O tom, že družicová navigace pomocí satelitu systému GPS je slabinou podobných robotických zařízení, se ví už dosti dlouho. Není to tak dávno, co se velké americké letiště Newark dostalo do problémů kvůli řidičům náklaďáků. Vzhledem k vysoké hustotě provozu se rozhodlo pro vylepšení řízení letového provozu tím, že pro řízení přiblížení letadel k přistávacím drahám použijí systém GBAS, založeného právě na GPS.
Ale tady padla kosa na kámen. Implementací byla pověřena firma Honeywell. Systém pracoval podle očekávání, až na to, že každou chvíli vypadl a bylo jej nutné znovu nastartovat. Odborníci si dlouho lámali hlavu nad příčinou výpadků, než našli viníka. Byli jím právě řidiči trucků. Ti mají striktně vyhrazený čas pro odpočinek, což sleduje GPS modul v jejich vozech. Aby se dalo toto „omezení“ obejít, zapne se malý rušič v ceně několika málo dolarů, který se zasouvá do zdířky pro zapalovač. Dosah tohoto rušiče je několik mil a hustý provoz trucků s rušičkami na dálnici nedaleko letiště tak zamezil praktickému využití GBAS.
Achillova pata robotů – GPS
Vojenské prostředky jsou na tom podobně, ale s jedním rozdílem. Používají poměrně sofistikovaný systém kódování GPS komunikace, aby byly odolné vůči podvrženým signálům. Nicméně družice jsou velmi daleko a mají jen omezenou sílu signálu. Pokud někdo doopravdy chce, může cílové zařízení doslova zahltit silným signálem, který dokonale vyruší jakýkoliv signál z družice.
O slabině v GPS se tedy ví už hodně dlouho. Američané rozhodně nesedí s rukama v klíně. Zde je popis navrhovaných opatření, které by měly snížit zranitelnost robotických prostředků závislých na GPS.
Otázkou však je, nakolik jsou tyto poznatky už zavedeny do praxe. Podle rozhovoru, který médiím poskytl nejmenovaný inženýr, který se na lapení letounu podílel, se tamním technikům podařilo hacknout ovládací jednotku robota a přistát s ním na území Íránu, kde byl podroben důkladné prohlídce místními techniky. Jakkoliv je toto obtížné provést, nemožné to rozhodně není. V každém případě silný zdroj rušení GPS signálu mohl vyřadit z provozu navigaci letounu. Poté je otázka řídícího softwaru jaké další kroky podnikne, a jak moc se letoun dokáže pohybovat pomocí takových věcí, jako je kompas, výškoměr nebo inerciální navigace.
Mně osobně přijde jako logická reakce na ztrátu GPS signálu přechod na let podle přístrojů ve zvolené výšce směrem k bezpečné zóně na základě své posledně známé pozice. Že to Sentinel neudělal je bod k dobru pro tvrzení Íránců, že se jim povedlo podvrhnout mu svůj vlastní GPS signál a přimět ho tak k přistání (nebo k řízené havárii) na svém území.
Zpravodajská válka není bez rizika
Generál Moharam Gholizadeh, dle všeho motor a hlavní vůdce íránské elektronické války, nedávno zemřel na srdeční infarkt, přestože mu bylo pouhých 38 let. Zřejmě přehnal svoje nasazení anebo snědl něco, co neměl. Zdaleka není jediný, kdo v nedávné době tajemně zahynul. Na začátku prosince zabila velká exploze skladu s raketovým palivem předního íránského experta na raketovou techniku generála Hasana Moghaddama. Krátce předtím zemřel za nevyjasněných okolností jaderný fyzik Madžíd Šahríarí. Další výbuchy poničili jaderné zařízení pro obohacování uranu, stejně jako základnu nejmodernějších raket. Kam šajtan nemůže, tam nastrčí Mossad (muslimská varianta českého přísloví kam čert nemůže, tam nastrčí ženu).
Ale vraťme se zpět k RQ-170 a dopadům, které bude mít jeho ukořistění na situaci kolem Íránu. Co se týče politických dopadů, podle CIA tento letoun nikdy nepřekročil hranice Íránu. Byl na rutinní misi v Afghánistánu a záhadně zmizel. Teď přemýšlejí, jak se vlastně podařilo ten neviditelný letoun vystopovat. Co se týče samotného radarového odrazu, tam zřejmě zakopaný pes nebude. Otázka je, jestli nebyl vypozorován pomocí pasivní radiolokace, protože z podstaty věci tento letoun neustále posílá data na základnu. Anebo díky termovizi se podařilo zachytit spaliny jeho motorů. Možné je i zachycení odrazů zvířeného vzduchu za letounem. Nebo měli prostě Íránci kliku – někdo zahlédl letadlo ve vzduchu, navedl na něj stíhače a posléze i rušiče GPS. Pravdu se zřejmě ještě nějaký čas nedozvíme.
Oproti tomu dopady rozborky letounu a prohlídky jeho výbavy nebudou mít tak katastrofální dopad. Jistě, bude možno určit technicko-taktická data, jako je dolet, dostup, výdrž ve vzduchu, dosah a rozsah palubních senzorů. Možná se podaří i stáhnout a rozluštit programové vybavení palubního počítače, ale to vše jde poměrně snadno a rychle změnit a vlastně se i neustále mění díky průběžné modernizaci těchto prostředků. Kromě toho tam stejně nebude nic „průlomového“, o čem by se nevědělo, že se běžně používá. Jediné, v čem to Íráncům pomůže a co bude asi nejvíce Američany mrzet, je možnost přesného proměření radiolokačních charakteristik letounu a též teplotní stopy motorů, pokud zůstaly při dopadu nepoškozené.
Video se zajatým letounem
V každém případě lze očekávat v budoucnu prudký rozvoj inerciálních navigačních prostředků, pro které bude GPS pouze doplňková informace. Současný rozvoj laserové techniky umožňuje dostatečnou přesnost i kompaktnost těchto zařízení.
Závěr
Vzhledem k jaderným ambicím nevyzpytatelné íránské teokracie je jasné, že nad Íránem probíhá intenzivní průzkum všemi dostupnými prostředky. Budoucnost ukáže, jestli měli Íránci štěstí nebo zda opravdu dokáží ničit americká průzkumná letadla. Tím budou stanoveny i podmínky pro případný letecký úder na jaderná zařízení Íránu neviditelnými bombardéry a střelami Tomahawk naváděnými GPS.
Čistě pro úplnost ještě v závěru uvedu další zajímavou spekulaci – že se jedná o pouhou maketu letadla a dezinformační kampaň Íránců. V tom případě CIA místo popíraní raději nic nekomentuje a nechá si zbytek světa myslet, jaký že ten RQ-170 je mizerný stroj, když ho dokáží ukrást Íránci ze vzduchu. A Íránci se mohou hrdě bít v prsa a dmout pýchou, zatímco jim nad hlavami krouží hejno Sentinelů, o kterých nemají tušení.
Tip: Pokud chcete sami sestrojit zařízení pro GPS spoofing, jak se tomu odborně anglicky říká, tak zde máte popis požadavků.
