Zadržte dech. Právě se rodí motýl

Obrovská noční můra nehybně sedí na barevném listu rostliny. Splývá s ním tak dokonale, že ji skoro nejde spatřit. Hejna menších motýlů poletují kolem a žíznivě sají nektar z ovoce i voňavých květin. Skleníky arboreta v Novém Dvoře se opět změnily v tropický prales. „Letošní výstavu motýlů pořádáme už počtvrté a pokaždé získáváme další cenné zkušenosti. Největší napětí prožíváme, když dorazí nová zásilka,“ vysvětloval vedoucí arboreta Miroslav Frank.
Pak rozhodují doslova minuty, aby se kukly dostaly co nejrychleji do skleníku, kde už je optimální vlhké prostředí. „Když jsme je vystavovali poprvé, vylíhli se motýli během noci v mé kanceláři a ráno mě čekalo překvapení. Museli jsme je pochytat a přenést do skleníku,“ vyprávěl Frank.
Kukly nepocházejí z volné přírody, ale z pěstíren, kde motýly chovají k výzkumným, sbírkovým a výstavním účelům. „Ve skleníku se začnou rychle líhnout. Během jednoho dne jich vyletí desítky. Pak potřebují dostatek místa, aby jim křídla dostatečně vyzrála a návštěvníci je mohli uvidět v celé kráse,“ ukazoval Frank na několik motýlů visících pod řadou kukel připevněných na dřevěné desce. Každým rokem pořadatelé objednají něco originálního, co zatím ještě návštěvníci neviděli.

Největší je můra

Raritou letošní výstavy je obrovská noční můra Attacus atlas z Malajsie. „Je to jeden z největších motýlů na světě. Rozpětí křídel má až třicet centimetrů. Samička je o polovinu větší než sameček. Ten ji pomocí vějířovitých tykadel vyhledá až na vzdálenost patnácti kilometrů. A ona ho zase vábí svými feromony na zadečku,“ přidala zajímavost Věra Hončová, která se svým manželem, chovatelem motýlů Lubomírem Hončem, dohlíží, aby motýlům nic nechybělo. Neméně vzácný je azurově modrý morpho. „Ve skutečnosti jsou jeho křídla černá a člověk vidí jen odraz, způsobený lámavostí světla,“ doplnila Hončová.
Až z Krasova u Bruntálu se na motýly přijela podívat Eva Červenková. „O výstavě jsem slyšela spoustu zajímavého, ale ještě jsem ji neviděla. A tak jsme si s vnučkou udělaly výlet,“ řekla Červenková a zvědavě pozorovala obrovskou housenku požírající list banánu.
„To je housenka motýla Caligo. Až se zakuklí, vylíhne se hnědý motýl s pavíma očima na křídlech. Majitelé banánových plantáží ho však neradi vidí a považují ho za škůdce,“ vysvětloval Frank.
Celkem letos zamíří do arboreta více jak tisícovka motýlích kukel. Dvě zásilky už dorazily, ta poslední je načasovaná tak, aby se návštěvníci mohli pokochat krásou motýlů ještě poslední víkend v červnu. Pak výstava končí.
„Návštěvníci se často ptají, proč máme otevřeno jen od devíti do čtyř hodin odpoledne. Motýli potřebují odpoledne a večer klid, aby se mohli najíst a přežili co nejdéle,“ upozorňovala Hončová. Ráno začnou létat, teprve až vysvitne slunce a oteplí se. Frank přidal další radu. „Lidé by měli chodit hodně pomalu a pozorně se dívat, aby motýly nezašlápli. Všechny určitě neuvidí, protože jsou zavěšeni mezi listy,“ doplnil Frank.