Z Jeleního skoku se musel vrhnout do dějin jedině kamzík | E15.cz
KoronaHelpdesk E15

Jak uspět v krizi

Z Jeleního skoku se musel vrhnout do dějin jedině kamzík

Soška kamzíka na Jelením skoku je stejně proslulým symbolem města jako Vřídlo. Kamzíka zná celý svět.

Na špičaté, asi desetimetrové žulové skále stojí kamzík už sto šedesát let. Když jej tam nechal baron August von Lützow v roce 1851 instalovat, šlo o šprým. Baron si rád ze zdejších radních utahoval. Nemohl ale tehdy tušit, že se z kamzíka stane v podstatě značka Karlových Varů. Dnes bychom to nazvali geniálním marketingovým tahem.
Kamzík stojí na skále, odkud se podle pověsti vrhl jelen pronásledovaný Karlem IV. a jeho družinou, přičemž spadl do Vřídla, které tak bylo objeveno. Proto Jelení skok.
„V roce 1850 se městská rada rozhodla, že tento památný skok uctí. Nejdřív měli velké oči, chtěli nechat udělat bronzového jelena v nadživotní velikosti. Pak ale spočítali, kolik by to stálo, a začali redukovat, až skončili u pamětní desky,“ říká historik Stanislav Burachovič. To bylo něco pro barona Lützowa. V Berlíně nechal u slavného sochaře Augusta Kisse vyrobit sošku kamzíka, kterého dopravil do Varů. V roce 1851 jej nechal tajně v noci připevnit na skálu.
„Druhý den si toho lidé všimli a všichni se divili, proč v lese na skále stojí nějaká koza. Baron Lützow se k akci přiznal. Radní byli rozčilení a předvolali si Lützowa, aby ho pokárali, spíše mu vynadali. Ale on jim řekl zhruba – Vážení pánové, já jsem byl celý život lovcem a myslivcem a znám mentalitu vysoké zvěře. A já tvrdím, z této strmé skály do propasti rozhodně žádný jelen neskočil. Pokud tady v minulosti něco skákalo, musel to být kamzík,“ pokračuje Burachovič.
Traduje se dokonce, že když už kamzík na skále stál, nechala rada na k němu vedoucí stezku postavit stůl a u něj se vybíralo vstupné.
Kamzík se stal postupně nezastupitelným symbolem. Objevoval se na pohlednicích, propagačních předmětech. Byl symbolem tak výrazným, že se – jako jediný v historii – dočkal i „ideologického zneužití“.
Objevil se na protižidovských pohlednicích, už kolem roku 1900. Jelení skok se německy řekne Der Hirschensprung. A Hirsch, to bylo v té době frekventované židovské příjmení. Tehdy šlo však spíše o utahování si z židovské komunity, nebyly to útoky, jaké se objevily po nástupu nacistů k moci.

Bronzový náhradník

Původní kamzík byl dutý a odlitý ze zinku. Od 10. dubna 1986 stojí na Jelením skoku jeho naprosto přesná replika, odlitá z bronzu. Jejím autorem je karlovarský sochař Jan Kotek. „V roce 1984 k nám přišel do muzea člověk a říká – Někdo shodil kamzíka, pojďte si posbírat střepiny. Mysleli jsme, že si dělá legraci, ale šli jsme tam. Okolo skály se válelo asi sto padesát střepů. Co jsme našli, jsme posbírali do pytle, ale hlava chyběla. To byla záhada. Město pak pověřilo Jana Kotka, ten si pytel se střepy odnesl, skládal je dohromady a nakonec udělal sádrový model, velice věrný. Někdy za dva měsíce na nás zazvonil nějaký Němec, že šli procházkou k Linhartu a našli kamzičí hlavu. Mudrovalo se, že kamzíka shodili vandalové. Tehdy ale byla obrovská vichřice a podle mne ho spíš shodil vichr,“ vzpomíná historik.
Jak říká, ocenil tehdy, že město v dobách hlubokého socialismu neváhalo a do nového kamzíka okamžitě investovalo. To jen svědčí o jeho výjimečnosti jakožto symbolu světových lázní.

Kdo byl baron Lützow

Baron August von Lützow byl především velký boháč se smyslem pro humor a dobročinnost. Zatímco radní rád přiváděl svými ironickými kousky do stavu zarudlých tváří a bušení ve spáncích, podporoval ve značné míře lidi potřebné. Mnoho však o něm nevíme. „Je to taková bájná postava, skoro až jako Jára Cimrman. Když ale o něm něco člověk hledá na internetu, nic kloudného nenajde.
Nějaké informace o něm jsou v knize Dějiny královského města Karlsbad z roku 1883, kterou napsal chebský Vincenz Prökl. Mimo tento zdroj jsem se o Lützowovi z různých pramenů dočetl, že rozuměl umění, oceňoval ho, sledoval dobové umělecké trendy. Byl prostě v obraze. Se sochařem Kissem, což bylo jméno jako u nás Myslbek, se znal. A sám měl velké umělecké ambice a talent. Píše se, že část soch, které měl v zahradě u vily, sám navrhl,“ říká Burachovič.
Ze zmíněné knihy se o baronovi dozvíme, že se narodil v Mecklenburgu 13. prosince 1795. Podle vlastních plánů postavil ve Varech dům Panorama a vilu Lützow s nádherným parkem a velkolepými zahradami.
Daroval tisíce zlatých ke zřízení stezky u puppovské aleje. Pravidelně rozdával peníze chudým. Nechal také postavit chudobinec zvaný Nicencia (je to dům v lese ve svahu ke Třem křížům) a daroval ho městu. Dlouhodobě podporoval lidi, které postihlo nějaké neštěstí.
Jeho pohřbu se 19. srpna 1872 v Karlových Varech zúčastnilo mnoho lidí. Baron von Lützow má náhrobek mezi židovským a katolickým hřbitovem v Drahovicích.

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!