Kamenný jeruzalémský dvorek. Evropanka vytahuje ze síťové tašky bochník chleba a předává jej zahalené muslimce. Podvečerní scéně přihlížejí bosé děti.
Nová výstava fotografií v Táboře u Šechtlů vtáhne diváka do země zaslíbené, kam roku 1888 přišla skupina amerických emigrantů. Založili náboženskou skupinu, pro kterou se vžil název Americká kolonie. Ta se postupně přetvářela v humanitární i komerční podnik a v neposlední řadě měla fotografické oddělení. Jeho členům se dařilo podrobně, na více než dvaadvaceti tisících snímcích, zmapovat dění v Izraeli, Palestině a ve východní Africe.
Každodenní scény z běžného života, putování beduínů, pastýřů ale i inscenované biblické výjevy lze nalézt v prostorách Muzea fotografie Šechtl a Voseček. Přízemí je věnované Jeruzalému a Betlému, na chodbě a schodišti ožívají historické události a do sklepa návštěvníka láká východní Afrika.
Ze snímků dýchá důvěrná znalost místa a objektů, kterou se fotografové Americké kolonie vyznačovali.
O jednom z nich, Lewisu Larssonovi, píše cestopisec Sven Hedin: „On znal každé zákoutí v Jeruzalémě a každou cestu, vesnici a trosku v Palestině i v Sýrii. Mnohokrát prošel zemí křížem krážem, buď proto, aby pořídil fotografie, které pak prodával poutníkům, nebo jako průvodce turistů. Měl známé mezi beduíny za Moabem. Plul z pobřeží na pobřeží napříč Mrtvým mořem. Navštívil všechna pobřežní města a spřátelil se s mnichy v klášterech na hoře Sinaji. Byla to radost cestovat v jeho společnosti, věděl o všem.“
Obdivuhodná je i podrobnost sbírky. Příkladem je dokumentace přemnožení sarančat v Palestině roku 1915. Na 179 snímků zachycuje stromy napadené škůdci, metody hubení, sypání arzénu na křoviska, i „hubitele“ s nohavicemi obsypanými sarančaty.
Nechybí ani podrobné záznamy o návštěvě Winstona Churchilla a jeho promluvě na dvoře nedokončené Hebrejské univerzity. „Moje srdce je plné sympatií pro sionismus,“ jako by zaznívalo z fotografie.
Afrika 30. let v barvách
O pár schodů dál od prezidenta pózují africké polonahé krásky s ušními ornamenty. Místo černobílých fotografií nastupují náhle barevné, zobrazující Afriku třicátých let. „Když můj syn Jan Hubička výstavu připravoval, učinil tento objev. Při výběru snímků z archivu Amerického kongresu narazil na negativy, které byly černobílé, ale v horní části měly proužek typický pro fotografie barevné,“ podotýká Marie Šechtlová. Tyto rané barevné fotografie nesou označení Finlay Color Negative, ale ve skutečnosti jde o jiný typ snímků, pořízený metodou, která v tehdejší době už nebyla pětadvacet let na trhu. Je záhadou, proč fotografové použili tak starou a náročnou techniku, ale vytvořili tak světový unikát. Výstava v Muzeu fotografie na náměstí Mikuláše z Husi potrvá do konce května.
