, jiný zdroj v poušti není. Zásoby jsme doplnili až v oáze Síwa, po více než čtrnácti dnech. V poušti nesmí člověk vynechat pravidelný pitný režim a alespoň každou hodinu si dát lok vody. Pokud nepije pravidelně, tělo si na to zvykne a dehydratuje. Pak už se ztráta tekutin nedá dohnat.
Jak jste řešili hygienu, když vodu jste měli jen na pití?
Jednoduše. Celé tři týdny jsme se nemyli. Ale po dvou až třech dnech si člověk zvykne. Před vedrem nás chránilo beduínské oblečení, plátěná košile a kalhoty, které jsme dostali od našeho beduína Sámího. Je pohodlné a praktické, člověk se v něm tolik nepotí.
Nebáli jste se nemocí, přece jen, nemyli jste se několik dnů?
Strach měl asi každý, protože pokud by někdo onemocněl, ohrozil by tím celou expedici. Ale než jsme vyrazili do Egypta, prošli jsme očkováním, hlavně proti žloutence, tetanu a břišnímu tyfu.
Kdy bude další výprava?
Letos v listopadu připravujeme expedici do Súdánu, kde budeme znovu snímat ručním 3D skenerem v depozitáři muzea.
