Čtrnáctiletý Rostislav a jedenáctiletý David Kleinovi jsou zatím poslední generací své rodiny. Redakce Sedmičky zkusila vypátrat generace předchozí. Podle matrik, které Slezský zemský archiv zveřejnil na internetu, se dostala až k jejich prapředkovi Johannu Kleinovi, narozeném v roce 1846.
„Rodokmen naší rodiny se pokusil sestavit už děda. Ale bohužel umřel a nikdo neví, co zjistil,“ říká otec obou nejmladších Kleinů Rostislav.
Redakce Sedmičky při hledání jejich dědečků a pradědečků nemusela do badatelny. Od letoška jsou matriky Slezského zemského archivu k nahlédnutí na internetu. Virtuálně si zápisky starými několik století může zalistovat každý.
„Návštěvnost stránek se pohybuje od osmdesáti do stovky uživatelů denně,“ říká ředitel archivu Karel Müller. Lidé na webu www.archives.cz najdou většinu matrik bývalého Severomoravského kraje. Od těch nejstarších z druhé půlky 16. století až po záznamy ze začátku 20. století.
Na začátku bylo jméno a příjmení dědečka, který se narodil v roce 1908, a jména jeho rodičů. Následovaly hodiny hledání, listování, luštění černým inkoustem psaných záznamů a počítání roků a měsíců.
Téměř detektivní práci korunoval úspěch. Redakce Sedmičky našla záznamy o dalších čtyřech generacích rodu Kleinových.
I když matrika lidí narozených v roce 1908 na internetu není, pátrání pokračovalo. Jména dědečkových rodičů začala redakce hledat v záznamech o sňatcích. Dědeček byl jejich prvorozeným synem, tak nebylo hledání dlouhé. Svatbu měli téhož roku.
Pečlivý farář
„Pokud by nebyl prvorozený, bylo by hledání mnohem složitější. Buď listovat oddací matrikou rok po roku, nebo zjistit všechny jeho sourozence včetně toho nejstaršího a od roku jeho narození začít,“ komentovala výsledky hledání Sedmičky archivářka Ivana Gebauerová.
Farář, který sňatek Kleinových v roce 1908 zaznamenával, byl velmi pečlivý. Při čtení staré matriky se redakce dozvěděla, že rodiče novomanželů vlastnili pozemky i dům. Farář zapsal také přesná data ohlášek svatby i přesný věk snoubenců. U ženicha uvedl věk čtyřiadvacet let a pět měsíců a pro jistotu připojil i datum jeho narození. Tím budoucím badatelům ulehčil práci.
Listovat a počítat
„Při hledání se člověk o své rodině dozví spoustu informací. Na rozdíl od rodných listů nejsou záznamy tak strohé,“ řekla archivářka Gebauerová.
Najít ženicha v záznamech narozených a pokřtěných pak nebyl problém. Potom však přišla první komplikace. U jeho rodičů v matrice nebylo datum narození, podle kterého by se dalo pátrat dál do minulosti.
„To je běžné. Tyto údaje o rodičích se začaly uvádět až na přelomu 19. a 20. století. U starších matrik to není. Navíc čím je matrika starší, tím obsahuje méně informací a hledání je čím dál složitější,“ uvedla Gebauerová.
A tak nastalo další pátrání. Opět sňatek rodičů, opět hledání v matrice narozených. A také dlouhé listování a počítání. Jen podle věku, uvedeného u svateb, se dalo spočítat, kdy se snoubenci narodili, a postupovat dál.
Pátrání skončilo u Johanna Kleina. Narodil se 10. srpna 1846. Jeho otec Josef vlastnil chalupu a matka Magdalena pocházela z rodiny sedláka.
Další postup do minulosti překazila dvě největší úskalí amatérských genealogů. Němčina a kurent. Jazyk, kterým se na Opavsku běžně mluvilo ještě v nedávné době. A písmo, jež se v úředních záznamech objevuje až do půlky 19. století. Běžnému dnešnímu uživateli naprosto nečitelné.
„Člověk se do toho ale brzy dostane. V matrikách se objevují stále stejné formulace. Stačí jazyku i písmu věnovat nějaké úsilí a staré zápisky nebudou překážkou,“ povzbuzovala Gebauerová.
U mužů to jde lépe
Po svých kořenech dnes pátrá stále více lidí. Je to čím dál jednodušší, digitalizace dobových záznamů o narozeních, svatbách a úmrtích není jen moravskoslezskou záležitostí. Na webu už visí například matriky z jižních Čech.
I hledání má však své překážky. „Zkoušela jsem vypátrat své předky. Podařilo se mi to u pradědečka a jeho rodičů, ale dál jsem se nedostala. Vím, že se jejich předkové odněkud přistěhovali, ale nevím odkud,“ líčí třiadvacetiletá Lenka Lelková. Lidé se stěhovali za prací a v rakouské monarchii nebyly dnešní hranice.
Také pokud je pradědeček nemanželským dítětem, může jít hledání do ztracena. „Dívka porodila ve službě nebo třeba u vzdálených příbuzných. Zápisky o narození se pak opravdu těžko hledají a třeba se ani nenajdou,“ popsala archivářka Gebauerová.
A zájemce nemusí najít ani svatbu pradědečka. I když ví, kde se narodil a žil. Svatby se konaly v místě bydliště nevěsty a příslušný záznam je proto v tamní matrice. „Lépe se hledá po mužské linii, u žen to je o něco horší,“ přidává další příklad Gebauerová.
Každý farář vedl matriku trošku jinak a záznamy přizpůsobil svým potřebám. Někdy se stalo, že nově nastupující duchovní zaměnil dva bratry, někdy trošku zkomolil nebo změnil jméno. Pak je badatel s hledáním v koncích.
„U nemanželských dětí zůstávala kolonka se jménem a informacemi o otci prázdná. Existují ale i matriky, kde si pan farář jména těchto otců zapsal tužkou. Vše ostatní bylo inkoustem. Dívky mu jej asi řekly při zpovědi a on si je napsal,“ dodává Gebauerová.
