Hrad Sukosklav v Kostomlatech pod Milešovkou byl ještě před několika lety ruina zarostlá křovím a bodláky. Že je ve věži dřevěné schodiště, kterým se dá dostat na vrchol, vědělo jen několik odvážlivců, kteří se po kamenné zdi vyšplhali do otvoru tři metry nad zemí. Dnes je hrad vyčištěný, turisté na něm najdou přístřešky, ohniště i stánek se suvenýry, ve kterém se o víkendech střídají členové Občanského sdružení pro záchranu hradu Kostomlaty.
„Letos chceme dokončit elektrickou přípojku a zázemí pro turisty. Naším snem je jednou vrátit hrad do stavu za první republiky, kdy na něm fungovala restaurace s tanečním sálem a věž sloužila jako rozhledna,“ říká předseda sdružení Michal Zechovský.
Sdružení vzniklo před deseti lety. Dnes má deset členů a několik příznivců, kteří chodí pomáhat na brigády. Hrad se snaží oživit i pořádáním různých akcí, z nichž největší bude středověká bitva plánovaná na 21. prosince.
„Hrad jsem měl před očima odmala. Byl vidět z kuchyně našeho domu. Na klukovské hry byla nepřístupná zřícenina dobrá, ale jinak to bylo na nic,“ říká Zechovský.
Udržovat hrad není jen tak. Sdružení dosud stavělo jen lehčí dřevěné konstrukce. Nyní ale potřebuje opravit díru v hradní zdi a vyzdít padající roh. „Před každou takovou opravou musíme mít stavebně historický průzkum. Na jeho základě nám památkáři opravu povolí nebo zamítnou,“ popisuje Zechovský.
Stezka kolem zřícenin
Podobných komplikací u hradních zřícenin existuje víc. Záleží i na tom, komu hrad patří. Pokud je majitelem stát, je to problém. V takovém případě je totiž hrad ve správě Lesů ČR, a vztahuje se tak na něj lesní zákon.
„Takový hrad například nelze pronajmout, nejde na něm bez náhrady kácet stromy, není na něm možné cokoliv stavět ani provádět jinou činnost, která je v rozporu s funkcí lesa. Vyjmutí parcely z lesního fondu je přitom komplikované a drahé. Poplatek činí 110 korun za metr čtvereční, takže i u malého hradu vychází tento administrativní úkon na nějakých sedmdesát tisíc korun,“ říká předseda sdružení Hrady Českého středohoří, Hynek Veselý.
Sdružení se stará o více než desítku hradů. Ve správě Lesů jich je z toho polovina. „Máme štěstí, že k nám jsou zaměstnanci Lesů vstřícní a snaží se pomoct, ale ty možnosti jsou omezené,“ upřesňuje Veselý, který se o hradní zříceniny zajímá již třicet let. Nyní například se svým sdružením připravuje zpřístupnění věže hradu Skalka.
Sdružení Hrady Českého středohoří se kromě práce na konkrétních hradech snaží propojit jednotlivé skupiny usilující o opravu konkrétních zřícenin a dát jejich práci větší smysl. Loni takto otevřelo expozici hradů Českého středohoří na zámku Skalka. Letos v červenci začne stavět naučnou stezku z Budyně nad Ohří přes Žernoseky do Úštěka, která téměř všechny hrady propojí a na informačních cedulích přiblíží jejich historii. „Trasa bude mít i boční okruhy. Vydáme k ní i brožury a letáky se základními informacemi pro cyklisty a turisty,“ přibližuje Veselý.
Pomáhají i lovci kešek
Hrad Blansko na Ústecku v minulém století moc štěstí na opravy neměl. Ve třicátých letech na něm zachránci vybetonovali vyhlídkovou plošinu, a zničili tím zbytek paláce, v sedmdesátých letech archeologové při průzkumu zbourali hradní bránu, aby dovnitř dostali buldozer, a několik dobrovolníků z devadesátých let svou snahu brzy vzdalo.
Občanské sdružení Blansko, které o hrad pečuje poslední tři roky, tak začíná od píky. „Na Blansko jsem chodil už jako dítě s rodiči a se školou. Protože mám zájem o historii a památky, není mi jeho osud lhostejný,“ říká člen sdružení Jan Ptáček.
Sdružení už na hradě například umístilo informační ceduli a obnovilo křížek u cesty. „To, že se na hradě snažíme udržet vegetaci v nějakém rozumném stavu a uklízíme nepořádek, je jen nejviditelnější část naší práce. Nejvíc času zabere jednání s úřady a shánění peněz,“ upřesňuje Ptáček.
Blansko díky sdružení ožilo. V polovině května se na něm konaly Keltské slavnosti, 4. září zájemci vyrazí na čtvrtý ročník Hvězdicového pochodu. Na hradě se scházejí i příznivci geocachingu. Dopoledne pomůžou s údržbu hradu, odpoledně hledají pomocí GPS ukryté poklady – kešky.
Nejdelší tradici dobrovolnických oprav má hrad Helfenburk u Úštěka. Začal s ní už na konci 19. století německý Excursions-Club. Zpřístupnil věž, protáhl točité schodiště z přízemí až na střechu a vybudoval nové cimbuří. V šedesátých letech 20. století se za dohledu konzervátora Okresního vlastivědného muzea v Litoměřicích Františka Fišera ujali hradu trampové.
Zachránci trampové
„Bylo nám líto nechat ho chátrat,“ líčí Michal Hulla. O hrad se stará od roku 1981. Občanské sdružení Hrádek, jehož je členem, památku zakonzervovalo a s pomocí archeologů vykopalo ze staletých nánosů. „Dnes už jen sekáme travičku a sbíráme odpadky,“ říká s nadsázkou Hulla.
Pravda to ale není. Loni sdružení uvnitř hradu postavilo dva metry široký a deset metrů dlouhý most, letos chce vybudovat schody na vnitřní nádvoří a taras u horní brány na úrovni původního terénu. Do budoucna už plánuje u studny šlapací kolo na čerpání vody. „Jsou mezi námi i šikovní řemeslníci, kteří si chtěli zkusit pěkné řemeslo a jinde k tomu neměli příležitost,“ říká.
Obrovský kus práce odvádějí členové sdružení na hradě zadarmo i nyní. „Proč taky ne? Helfenburk máme od radnice v Úštěku za korunu ročně, tak proč mít jen chatu, když člověk může mít celý hrad,“ směje se Hulla.
