Zamrzlý světadíl
Fotograf a cestovatel Jan Hocek se vypravil na Antarktidu, která se stává velkým turistickým hitem. Hlavní sezona? Únor a březen!
Poslední kontinent, kam v historii vstoupil člověk, byl posledním kontinentem, který lákal k návštěvě i mě. A tak jsem se vydal na Antarktidu v prosinci na palubě speciálně upravené lodi. Vezli jsme s sebou i nafukovací čluny Zodiac, mořské kajaky nebo spacáky do arktických teplot.
Cesta na Antarktidu už není nedosažitelným snem, dnes se na nejstudenější a největrnější kontinent můžete dostat v relativním pohodlí. I tak patří pobyt na tomto izolovaném místě k ojedinělým zážitkům každého cestovatele, fotografa nebo přírodovědce. Je to vlastně také kontinent nejméně politický – nepatří totiž žádnému státu, takže kdo je přesycen našimi politickými pletkami, tady si může skvěle odpočinout…
Vyplouváme z argentinské Ushuai a po zhruba čtyřech hodinách plavby v průlivu Beagle Channel otáčíme na jih, do nechvalně proslulých vod Drakeova průlivu, nejširšího průlivu světa a místa nahánějícího strach všem námořníkům. Před námi je nyní téměř tisíc km bouřlivého oceánu oddělujícího Jižní Ameriku od Antarktidy.
Na palubě trávím spoustu času a pozoruji dvoumetrové albatrosy a buřňáky, občas před přídí skočí delfín nebo se vynoří vzdálená ploutev velryby. Druhý den plavby proplouváme tzv. „Antarktickou konvergencí“, hranicí mezi Atlantikem a studenými vodami Jižního oceánu. Oficiálně se tak dostáváme na geografické území Antarktidy!
Mezi tuleni
Naší první zastávkou jsou Jižní Shetlandy, souostroví vzdálené asi sto kilometrů od antarktické pevniny. Nadšeně se naloďuji do malého Zodiaku a mířím na pevninu, po téměř třech dnech konečně stojím na pevné zemi.
Kráčím sněhem k nedaleké kolonii tučňáků uzdičkových. Drobně sněží a tučňáci zodpovědně sedí na vejcích. Tu a tam některý přináší oblázek na vyspravení hnízda nebo se vydá do moře nalovit si něco k snědku. Opodál ležící tuleň Weddelův si z fotografujících návštěvníků také pranic nedělá. Zjišťuji, že teleobjektiv není potřeba, a fotím obrovského ploutvonožce širokoúhlým sklem ze dvou metrů. Absence plachosti antarktických zvířat umocňuje zážitek ze setkání s nimi na maximum. Tři hodiny focení a pozorování zvířat utíká jako voda, přesouváme se zpět na mateřskou loď a pokračujeme na další z ostrovů.
Dny jsou v prosinci u polárního kruhu dlouhé, sluníčko zapadá v jedenáct večer a ani přes noc není úplná tma. Skvělé na focení, horší je to se spánkem, kterého se mi nedostává. Ale říkám si, že na Antarktidu se člověk nepodívá každý den a dospím se v letadle.
Třetí den kotvíme v zátoce Paradise Bay. Už z názvu vyplývá, že místo je to vskutku úchvatné. Nad labyrintem zátok a ostrůvků trčí kilometr vysoké útesy, do moře padají splazy ledovců a na hladině plují kry nejrůznějších tvarů.
Dopoledne vystoupáme v malé skupině po ledovci v mačkách navázáni na lano až na vyhlídku, odkud naše loď vypadá mezi ledovými horami jako malá hračka. Odpoledne vyrážíme na mořských kajacích prozkoumávat zátoky na opačné straně Paradise Bay. Cestou rozrážím plovoucí kry, fotím lenošící tuleně i zvědavé tučňáky.
Velrybí tečka
Po pěti dnech strávených u pobřeží Antarktického poloostrova kapitán otáčí loď a vydáváme se zpět na sever. Proplouváme jedním z nejsceneričtějších míst celé Antarktidy, kterým je úzký průliv Lemaire Channel, pro svou krásu přezdívaný „Kodak Gap“. Kilometr vysoké hory se zvedají na obě strany průlivu a všichni tu nádheru fotíme jako blázni. Ještě že s sebou nemusím vláčet filmy, teď už by mi určitě došly…
Chladný Jižní oceán je bohatý na živiny, a proto v jeho vodách najdeme také největší mořské savce – velryby. Tisíce kytovců se sem stahují na krátké antarktické léto, aby hodovaly na hojnosti krilu a dalších mořských „dobrotách“.
Velryby vidíme v podstatě každý den, ale v závěru plavby máme štěstí a k naší lodi připlouvá hejno asi osmi keporkaků. Desetimetroví kytovci hravě proplouvají mezi sebou, vystřikují gejzíry vody a ukazují nám ocasní ploutve. Tohle představení, které udělalo symbolickou tečku za mojí plavbou, určitě dlouho nezapomenu!
Jak na jih
Počasí a kdy jet
Počasí je během antarktického léta v oblasti Antarktického poloostrova překvapivě mírné a příjemné. Teploty se pohybují kolem nuly a mohou vystoupat až ke 14 °C. Prší tu minimálně, spíše zasněží, a výjimkou nejsou řady slunečných dní. Jezdí se sem od konce října do března, každé období je skvělé pro návštěvu, a přitom trochu jiné.
Co nezapomenout
Kromě běžného zimního vybavení budete potřebovat nepromokavé oblečení a vodotěsný vak na foťák, pro vyloďování čluny Zodiac, dostatek záložní paměti na fotky, krém na opalování, tablety na mořskou nemoc, kvalitní pojištění.
Ceny plaveb
Ceny za klasický lodní zájezd na Antarktidu se pohybují přibližně v rozmezí 5000 až 22 000 USD. Záleží zejména na typu kajuty, standardu plavby a nabízených aktivitách.
