Chomutov / Devětašedesátiletý mostecký malíř Walter Lauf tvoří už od svých sedmnácti let. V šedesátých letech minulého století dostal nejedno ocenění za svou tvorbu. Návštěvníci chomutovské galerie Špejchar mají možnost vidět jeho práci za posledních dvacet let. Na všech obrazech je jenom jedna tvář. Ženský obličej je něžný a skrývá v sobě jisté kouzlo.
Proč malujete pořád jednu a tu samou tvář?
Sám ani nevím. Tahle žena je pro mě velké tajemství, s nímž si nevím rady. Přesto ji maluji pořád dokola.
Je to žena vašeho života?
To ano. Je to má múza. Za mlada pro mě i mé kolegy byla inspirací krásná zpěvačka Brigitte Bardotová. V té době to byl sexy symbol. Také mě velice ovlivnila moje manželka.
Jaký mají význam malé kroužky nalepené na vašich obrazech?
Určitou roli tam každý z nich hraje. Jsou to body, v nichž se soustřeďuje veškerá energie, která pak na pozorovatele působí. Snažím se i zachytit problém mezi člověkem a krajinou.
Vaše obrazy působí díky barvám a motivu depresivně. Jak je vnímáte vy?
Takhle jsem se na ně nikdy nedíval. Obrazy mají jinou řeč. Je to jiný slovník, jimž oslovuji lidi. Odlišný od toho, kterým se lidé mezi sebou baví. Ani sám nevím, co v nich vidím. Když je jdu malovat, nepřemýšlím o tom. Vezmu štětec a ruka už sama ví, co má dělat.Jsou to dveře do duchovního světa každého z nás.
Jakou skupinu lidí chcete svou tvorbou oslovit?
Chtěl bych samozřejmě oslovit všechny, ale je problém, že někoho má díla nadchnou a jiného zase ne. Někdo k tomu musí jenom dozrát. Obrazy dřímou v každém z nás. Říkám tomu praobrazy. Je těžké to v sobě najít. Člověk tomu musí věnovat všechen duchovní čas.
Tvoříte i něco jiného než jen obrazy?
Dělám sochy z něčeho, co už dosloužilo. Hraji si s materiálem ze starých autovraků a snažím se vytvoříit něco užitečného, tak aby to přinejmenším někoho potěšilo. Také rád dělám koláže.
