Zachránili statek. Na prasata a koně zvou i turisty
I prasata můžou mít komfortní bydlení. Alespoň pokud mají to štěstí a narodí se na farmě v Hejlově. V zemědělství tady podniká Antonín Kroužek se svým synem Lubošem.
Co práce na farmě obnáší, může vidět kdokoli. „Prvním týdnem rozjíždíme agroturistiku. Lidi si tady můžou zachytat ryby, pozorovat práci na statku nebo si kousek odtud zajezdit na koních,“ popisuje Kroužek. Sedm hodin strávil na statku i redaktor Sedmičky.
„Zaměřujeme se na chov prasat. Chceme dělat jednu věc, ale pořádně,“ představuje hospodářství mladší z rodiny Luboš. Kromě toho, že má osmdesát prasat, obhospodařuje přes čtyři sta hektarů půdy.
„Zaměstnávám tři traktoristy, kteří musí ovšem zastat téměř jakoukoliv práci. O prasata se stará jen jedna paní, ta má ale tenhle týden dovolenou,“ říká.
Má za ni náhradu. Ráno rozděluje práci dvěma studentkám, Veronice Beňasové a Monice Přibilové. „Chodíme se sem starat o koně, ale když je třeba, tak pomáháme i u prasat,“ říkají dívky a doprovázejí mladého farmáře, který jde do maštale zjistit, jestli se nenarodila nová selata.
Brigádnice se v porodně pouštějí do čištění kotců, stelou čerstvou slámu a doplňují krmení do automatů. „Musíme vybrat, které prasnice odstavíme od selat, a které naopak připustíme ke kanci nebo je inseminujeme,“ vysvětluje Kroužek.
Podobnou péči jako v porodně dostávají prasata i v dalších maštalích. „Musí pod nimi být sucho a čisto. A taky jim nesmí scházet pohyb,“ dodává. Mezi řečí se zastaví u kotce s plemenným kancem. „Pořádný kousek. Už je starý, máme ho tady spíš na okrasu, ale zaslouží si to,“ poznamenává.
Dívky se mezi prasaty, která váží i několik metráků, pohybují s přehledem. „Člověk musí zvířatům ukázat svoji autoritu. Holky to dokážou. Přitom když se proti vám rozběhne tři sta kilo živé váhy, není to sranda,“ chválí suverénní práci Luboš Kroužek a jde se studentkami kastrovat a tetovat selata. Monika studuje zemědělskou školu. U ní se dá předpokládat, že se jí práce na statku bude líbit. „Chtěla bych mít jednou vlastní farmu, ale hlavně si přeju chovat koně,“ říká. Veronika chodí na francouzské gymnázium, ale se samozřejmostí bere do rukou kvičící sele a podává je Monice. Není jednoduché zmítající se zvíře ve vzduchu udržet. Dál už je to na farmáři. Za dvacet minut vykastrují na třicet prasat.
„Selata na farmě vykrmíme na pětadvacet kilo a prodáme do velkovýkrmen,“ popisuje Kroužek. Tam už ale nebudou mít takovou péči jako v Hejlově. Na minimálním prostoru je rychle vykrmí a zabijí na maso.
Práce na farmě je každý den jiná, záleží na období. „Teď jsou žně, takže se nezastavíme. V zimě zase pracujeme v lese. Kromě každodenní starosti o prasata se vždycky něco najde,“ vysvětluje Luboš. V posledních dnech ho nejvíce trápí špatné počasí. „Třeba na řepce budou velké ztráty. Můžete to i slyšet, když jdete kolem řepkového pole, jak lusky pukají a semena z nich vypadávají. Je to, jako když střílí,“ postěžuje si.
Usedlost v Hejlově, kterou vyplenili Švédové na začátku sedmnáctého století a potom skoro stejně utrpěla v době totality, Antonín Kroužek se synem zachránili. Doufají, že ji jednou převezmou i jejich vnuci.
