Z pískovcové skály se k zemi táhne několik metrů vysoký, mohutný žluto-oranžovo-hnědý sloup. Na omak je suchý. Působí, jako by byl z umělé hmoty. Je to jeden z největších ledopádů u Brtníků v Českém Švýcarsku. Když se povede zima, jako je ta letošní, brodí se za tímto přírodním fenoménem závějemi stovky lidí.
„K ledovému sloupu jezdili už za první republiky v saních bohatí Němci. Stával tam i bufet,“ říká Egon Wiesner z Klubu českých turistů Teplice. On sám pořádá každý rok kolem brtnických ledopádů turistický pochod. O uplynulém víkendu se konal již popadesáté.
Přírodní unikát
Brtnické ledopády jsou zvláštní úkaz. Nejedná se o zmrzlé vodopády. Tvoří je jen voda z tajícího sněhu. „Zajímavé je, že běžný pískovec vodu vsákne. Po zdejším ale stéká. Pak mohou na hranách vznikat rampouchy. Na jiných místech, třeba v Teplicko-adršpašských skalách nebo na Hruboskalsku a Maloskalsku, ledopády nenajdete,“ říká Wiesner.
Důležité je také počasí. Například před dvěma lety se ledopády dva roky po sobě nevytvořily. „Mráz nesmí přijít najednou, ale postupně, aby vždy část sněhu stihla odtát a zásobit ledopád vodou. Zažili jsme i roky s velkými mrazy, kdy ve skalách ledopády nebyly,“ upřesňuje místopředseda oblastního výboru Klubu českých turistů Ústeckého kraje Miloslav Toman.
Pomalé tání je důležité i kvůli dalšímu efektu, barvě ledopádů. Ta je někde žlutá, jinde zelená, pak zas hnědá a dokonce i černá. „Jak voda stéká, splavuje zeminu a železité a křemičité písky. To ledopády nádherně vybarvuje,“ podotýká Toman.
Ledopády učarovaly i fotografovi Národního parku České Švýcarsko Václavu Sojkovi. „Představují pro mě vzpomínku na dětství. Jako kluk jsem bydlel ve Šternberku u Brtníků, takže k nejbližším ledopádům jsem to měl pět set metrů,“ říká. Ledopádů nafotil desítky. Jako objekt k focení je ale moc rád nemá. „Skály jsou tmavé, ledy světlé, takže digitálem to téměř nejde vyfotit. Když chcete, aby bylo vidět obojí, musíte je vyfotit nadvakrát a pak fotky složit v počítači,“ popisuje.
Muž s krutým osudem
Organizovat pochody za brtnickými ledopády začal před půl stoletím tehdejší předseda turistického oddílu TJ Spoza Šluknov František Bienert. Výpravy pořádal s mládeží skoro každý týden.
František Bienert byl mužem s pohnutým osudem. Jako sudetský Němec unikl odsunu díky tomu, že ho Československo jako textilního inženýra potřebovalo. Do transportu však musel jeho starší bratr Eduard. Eduardovi se nakonec podařilo utéct a František ho dvacet let ukrýval na půdě. Společně odvedli pro turistiku v Českém Švýcarsku obrovský kus práce. Eduard ve svém úkrytu četl a studoval staré vlastivědné texty, průvodce a mapy, František pak podle jeho rad hledal v krajině zapomenuté nápisy, pomníčky a jiné památky.
Úřady na ukrytého muže přišly až v šedesátých letech. Náhodou, při požáru v sousedním domě. Eduard mohl v Československu nakonec zůstat a společně s bratrem pořádal vlastivědné výlety po okolí.
Příběh ale šťastně neskončil. Před dvaceti lety, 16. září 1990, oba bratry v jejich šluknovském domě ubil patnáctkrát trestaný recidivista Michal Bílý, který je šel vykrást. Bratrům Bienertovým tehdy bylo osmdesát let. Vraha se podařilo odsoudit až po čtrnácti letech. Dostal dvacet let.
Když pak štafetu pořádání turistických výletů k ledopádům převzal Egon Wiesner, proměnil je na celostátní zimní sraz turistických oddílů mládeže. Další změnu přineslo před deseti lety vyhlášení národního parku. Z mládežnických výletů se stal pochod po cestách a turistických značkách avizovaný v kalendáři turistických akcí. Tím ubylo oddílů mládeže, zato přibyli dospělí turisté, a to i z ciziny.
Dorazili i cizinci
Na letošní jubilejní ročník jich vyrazilo na 250 včetně Němců, Poláků, Slováků, Maďarů a jednoho Itala. „Na ledopádech jsem podruhé a letos to opravdu stálo za to. Je to skvělá akce a vyšlo i počasí,“ pochvalovala si Irena Jonášová z Kladna v půlce trasy u turistického mostu, kde organizátoři účastníkům rozdávali polévku.
Na základní, desetikilometrový okruh kolem brtnických ledopádů se může vydat každý sám. Organizovaně k nim může vyrazit už tuto sobotu na výet nazvaný Po neznámých stezkách. Turisté ho pořádají jako jednu z akcí celoročního šluknovského programu zaměřeného zejména na rodiče s dětmi.
Výlet však není úplně bez rizika. Při oblevě hrozí odpadávání rampouchů i zřícení celých kusů ledu. „Ledové útvary ve skalách jsou rozhodně velkým zážitkem. Návštěvníci by však měli být opatrní. Určitě by neměli vstupovat přímo pod rampouchy,“ uvedl vedoucí strážní a informační služby parku Pavel Svoboda.
