Z lazaretu je obecní muzeum a galerie

Schwarzenberský špitál v Kostelci nad Vltavou je od loňska nově opravený. Slouží jako obecní muzeum a galerie. Na jaře se znovu otevře pro zájemce.

Většina lidí tráví poslední chvíle života v nemocnicích. Dnes běžná záležitost. Ne tak v minulosti. Naše předky nejčastěji smrt zastihla v rodinném kruhu. Pouze nejchudší vrstvy obyvatelstva často umíraly mimo domov. Od toho vrchnost zřizovala lazarety a špitály, kde nacházeli výměnkáři útočiště ve chvíli, kdy už se jim nedostávalo sil.
Jednu takovou památku z dějin zdravotnictví mají i na návsi v Kostelci nad Vltavou na Písecku. Založili ji Schwarzenbergové pro nemajetné a nemocné. Unikátní budova špitálu je navíc od loňska nově opravená a slouží jako výstavní sál a malé muzeum.

Na svou dobu
neobvyklé stavení

„Takové zařízení je na tehdejší dobu neobvyklé, mnohem častěji byly v 19. století na vsích jenom obecní pastoušky, ve kterých nacházeli útočiště nejchudší a staří. Kostelecký špitál vznikl díky nadstandardním vztahům, které měli Schwarzenbergové ke svým poddaným,“ vysvětluje Jan Kouba, etnograf z Prácheňského muzea v Písku. Památkově velmi hodnotná přízemní stavba stojí mezi farou a školou na svažité návsi na místě někdejšího benediktinského opatství. Všechny tři budovy založil na návrh tehdejšího majitele orlického panství Josefa Schwarzenberga farář a vikář Jan Adam Svoboda mezi léty 1760 až 1762.
V té době patřily mezi několik málo zděných domů ve vesnici, zbytek staveb byl stále ještě ze dřeva. Při špitále působil kaplan a kantor, který hrál při mši na varhany a zároveň zajišťoval duchovní péči o umírající špitálníky. První lidé obsadili lazaret
17. března roku 1762. Ještě dnes je v místnostech vidět, jak zde byly uspořádané postele. V době socialismu sloužil špitál bytovým účelům, potom obyvatelé dům opustili. Chátral a obec pro něj neměla žádné využití.
„Bylo to celé skoro odsouzené ke zbourání, ale to jsme přece nemohli udělat. Tak jsme památku opravili,“ vypráví starosta Kostelce nad Vltavou Pavel Kosík.
Slavnostního otevření po obnově se špitál dočkal loni v červenci při příležitosti sjezdu všech vesnic se jménem Kostelec. „Přes léto sem přišlo dost lidí, jak je vidět i v návštěvní knize,“ dodává starosta.
Obec tam uspořádala i několik výstav.  Původní čtyři místnosti, které obývali nemocní, jsou nyní malým muzeem. To seznámí zájemce s historií obce.
Při opravě budovy s hodnotnou mansardovou střechou a původním krovem se nenašly žádné památky na původní obyvatele. „Nečekali jsme při průzkumu samozřejmě ani žádné malby, byla to přeci jen účelová stavba. Některé trámy byly špatné, podlaha shnilá, takže ta je úplně nová,“ říká Tomáš Novotný, památkář z milevského městského úřadu.
Při opravě se pouze potvrdilo, že číslo popisné devatenáct ke špitálu skutečně patří, bylo totiž skryté pod omítkou. Památku mohou zájemci navštívit kdykoliv po domluvě na obecním úřadu. Od jara tam Kostelečtí plánují zase pravidelné prohlídky. Otevřeno bude ve středu a v sobotu od 14 do 16 hodin, v neděli pak dopoledne, když jdou lidé z kostela.
Mírně zvlněná krajina středního Povltaví zve k výletu na kole, v blízkosti je k vidění například Žďákovský most, daleko není ani na zámek Orlík. Přímo v Kostelci stojí za vidění i kostel Narození Panny Marie, na budově školy připomíná pamětní deska zdejšího rodáka Čeňka Zíbrta, národopisce, historika a znalce českého venkova.