Na střeše pařížského Města architektury a národního dědictví se desítka zaměstnanců stará o lilky, rajčata a rybíz na padesátce metrů čtverečních s překrásným výhledem na Eiffelovu věž a metropoli. Vedle zeleniny a aromatických bylinek tu roste zimostráz a gladioly. Kolem rostlin pěstovaných v plastových pytlích na paletách zaměstnanci o polední přestávce klábosí nebo si vyměňují sazenice.
„Dřív byla zahrádka velmi omezená, bylo tu jen několik exotických rostlin. Dnes to tady musí vypadat esteticky, ale zároveň to musí přinášet užitek, musí to být také odpověď na ekologické požadavky,“ vysvětluje Pierre Darmet, jenž zodpovídá za marketing u Jardins de Gally. To je francouzská firma, která zajišťuje vše kolem zakládání a udržování zahrádek a zelených prostor a květinové dekorace. Navrhuje takzvané „plodné kanceláře“, kde se spolu pojí pracovní prostor a zeleň.
„Corporate gardens“ přišly ze Spojených států, kde rozkvetly ve většině velkých podniků. V posledních letech se podle agentury AFP šíří i ve Francii, kde v nich firmy spatřují nástroj, jak zaměstnancům zpříjemnit pracovní prostředí.
„Průzkumy toho, jak jsou zaměstnanci spokojeni, ukazují, že jim přítomnost přírodního prostřední přináší větší pohodu pro jejich práci,“ ujišťuje Darmet.
Jedna americká studie z roku 2011, na níž se podílela především Oregonská univerzita, ukázala, že pracovní prostředí spojené s přírodou zvyšuje výkonnost zaměstnanců a až o deset procent snižuje jejich absenci. Formy, které si podniky zvolí, ať už jde o střechu či terasu nebo celou plochu o několika tisících metrech čtverečních vyčleněnou pro pěstování, se různí podle toho, jak jsou tyto podniky velké, jaký prostor mají k dispozici, ale i podle toho, jak jsou zaměstnanci o zahradu ochotni pečovat.
Pro jednu firmu na okraji Paříže připravila Jardins de Gally globální projekt, kdy má být z jedné louky vytvořena vinice, mají zde být umístěny tři včelí úly a jeden „hmyzí hotel“. V takových případech zajišťují péči profesionálové, zahradníci či včelaři. Zaměstnancům nabízejí přednášky o opylujícím hmyzu, o úlech či o vhodném rozměru keřů. „Zaměstnanci se nemusejí zahrady ani dotknout, pokud není přímo v jejich dosahu,“ říká Darmet.
Jiné podniky se rozhodly zapojit zaměstnance a mají je k tomu, aby část své pracovní pauzy věnovali péči o kolektivní zahrádku. V Městě architektury a národního dědictví se o zahrádku stará o svém volném čase desítka zaměstnanců. Přestože muzeum stojí v centru, dodržují se tu zásady bio zemědělství. Sklizeň si zaměstnanci rozdělí a snědí.
„Zvolili jsme si ovoce a zeleninu, které mohou vhodně doplnit oběd,“ uvádí Matthias Thulard, bibliotékář a aktivní člen skupiny amatérských zahradníků. „Nikoho k tomu nenutíme, ale kdo se do péče o zahrádku zapojí, už toho nenechá,“ dodává.
V Toulouse na jihozápadě Francie se představitelé jedné kliniky v centru města rozhodli zřídit zeleninovou zahrádku na ploše 500 metrů čtverečních na střeše. Starat se o ni budou handicapovaní, kteří budou pěstovat zeleninu pro kuchyň restaurace pro zaměstnance kliniky.
