Z jejího mládí mnoho informací nemáme. Narodila se v roce 1902 v Praze, v sedmnácti letech navštěvovala ateliér profesora Emanuela Dítěte na Uměleckoprůmyslové škole, kde setrvala do roku 1922. Poté se už vynořuje po boku svých avantgardních přátel ve skupině Devětsil, kde ji poutaly úzké vazby především na dlouholetého přítele Jindřicha Štyrského.
Chodila oblékaná jako muž a mluvila zásadně v mužském rodě. Pod svým jménem vystavovat nechtěla, nikdy se k němu ani ke své vlastní rodině nehlásila a jen málo opravdových přátel ji mohlo oslovovat jako Manku. Její budoucí jméno Toyen údajně vymyslel sám Seifert. Dal tím podnět k mnoha budoucím úvahám, co to Toyen vlastně má znamenat – pro některé badatele to souvisí s genderovou proměnou malířky, její vydavatel Bohuslav Brouk v tom viděl přesmyčku věty oznamující „To je on“, někdo uvažuje, že je to odvozeno od francouzského slova občan, citoyen…
Včasný odjezd z Prahy
První výstavu absolvovala Toyen už v jedenadvaceti. Záhy však se svým přítelem Štyrským odchází do Paříže, kde spolu působili v letech 1925 až 1929. K jejím přátelům zde patřili například básníci André Breton nebo Paul Éluard. Není to náhoda.
Původní orientaci na kubismus v prosté, čisté formě a eroticismus za pařížského pobytu střídá artificialismus, směr, jehož se spolu s přítelem Štyrským stala zakladatelkou. Hlavním prostředkem tohoto nového směru byla spolupráce s básníky a úzká vazba na jejich poezii, cílem pak navození uvolněné, lyrické atmosféry. V osobních postojích se však tohle u Toyen neodráželo, sympatizovala nejdříve s anarchisty a popírala ženám v té době přisuzovanou tradiční úlohu. Její levicová orientace ji dovedla až ke komunistickým ideálům, budoucnost jí však přichystala vystřízlivění.
S erotickými tématy dala Toyen také mnoho podnětů k diskusím o její sexuální orientaci. Nejenže chodila oblékaná jako muž, neváhala se pustit do lesbické autostylizace…
Návrat do Prahy byl v tvorbě Toyen ve znamení příklonu k surrealismu. Spolu s básníky Nezvalem, Heislerem a Teigem také založili roku 1934 Skupinu surrealistů v České republice. Její čilé kontakty s tímto hnutím v Paříži a rozmach v tvorbě zbrzdila druhá světová válka. Po válce nastalo prozření ze sympatií k levici. Možná i informace od přátel ze zahraničí vedly k tomu, že Toyen spolu s Jindřichem Heislerem odjela už v roce 1947 do Paříže, aby se do Čech už nikdy nevrátila. Zemřela v Paříži v listopadu 1980, aniž by o ni zdejší média projevila zájem.
Článek vyšel v časopisu Formen
