Za významným pokrokem stojí lékařský tým z amerického Národního institutu zdraví (NIH), který s paviány a transplantacemi experimentuje již řadu let. Lékaři za tu dobu genetickou modifikací vyšlechtili speciální druh prasete, jehož orgány jsou méně náchylné k vyvolání odmítavé reakce těla příjemce orgánu. Zároveň připravili efektivní mix chemických látek, které zajišťují potlačení imunity příjemce orgánu a „sžití“ tkání při xenotransplantaci.
Jak popisují ve studii, kterou publikoval žurnál Nature Communications, pokusný pavián dokázal s prasečím srdcem voperovaným do svého břicha přežít 945 dní. Paviáni v laboratořích NIH dříve přežívali v průměru kolem 245 dní, poslední „rekord“ přežití s prasečím srdcem, který činil 500 dní, však nyní takřka zdvojnásobili.
Ta zvířata mohla přežívat ještě mnohem déle, zajímalo nás však, jak si povedou poté, co jim vysadíme látky potlačující jejich imunitu
„Ta zvířata mohla přežívat ještě mnohem déle, zajímalo nás však, jak si povedou poté, co jim vysadíme látky potlačující jejich imunitu,“ uvedl spoluautor studie Muhammad Mohiuddin s tím, že po prvním roce paviánům tento mix opravdu vysadili. Těla paviánů je však okamžitě začala odmítat. Zásadní roli v přijetí cizího orgánu tak prý hrál právě mix protilátek a dalších chemikálií.
Vzhledem k tomu se tedy lékaři nyní chystají na další významný krok – plné nahrazení paviáního srdce prasečím. Při pokusech opět použijí srdce geneticky vyšlechtěného čuníka a jimi „prověřený“ mix léků. Pokud vše půjde podle plánů, v budoucnu bychom se mohli dočkat obdobných pokusů a nakonec možná i plných transplantací u lidí. K tomu je však ještě podle mnohých lékařů velmi dlouhá cesta, zásadním problémem se prý může stát nalezení správného chemického mixu, který by obdobně působil právě na lidská těla a ne na paviány.
