Na mezinárodním mistrovství České republiky MX2 skončil před třemi lety devátý, předloni čtrnáctý a mezi juniory pátý, loni šestnáctý. Nyní pauzíruje a pomalu ztrácí naději na lepší umístění. S rukou v sádře a zánětem v koleni si nechává zdát o dalších závodech.
Váš tatínek František Soldát byl v motokrosovém světě pojmem. Pamatujete ho v sedle? Do terénu mě bral s sebou, ale byl jsem hodně malý, když táta končil. Většiny úspěchů dosáhl ještě před mým narozením. Jezdil v Dukle Praha, zúčastnil se motokrosu národů a řady prestižních akcí.
Ve vašem případě se potvrdilo, že jablko nepadá daleko od stromu. Táta mi pořídil motorku a mně se jízda hned zalíbila. První závod jsem absolvoval jako osmiletý v Březové nad Svitavou, měl jsem šedesátku kawasaki. Do té doby jsem získával zkušenosti na padesátce, která nemá řazení.
Od šedesátky už to není brzda - plyn? Přesně tak, je tam spojka a všechno funguje jako u velké mašiny. Já jsem v jedenácti letech přešel na osmdesátku, v patnácti na stopětadvacítku. Od roku 2006 soutěžím s dospělými a mám dvěstěpadesátku čtyřtakt.
Jakých závodů se zúčastňujete? Prioritou je MX2. Zajímá sponzory, často bývá v televizi. Občas si zajedu krajský přebor, když mě naláká zajímavá trať.
Momentálně se vám nedaří, že? Na druhém z celkového počtu šesti závodů MX2 v Kaplici to do mě jeden z konkurentů našil a oba jsme spadli. S pohmožděninami a natrženou šlachou prostředníku levé ruky jsem skončil v nemocnici. Pak jsem odjel jedno kolo v Kramolíně, ale hrozně to bolelo a šlacha se utrhla úplně. Od té doby marodím, ruka šla do sádry a přidaly se potíže s kolenem. Když to sečtu, chybí mi body z pěti rozjížděk. Bude lepší dát se pořádně dohromady a myslet na příští sezonu.
Prozraďte něco o vašem stroji. Už dva roky jsem věrný yamaze, předtím mi sloužila honda. S yamahou jsem spokojený, je to držák. Základní údržbu zvládnu sám, s větším problémem bych musel do firmy, ale zatím to nebylo třeba. Mašiny dostávají zabrat, spotřebuju dva kusy za sezonu.
Motokros asi není nízkonákladový sport. Když hodně šetřím, tak vynaložím půl milionu za rok. Hodně stojí předsezonní soustředění v Itálii nebo Španělsku, které probíhá v lednu a únoru. Část financí poskytnou sponzoři, něco se dá vydělat kvalifikací do závodů a prémiemi za umístění. Pro mě je oporou práce v rodinné firmě, prodáváme pneumatiky.
Co plánujete? Chci dál co nejlépe závodit a dodělat si maturitu.
