Zahradní trpaslík je vášeň. Od roku 2002 může dokonce slavit Mezinárodní den trpaslíků, který připadá na 21. červen. V Ústí nad Labem má trpaslík tradici, a i když jeho obliba kolísá, nikdy ze zahrádek nezmizel úplně.
Věrný trpaslíkům
Pan Ladislav Mašek z ústecké Klíše zůstal zahradním trpaslíkům věrný celý život. Zabývá se jimi už od roku 1945. U jeho domu se zastaví téměř každý. Někdo se usmívá, jiný vrtí hlavou a říká něco o kýči. Ale všechny děti do předzahrádky zírají okouzleně.
„Mám trpaslíky proto, že se mi líbí. A taky, aby měly děti z protější školky na co koukat,“ říká Ladislav Mašek.
Nejstarší trpaslík z Maškovy sbírky je kamenný, nejmladší plastový z ústeckých oslav Roku trpaslíka. „To jsem zrovna měl jen dva tisíce a všechny jsem utratil za trpaslíky. A za vodníka,“ ukazuje Mašek zeleného mužíka nad studánkou ze starého dřezu.
Dětem se líbí
V zimě tráví Ladislav Mašek spoustu času ve sklepě, kde figurky v klidu a teple opravuje a natírá.
V „sezoně“ občas přijde rodina s dítětem s prosbou, jestli se mohou podívat zblízka. Majitel trpasličí zahrádky rád otevře a pochlubí se.
Sbírka totiž pokračuje i na zahradě za domem. „Chtěl jsem je původně dávat naproti na zahradu ke školce, ale jedna poslankyně, co tu bydlela, to zakázala, že je to kýč,“ mračí se Mašek.
Ladislav Mašek svoje trpasličí zahrádky miluje a důležitý je pro něj pouze názor dětí.
Trpasličí věda
Podle basilejské Mezinárodní asociace pro ochranu zahradních trpaslíků, založené v roce 1981 samozvaným profesorem nanologie (trpaslíkovědy) Fritzem Friedmannem, je v Evropě více než třicet milionů zahradních trpaslíků. Mají odedávna pověst pomocníků a nosičů štěstí. „Jsou optimističtí a nemají na nový rok ráno strach z konce světa,“ prohlásil v roce 2000 Friedmann.
Vědecký tajemník ústeckého Muzea Václav Houfek se stal mezinárodně uznávaným nanologem tak trochu souhrou náhod, při práci na dějinách ústecké Mareschovy továrny, která trpaslíky kdysi vyráběla.
„U příležitosti Mezinárodního dne trpaslíků si dovoluji popřát všem oslavencům, aby si jich lidé stále vážili jako podstatné součástí našeho světa. Lidé by se neměli nechat mást rádoby estetickými klišé, ale soustředit své síly na uchování celku našeho kulturního dědictví, kam trpaslíci přirozeně patří. Ono totiž takové to povrchní rozhodování, co je IN nebo co je OUT, je nejen ve skutečnosti pouhou směšnou hrou, ale samo o sobě je nakonec vždy OUT,“ říká nejznámější český trpaslíkolog Houfek.
